Moje Dobroty

Ale tak tohle bych vám nemohl udělat. Či spíše neudělat. Bylo nebylo, dávno tomu, já tuhletu delikatesu komunistické restaurace prostě zbožňoval. Chodili jsme na to ve skupinkách do klasiky té doby. Typické restaurace označené jako druhá cenová skupina v Ostravě Hrabůvce. Byla součástí "koldomu" (kolektivního domu), tedy ubytovny pro dělníky a později pro kdekoho a ještě později, snad až dodnes sociálního bydlení. To už ale z hospody je banka. Tak už to bývá.

Podávali tehdy čtyři až pět plátků s vařenými brambory a ďábelskou omáčkou. Pamatujete ji? Víte co to je? K tomu dvě piva a oběd za 14 kaček plus ty tekutiny byl naprosto dokonalý. Potom léta nic (1992-2002) a najednou se to objevilo v Havířově. Už ani nevím jak se jmenovala ta restaurace. Budova stojí a jako hospoda/restaurace funguje dodnes. No a tam připravovali nejen tu klasiku, ale také pikantní směs ve stylu "kaťák". Nebylo to to vono, ale pobavilo.

Já v Praze býčí žlázy objevil náhodou v nabídce dvou řeznictví. Maso Jakub – na objednávku, mražené a nedodali mi je. No a nyní přímo v pultu, Zeman Maso-Uzeniny – za 49,- Kč kilo. Prodavačka povídala, že to mají v poslední době stále, a že kdyby neměli, bylo by jí to jedno, páč to nesnáší. No, moc se jí nedivím. O tom ale nakonec.

A ještě hádanka než se dočtete na konec:

co je ne první fotce nesmysl, oproti těm osmdesátým až devadesátým letům minulého století a servisu v hospodách?

Jak to chcete? Koule, nebo býčí žlázy?

1/ Rozhodně vám nedoporučuji jinak, než zakoupit to kvalitně opracované a hlavně loupané. Rozdíl v ceně nepoznáte, ovšem loupat to doma není sranda, pokud nevíte jak.

2/ Znáte přípravu smažené cibule, nebo cukety? Pak máte vyhráno. Naprostá shoda. Takže omýt, osušit, nakrájet příčně plátky sotva 1,5-2 centimetry silné. Nasolit.

3/ A tak to nechejte 30-60 minut odpočívat v pokojové teplotě. Nevěřte na blbosti o tom, že sůl + maso = tuhý výsledek. Nesmysl! Žlázy pustí dost nechutnou a slizkou tekutinu.

4/ Tu osušíme ubrousky. Opravdu dobře a několikrát. Protože vody to obsahuje spoustu a ta je výsledku nepřítel. Takto obalíme v trojobalu, ideálně poprášené sušeným česnekem.

5/ Trojobal – nic extra, jen vajíčko dost osolíme. Smažíme v horkém tuku a velmi rychle. Tak 90 sekund z každé strany. Opět hned na ubrousek a rychlý servis. Protože voda a pára z ní je co? No nepřítel.

6/ Tuk – v tomto případě je naprosto ideální přepuštěné máslo. Nebo vepřové sádlo. Olej až na posledním místě. Jak jsem psal, horký. Takže na indukci stupeň 9.

7/ Chuť – hotové je to velmi jemné a křehoučké. Jak je jen možné. Znáte smažená drůbeží játra? Tak ještě jemnější. Pokud je masíčko gumové, udělali jste to blbě.

8/ Ďábelka – potkal jsem časem spoustu nesmyslů. Takže receptura číslo 51403 z receptur studených pokrmů. Tedy tak jak byla, nebo spíše měla být, tehdy servírována.

Ďábelská omáčka – půl kila

– 375g majonéza
– 50g mléko
– 15g víno červené
– 35g kečup
– 15g rajčatový protlak
– 10g feferonky z nálevu
– 5g cukr
– 5g sůl

Nic zvláštního, ale vsadím krk, že to dávno nikdo nezná. Každopádně já do majonézy vmíchám kečup, česnek, mletý pepř, chilli pastu, nebo omáčku. A fertyk.

Takže tady obrázky

A nakonec odpověď na otázku ze začátku:

ten nesmysl je, a je to směšné, že za komančů vám ani v takzvaně lepší restauraci neposypali brambory čerstvou jarní cibulkou. No fakt. Když si vzpomenu na to, co tehdá nazývali oblohou, zvedá se mi kufr.

MDMP

Sdílejte...

• 
• 

One Response to “Býčí žlázy, neboli smažený koule”