Bezinkový sirup to je začátek léta
Červen 28th, 2014 | 
Napsal: 
Asi tak v březnu jsem se jakýmsi nedopatřením začetl do několika článků a receptů o bezu a sirupu z něj. Bezinkový sirup mne doslova uchvátil. A to natolik, že jsem popřemýšlel o možnostech, podiskutoval s kolegou ze vsi a domluvil se s ním na návštěvě. Totiž, šlo mi o to, že sbírat bezové květy v Praze je nesmysl. Chci li něco natolik přírodního jako je bezinkový sirup, použiju jedině surovinu opravdu čistou. Doslova jsem se bál obsahu kdoví čeho z okolí pražských silnic. No a jelikož tady je okolím silnic v podstatě všecka "příroda", přišly mi okraje brdských lesů jako to pravé. Nakonec se to vyvrbilo ještě malinko jinak než původní záměr. Kolega Petr mi totiž ty květy natrhal a přivezl sám. U nich doma se ten sirup samozřejmě připravuje také a tedy to vzal jaksi jedním vrzem. Výsledek pak byl pro mne nejen překvapující, ale do budoucna jednoznačně závazný. Sirup bude každý rok.
Varování. Toto není nic pro alergiky. Toho pylu je tolik, že i já se nestačil divit.
Z čeho to bude
– 30-40ks květy černého bezu (Sambucus nigra)
– 2kg cukr
– 2,5l voda
– 4ks citron /BIO/
– 6PL citronový koncentrát
Jak na to
>> Ty květy jsem samozřejmě nepočítal. Když jsem je nacpal do dvou litrů vody v pětilitrové lahvi a stlačil tak že voda začala přetékat, byla jich plná po okraj.
Ale postupně
>> Převaříme si (klidně ve varné konvici) 2 litry vody. Necháme zchladnout ve velké lahvi, ale klidně hrnci. Jen je dobré aby nakonec byly všechny květy utopené a nemohly čouhat z tekutiny ven. Lahev s víčkem je tedy ideální.
>> Květy buďto rozložíme na ideálně prostěradlo a necháme volně dvě hodinky ležet. Vylezou všichni broučci a ty zbylé vytřepeme. Nebo postupně kus po kuse opláchneme v pořádném hrnci, lavoru, kbelíku ve studené vodě, lehce otřepeme abychom je nepřipravili o pyl a cpeme do lahve s vodou co se do ní vejde. Já opravdu končil ve chvíli, kdy se hladina vody i květů srovnala s okrajem.
Něco mi zbylo a vím jistě, že příští rok budou raději dvě, páč to bylo škoda vyhodit i nechat přetékat.
>> Uzavřeme tedy víčkem nepříliš dotaženým a necháme v pokojové teplotě položenou na tácu či talíři. Obsah se totiž začne rozpínat a počítám, že dobré dvě deci za těch 24 hodin utečou. Nechte je být. Oxiduje to a rychle tmavne.
>> Další den si připravíme velký hrnec, na něj cedník a hustou utěrku. Někde píší dětskou plenu. Mně to přijde málo husté, ale pro poprvé… Postupně nejdříve odlijeme tekutinu a pak po částech odebíráme květy, které doslova vyždímáme v uzlíku z plátna do hrnce. Chce to trochu fortele a vlastně doslova násilí aby nic nepřišlo nazmar.
ta koule z květů mne opravdu bavila, taková krása a z lisu už k ničemu, a ta vůně, doslova brutální…
>> Obsah v hrnci postavíme na plotnu a na mírném plamínku ohříváme na asi 30C. Pak přidáme postupně po půl kile cukr, který vždy necháme za občasného míchání rozpustit. Nakonec vychutíme citrony a koncentrátem (citronkou). Kyselinu citronovou jsem odmítnul. Už jen proto, že bych ji musel někde koupit a pak asi nepoužil všecku. Co se citrónů týče, vymačkal jsem pouze šťávu. Já tu nahořklou pachuť třebas i BIO plodů opravdu nemusím a proto jsem nepřidával kolečka do základu.
>> Celý obsah ještě doředíme půl litrem převařené vody a chceme li zmírnit výraz bezu a naopak zvýraznit chuť celku, není od věci přilít 3-5 deci čisté pomerančové, nebo jablečné šťávy. Ale opravdu čisté. Ne džus z krabice prosím. Pak to vše ještě jednou procedíme.
