Bigos? Vypečená míchanice…
Nebo, chcete li to srozumitelně, výpečky v zelí, s hříbky, rejží a slaninkou, zjemněné smetanou a vybarvené karotkou. A máte to.
A já taky. A Pavlík Chvalů jakbysmet. A fertyk. Teda vlastně, a je to takto: už jsem ho dlouho nedělal. Několik let. A nedošlo by na něj ani dnes. Původně jsem totiž ten půlkilový zbytek plece a půl sáčku zelí chtěl nakombinovat do trošky segedínku. Jenomže náhlé prozření a nápad. Co tak zpracovat nějaké zbytky z lednice a ještě další z loňské úrody. Jak jinak totiž nazvat zelí, sušené hříbky a podobné suroviny naskladněné ve spíži? Takže Bigos. Polská a slezská klasika. Jídlo co dům dal a vaření takřka v jednom hrnci. No ale to bych nebyl já, abych něco nedělal složitěji. Pro dobro věci rozumí se samo sebou.
Bigos – vypečená míchanice
Suroviny
– 500g maso
– 250g zelí
– 150g cibule
– 30g slanina
– 4PL smetana
– 1ks česnek
Postupy
Ty gramáže a vše v surovinách je jen základ. Bigos je o dvou podstatných. Kombinovat můžete v podstatě cokoliv a podivné věci nejsou mimo mísu. Takže vše ostatní popíšu v obrázcích. Ale nejsou od věci například sušené švestky, nebo jablka. Rozinky, sušená i čerstvá rajčata. Víno, nebo pivo. Rajčatové pyré. Mletá paprika. Uzené, sušené, klobásové, párkové, mleté maso. Moderně cizrna, tradičně fazole a kroupy. Čerstvá jablka, švestky, houby, máčená semínka, chleba na zahuštění stejně jako žitný kvásek. Prostě nekonečné množství kombinací.
1/ Maso – plec, libový bůček, krkovička. A k tomu to ostatní dle možností…
2/ Maso – jako na pečeni či výpečky. Ideálně večer předem si promícháme kousky se solí, pepřem, kmínem, cibulí a česnekem. Necháme odpočinout. Nebo ne. Já tentokrát rychlovka. Takže rovnou do trouby na 190°C zalité deckou vody…
3/ Základ – vyškvaříme si slaninku a škvarky odložíme…
4/ Zelí – na sádlo ze slaniny šoupneme zelí a pro chuť dodáme větvičku libečku. Taky sůl, kmín a já tentokrát vellenku namísto vývaru. Zalijeme vroucí vodou a…
5/ Zelí – prostě a jednoduše pod poklicí na mírném plamínku dusíme doměkka. Čas je tady relativní a odpovídá kvalitě zelí. Toto Otické není špatné a řekne si o půlhodinku. Mimochodem, cukr..??.. To musíte sami, podle chuti…
6/ Připravíme si sušené, do vody namočené houby, krájenou karotku, včerejší rýži (kroupy), nebo kostičky čerstvé brambory…
7/ Maso – po hodině v troubě. Promícháme a ještě 30 minut…
8/ Dokončení – vmícháme máčené houby a mrkvičku. Dalších 15 minut v troubě pod poklicí…
9/ Dokončení – vmícháme zelí, 4 lžíce rýže, slaninu, promícháme a ještě 10 minut necháme v troubě. Poklice už je otázkou. Já nechal dost vody v zelí a tak jsem ji už nepoužil…
10/ Hotovo – vmícháme smetanu a na posledních 10 minut necháme odpočívat v už vypnuté troubě. Hotovo…
11/ Servis – drtivá vetšina lidí k tomu zakousne nějaké pečivo, nebo ideálně čerstvý chléb. Já ne. A stejně tak Pavel, kterému jsem přinesl ochutnávku takříkajíc od zdroje a velmi horkou. Překvapující pak byla jeho reakce. Já si ještě nedopil první pivo a on přišel nadšen s požadavkem: “chci ještě”…
PS: fotky tentokrát z ruky, tedy bez stativu, s bleskem, nikonem d40, tedy mou starou pákou…
Závěrem
Tohle jídlo jsem kdysi doslova miloval. Dnes je jedním z mnoha. A mám zajímavost na závěr. Víte kdo mne to opravdu naučil připravit? Moje dávná kolegyně, jeřábnice, lesbička. Býval jsem občasným hostem její domácnosti a protože věděla co já rád (k jídlu), se svou přítelkyní mne doslova vykrmovaly fajnovou klasikou. Bigosem 😀
Inspirace
Tuž tak. Po šlonski, polski, ostravski, fajně a chutně jak cip. Jo, a pro Hanicu :D. Bo už roky fajně věrnu. MDMP
Tuž si to babki přebertě.






Velké díky, Náčelníku!!!
Pokud si vzpomínám, tak kdysi v pravěkých začátcích tohoto blogu jsme Bigos probírali.:)
Já vařím tak jednou do roka a vůbec se s tím nemazlím, valím to postupně do jednoho hrnce a klidně to dělám i půl dne. Výborné je, když máš fakt plnou lednici zbytků různých druhů masa, zelí, klobás, hub…měly by tam být i ty sušené švestky, ale to by mi doma neprošlo. No a v poslední době jsem se místo rýže, krup nebo brambor naučila přidávat pohanku 🙂
Tudyk na tym našim kocnu se to žere ve velkym, ale já tak jednou za rok, když je čas chuť a nálada 🙂
Můj podpis pod celý tvůj text. Ty sušené švestky jsem zmínil kamarádovi. Asi by je taky nezkousnul. Naopak tuhle popsanou verzi zlikvidoval rychleji než jsem se dostal do poloviny piva. A musel jsem další porci slíbit na druhý den. Takže tady spokojenost na obou stranách.