Bramboračka veganská s hříbky a vločkami
Slíbena Petře a vyloženě pro ni připravena. Bez masa, sádla a vývaru. Přesto skvělá a hlavně do léta poslední, neboť parádní hříbky od paní Gity z loňské sezóny prostě došly. Na nedávné opečenky a tuto polévku jsem zlikvidoval poslední krabičku podušených a mražených. Ty sušené ještě mám, ovšem kvapem mizí.
Je to prostě bramboračka. Jedna z mnoha. Je univerzální, málokdy si zopakujete její podobu a ještě hůře tu parádní od babičky. To tedy já určitě. Miloval jsem ji a vím už jen jediné – byla jiná, skvělá a perfektní. Vždy ve stejný den jako bramboráky a kafe z melty s mlíkem. Jak já to miloval…
Bramboračka veganská s hříbky a vločkami
Trochu jiný postup a hodně podobná nadnárodní kuchyni jak je navyklá u našich kolegů v přímořských zemích. Nejde samozřejmě o nějaké vychytávky v podobě ryb a kdovíjak zajímavých surovin. Jen o postup.
suroviny – samozřejmě brambory a hříbky, dvojí hříbky, sušené i čerstvé dušené, celer, mrkev, cibule, česnek, petrželka a pažitka…
1/ Prostě a jednoduše na oleji orestujeme drobně krájenou cibuli do zlaté barvy. Zacákneme lžicí bílého vína a po chvíli vsypeme postupně – krájenou mrkev, celer nebo patizon, brambory. Promícháme a na chvíli pod poklicí podusíme ve vlastní šťávě. Možná se trochu připeče spodní část na dno hrnce. Dobře!
2/ Zasypeme špetkou drceného kmínu a stroužkem pokrájeného česneku. Opět promícháme a zalijeme horkou vodou. Přidáme houby z mrazáku povolené v lednici den předem (nechceme bláto rychle rozmrazené), přivedeme k varu a vsypeme ovesné vločky.
3/ Poměry – řekněme ža na 1,5 litru vody použijeme po 100 gramech zeleniny a hříbků, 200 gramů brambor, 2 lžíce ovesných vloček a nakonec lžíci jíšky. Olej, dva stroužky česneku, koření dle chuti a potřeby.
4/ Vše pomalu pod poklicí a na nejmenším plamínku necháme probublávat 10 minut. Pak zahustíme jíškou (ne nutně ale já rád jednu lžíci) a dalších 10 minut. Nakonec už jen vychutíme. Utřeným česnekem, špetkou majoránky – sušené, pepřem, a spoustou čerstvé jarní petrželky a pažitky. To je výhra v tomto jarním období.
Hmm, veganská bramboračka?
No a nakonec, já do toho přilil ještě malinko vroucí vody a doupravil oblíbenou vellenkou a zellenkou, což je (tedy to druhé) novější směs od davídka a nechám si míchat na farmářkých trzích 1:1. Protože vyšší obsah pouze sušené zeleniny je ne méně než skvělý. Není co dodat. Rychlá jednoduchá a samozřejmě laciná polévka v přesně daných rozměrech mého poslední dobou oblíbeného způsobu vaření. Tedy kvalita maximální, ale jednoduchost i cena pro vás a kohokoli.
tak ještě jednou – hromádka běžně dostupné zeleniny…
ve výsledku parádní česká polívka která může snadno konkurovat specialitám ve světě tolik oblíbeným a u nás zbytečně působícím rozruch…
Proč zbytečně působícím rozruch? Je to snadné. No ano, je to snadné a chuťově skvělé. Čím dál častěji se mi stává, že mne upozorní kde kdo na něco k jídlu a ze zahraničí. Nic proti tomu. Jenže když nezná ani základní českou klasiku, beru to minimálně jako zcestné. Názor mouly. Zaplať pánbůh za Petru která ač veganka, nezapomíná na klasiku a nevybrala si jako primární a jedinou pouze například indii a podobné kuchyně jen proto, že tam jsou na to téma maximálně vysazení. A ne že by je neměla v oblibě.
Máte pocit, že si na něco stěžuju? Ano, stěžuju. Často poslouchám blbce. Ale furt jsem váš, MDMP