Kyselina citronová, hmm, možná příště. Všichni doporučují a já byl spokojen s výsledkem bez ní. Plátky citrónu do základu? Taky asi zkusím. Společně s pomerančem. Jenže zkušenost mi říká, že vždy lituji. Protože ta hořkost. Mimochodem mám v plánu jistou sviňárnu s pomerančem. To ale až napřesrok.
>> No a tady začíná věc zvaná možnosti, vkus, chuť chcete li. Ten výsledek dík opravdu velikému obsahu pylu se velice rychle začne měnit. Nejříve se v klidu na povrchu a na dně vytvoří vrstvička kalu. Tu seshora celkem snadno odlijete. Ze dna asi né. Takže stále kalí celý obsah při nalévání do sklenice. Neuděláte s tím nic. Snad leda, máte li dost trpělivosti narozdíl ode mne, můžete to druhé cezení protáhnout překapáváním přes opravdu kvalitní filtr. Například ten papírový na kafe. Já to ale nezkusil. Takže nedokážu odhadnout jak dlouho to bude trvt, zda jich nepoužije sto a hlavně jaký bude výsledek. Ten můj sirup je skvělý a ve struktuře stále vidíte poněkud iritující chuchvalce, které neustálým protřepáváním před použitím alespoň integruji do celé struktury.
Pozor! Než budete slévat do sklenic či čehokoliv jiného, opravdu doporučuji dokonalou sterilizaci. Tou nejjednodušší je propláchnutí vroucí vodou a pak ještě "protočení" několik minut v mikrovlnce na plný výkon.
A nakonec ještě k chuti sirupu
Je to bezové. Jak jinak. Velmi bezové. A tedy pro fajnšmekry. Já popravdě mám mnohem raději rybíz, maliny, jahody, pomeranč. Ale! Není to vůbec špatné a počítám že namíchat z toho fajnovou limonádu nebude vůbec od věci. A stejně tak jen ochutit lžicí zelený čaj. Každopádně během týdne jsem si zvyknul na tu primární čistou chuť. Přidávám šťávu z plátku limetky a sifon. Vynikající osvěžující nápoj. Samozřejmě, bez toho cukru se to stále neobejde. Leda snad že pominete hustotu sirupu a celé to osladíte stévií. Pak ovšem máte vyhráno. Parádní bio produkt v čistě přírodním provedení. Jen nezapoměňte, že stévie v tom nejlepším provedení není levná záležitost a zapomeňte na opravdu kvalitní výtěžnost z listů pěstovaných na zahrádce. Naopak nechat jich louhovat několik v každé lahvi by bylo opravdu skvělé. Ne pro sladkost, ale dík antimikrobiálním či antioxidačním účinkům a řadě důležitých minerálních látech. Jen pozor na jaksi kovovou pachuť kterou nechává v ústech. Tu ale já znám už i z příliš velké spotřeby zelených salátů.
Poslední varování. Pokusíte li se jako já nejdříve zakoupit hotový výrobek, obejděte obloukem markety a hledejte domácí produkty od "farmářů" a nadšenců na trzích. Zatímco to první je většinou jasný podvod o čemž vás přesvědčí etiketa a následná (ne)chuť (viz výraz "velmi bezové"), to druhé vás přinejmenším zarmoutí cenou. Přitom domácí příprava je téměř korunovou položkou.
Bezinkový sirup – možnosti
Je zajímavé a až překvapující pro mne, jak dokonale pasuje bezinkový sirup k Bohemia sektu brut, nebo do kombinace s vodkou, suchým bílým vínem či jen tonikem. Můžete jej jako čaj jen zalít horkou vodou a nebo dokonce jím ochutit šlehačku. Prostě přidáte lžíci do smetany. Je pak úplně jiná. Ty možnosti jsou, jak se zdá téměř nekonečné. A jen o fantazii či chuti pokusit se.
Víte co je to paradox? Například když se chlapi, češi jako polena sedící pár metrů ode mne v hospodě kde toto sepisuji baví moudře o tom jak ztrácí význam pojmy “košer” či “halal” dík chování mladých a netuší, že vědět o kyselu jen to, že se vaří v Krkonoších aniž by znali pojem “kvásek” je směšné, ne li trapné…
MDMP
Based on 1 Review(s)
Rubrika 
Štítky: