Moje Dobroty

Už několikrát jsem se o něm zmínil a dokonce i slíbil. Přišel čas jej také popsat.
Pokrm známý po celém Polsku a obzvláště tom slezském, teda ślonskim.
Patří k lidovým pokrmům typu eintopf, vše v jednom hrnci a popravdě to z mého pohledu není vyložená delikatesa. Svým složením, samozřejmě dle kraje a dostupných surovin a primárně dík kysanému zelí, je ale pro mne a mnoho jiných právě tou dobrůtkou, kterou si rádi usnadnímě život v kuchyni. Ono totiž nasypat do jedné nádoby všechny suroviny a jen počkat „až se to samo uvaří“ je někdy prostě praktické. Samozřejmě nemohu toto tvrdit univerzálně. Některé recepty počítají s tím, že se budou jednotlivé složky vařit, péct či dusit odděleně a pak spojovat. Ne však u mne. Taky podotýkám, toto není má jedinečná úprava. Vycházím primárně z toho, „co dům dá“.

Mimochodem, na Ostravsku jej nazývají BIGUS. Pro mne odmala poněkud zavádějící výraz. Nicméně zcela pravdivý, když si vzpomenu některé výtvory komunistických jídelen a bufetů. To býval vážně hnus a bigus. Asi jako pro mne dodnes nepochopený a nepřijatý „greanadýrmarš“.

Můj „uzenářský“ Bigos

500g zelí kysané
150g brambory
150g uzený bůček
150g uzená klobása /papriková, ostravská, točený/
50g slanina
150g brambory
200g cibule
3PL sušené hříbky
1PL sádlo
1PL mouka hladká
1-2dl smetana dle chuti /kysaná, nebo sladká/
sůl, pepř, kmín

>> Nejdříve si uvaříme uzené maso.

>> Na sádle orestujeme drobně pokrájenou polovinu cibule do zlatava. Kdo chce, může si připravit paprikový – tedy vsypat lžičku papriky. Dále přidáme překrájené zelí, sůl, kmín a zalijeme vývarem z uzeného. Přivedeme k varu a dodáme namočené houby i s vodou. Dusíme skoro doměka.

>> Přidáme na kousky pokrájené brambory a pokračujeme opět skoro doměka. Tady se není třeba obávat, že se rozvaří. Ta kyselost jim to nedovolí. Takto připravený základ zahustíme lžicí mouky a dále provaříme.

>> Slaninu na kostičky vyrestujeme do křupava, na ní zchladlé maso pokrájené na kousky prohřejeme a přidáme kolečka klobásy. Vše vmícháme do zelí, několik minut zlehka vaříme a zjamníme smetanou.

A to je celý.

1/ dochucení je věc vkusu – místo sladké smetany kysaná, sůl, pepř, paprička…
2/ složení je věc chuti – dává se tam vařené i dušené hovězí či pečené vepřové, fazole, sušené švestky. Já tentokráte přidal trochu nudliček z mrkve a celeru. Ničemu ale neuškodí zahustit jej místo mouky lžicí rýže, nebo předem uvařených krup.
3/ podává se, pokud vím s čerstvým pečivem, v mém případě jedině s chlebem.

Musím přiznat, že svého času jsem jej měl děsně rád. Dnes spíše jen symbolicky, jednou do roka uvařím, sním porci a o zbytek se podělím. Takže dobrou chuť Zuzanko a napiš co si myslíš Hani 🙂

PS: uzenařsky, bo je tam same uzene, no ni? A k vyše popsanemu – prakticke temu, bo my šlonzaci mame všicko rychle radi. Bo neni čas ….

Výjimečně jsem ochutnával na objektiv…

Z kuchařky Jak šmakuje Moravskoslezsko? – Bigos zbojníka Ondráše

Patří k nejcennějším klenotům slezské kuchyně. Původní slovo baigusa pochází ze staroněmčiny
a znamená směs něčeho hodně popleteného. Zahříval lovce při dlouhých zimních loveckých
výpravách, soudeček bigosu si brávali formané na delší cesty. Základem pokrmu je vepřové
maso, kyselé zelí a klobása. Podle některých receptů se přidávají sušené švestky, bílé víno,
sušené hříbky. Receptů na bigos je mnoho. Liší se podle jednotlivých regionů a oblastí. K těm
nejznámějším patří slezský, staropolský a lovecký. Bigos se dříve na Ostravsku v rodinách běžně
vařil, recepty na něj nalézáme v kuchařských knihách našich babiček. Bigos byl vyhlášenou
specialitou středověkého lokálu – Jaškovské krčmy. Jistě si na něm pochutnával i legendami
opředený zbojník Ondráš.

Sdílejte...

• 
• 

9 Responses to “Bigos Polski”