Moje Dobroty

Za vše mohou ti druzí. Jenom já jsem z obliga. No fakt…

Páč to, že jsem vyzkoušel kachní prsíčka Sous Vide, ovlivnila ponejprv Kokeška tu. A taky tady. A v TV byla taky šikovná. Hned po ní to byl Antonín Bradáč. Tehdy tady při soutěži, a později jej doplnil Jaroslav Kozdělka. No a ne úplně na konci je sestřenka Lenka. Na tu vám odkazy dávat nebudu. Jen vysvětlím. Ta kachní prsíčka jsem na ní takříkajíc vyzkoušel. A ona byla nadšena jak masem, tak hlavně červenou čočkou. Tak, že si ji přišla vyzkoušet sama uvařit ke mně. No a teď je tady taková soutěž. A já měl dík tématu ihned jasno. Protože "Kachna na sto způsobů". Takže:

Celý článek »

Cožeee? Fazolačka na grilu? Ale no tak, no tak jo jako. Je to o tom špekáčku. Já totiž se snažím šetřit i na tom grilu. Jaksi mi vadí, že pro ideální rozpálení potřebuji uhlíky v množství, které vydrží doutnat půl hodiny, ale steak na tom připravuji sotva 6 minut. A protože se tohle nedá ukecat, snažím se zbývající teplo nějak využít. Takže nejčastěji vypnu ventilátor a položím na rošt pořádný kus buřtu. No a ten pak, spíše zauzený než grilovaný, skvěle pasuje do polévek, nebo buřtguláše. A tak tedy na grilu. Fazolačka.

Celý článek »

Rád bych tvrdil, že to nejlepší uvařím vždy dík náhodnému nápadu a improvizaci. Není to pravda. Kolikrát je to taková hrůza, že i jedinou porci sníst, se musím přinutit. Tentokrát ale byl ten nápad dobrý, improvizace rozumná a hlavně použitá kombinace, která dala té polévce výslednou chuť, opravdu smysluplná. Takže v hlavní roli makrela, rybí omáčka, řasa wakame. Ta makrela není vyloženě nutná. Jen náhodou se stala ideální. Zkušebně jsem totiž použil z ruské prodejny nakládanou v oleji. Skvělé a příliš drahé. Takže pokus, mražené čtyři kusy pohromadě a ideální do polévky. I když jinak mražené ryby ani omylem. První obrázek je původce, viník toho všeho. Tohle jsem ochutnal od stánkaře na farmářských trzích náměstí Jiřího z Poděbrad. Takto jsem si domů přinesl základ:

Celý článek »

Jak začít? Letní grilování, oheň, kouř, vůně, skvělé jídlo v jiném rozměru. A návrat ke kořenům. Já to miluju. Na pražském sídlišti ale nesmysl. Ne že by to nešlo. Stačilo by se domluvit. Ale tam co bydlím já, se lidé, sousedé, ani nezdraví. Takže nějaké společné grilovací místo někde za barákem? Vyloučeno. Zkuste to sami a dočkáte se leda tak blbejch keců o smradu. Asi před dvěma roky se mi takřka přímo pod okny ubytovali bezdomovci v takové plechové boudě. Na soukromém pozemku. Na ohni vařili denně, já na ně koukal z okna a měl chuť zajít. Požádat o chvilku u jejich ohně. Abych si opekl buřta. Nešel jsem. To ten asociál ve mně…

Každopádně, alespoň minigril jsem chtěl léta, a tak mám.

Celý článek »

…se sušenými rajčaty a řapíkatým celerem.

Další recept pro vás, do soutěže, a z masa vybraného v prodejně s bistrem Mikrofarma. Jak už jsem psal, těch receptů bude několik. Ale tento do soutěže. Tak snad neurazí. Každopádně není to příprava úplně nejrychlejší dík pečenému masu, zato ale maximálně jednoduchá. Tohle zvládne opravdu každý. Chtěl li by někdo polemizovat o širších možnostech vychucení, musím připomenout, že já mám nejraději základní chutě. Takže nepříliš blbinek. Ostatně, ta čočka jako příloha je výrazná až dost. Dík, mimo jiného, římskému kmínu. Tak jdeme na to. Ale…

Celý článek »

Paverl Maurer na konci každé své glosy říká společně s pozdravem, "nejezte, nepijte a hlavně, když to půjde, ani nežijte blbě". Tak s těmito klobáskami to ani nejde. Protože to je jídlo, s nímž život rozhodně není blbý. Já už je na efbéčku zmiňoval. A taky tady. Jsou opravdu skvělé. Takže jsem si několik kouků odnesl domů a připravil hnedle nadvakrát. Musím přiznat, že za ty svoje jsem se lehce zastyděl. Ne že by nebyly víc než jen dobré, ale na tuhle parádičku jim ještě cosi málo chybí. Každopádně další text mimo pořadí, protože jído do soutěže nemám z čeho uvařit. Nestíhám přijít do prodejny v ten správný den. Takže dnes například neměli jehněčí. Snad už příště…

Celý článek »

Přesně to chcete mít poblíž, po ruce, cestou někam, kam chodíte a jezdíte pravidelně. A já se tam dobelhal, téměř na den přesně, měsíc po otevření. Vážně, dobelhal…

Nemocenská, druhá za asi deset let, stále nedoléčená viróza, poslední dávka antibiotik a únava. A náhoda. A to mám nejradši. Každodení dvouhodinovou vycházku jsem tentokráte směřoval k pátečním farmářským trhům na Jiřáku. Jen tak. Nic jsem nechtěl, neplánoval. Vycházím z metra a najednou stojím na veliké samolepce na podlaze. Na reklamě. Na mikro farmu. A víte co? Hned jedna rada. Nikdy zbytečně nepředpokládejte. Když jsem si přečetl kde že to má být, nějak jsem to zhodnotil, a vydal se opačným smerem, okolo. Páč tam, co mne směrují, tam to přece být nemůže! No ale je…

Celý článek »