Moje Dobroty

Je to pořád dokola a já jsem prostě zklamaný. Chléb už mám vysoký 11 centimetrů. Kůrka je nádherná a chuť výborná. Ale ta střídka. Ta mi ničí nervy. Dnes jsem konečně vyzkoušel tolik vychvalované lednicové kynutí. Nepřineslo nic nového krom jediného poznatku. Chladné a tuhé těsto zůstává krásně vysoké celou tu dobu, než jej vložíte do pece. Jenže… I v lednici překynulo a já to ráno musel znovu přeložit, utáhnout, šoupnout do ošatky a čekat. Po třech hodinách jsem ztratil trpělivost a taky už nebyl čas. Takže do trouby. Vše bylo mnohem snazší ale…

Celý článek »

…a na másle opečený. S pestem od Lenky Požárové. Americká klasika kterou jsem poznal velmi zblízka i v UK. Moderně tam i tam připravují téměř všichni toustovač. A něco pak položí na opečený toust. Poprvé po mnoha letech jsem tehdy ale zaznamenal přípravu takříkajíc postaru která je nejen zajímavější v chuti, ale také jednoznačně ještě nezdravější než ten nasucho opečený tukový bílý chléb. Jenže právě ta chuť je natolik skvělá, že jsem si to prostě, rychle a natrvalo oblíbil. U nás doma máma připravovala běžný český chléb ve vajíčku poměrně pravidelně. Ale já to nemusel a nemusím dodnes. Ta nakyslá příchuť tradičního kváskového chleba mi v té kombinaci prostě nesedí. Bílý toustový jen tak v našlehaných vejcích je už jiná liga. Ovšem dva plátky s náplní, to je teprve to vono. A dnes navíc s překvapením. A i proto tento původně nepříliš zajímavý text.

Celý článek »

Takto jednoznačně nejšťavnatější smažené kuře jaké si umíte představit. Za to ručím. Stejně jako v KFC to podle mého názoru doma prostě nejde. Nejde a !!! Protože oni mají technologie. Jakousi vakuovou fritézu například. Ale vadí to snad? No mně tedy jistě ne. Ve spojených státech a hlavně v New Yorku a Washingtonu najdete bistra na smažená kuřata orientovaná výhradně. Podívejte se na tu klasicky připravenou nádheru od času 6:41 a dále například tady. A v dalších dílech. Každopádně KFC je pro mne hnusná jídelna která se snaží přesvědčit nás o jakési kvalitě. Bohužel se jim dost daří a já vnímám až příliš mnoho lidí ve svém okolí doslova toužících po dalších kouscích „toho úžasného kuřete“. Nechápu to. Není úžasné a myslím že ani příliš chutné. O nesmyslné ceně těch jídel ani nemluvím. Směšná módní záležitost.

Celý článek »

Fakticky dnes začnu pesty kupovanými a až později připravím to své z rukoly která mi na balkónu roste jako zděšená. A dnes hlavně popisem jak hotové pesto využít. On totiž kde kdo přijde na fakt, že lze vmíchat do čerstvě uvařené pasty, nebo máznout na opečený bílý chléb. Ale další využití příliš nevnímám. A že jich teda je.

Čerstvé pesto s jemnou duší od Lenky Požárové. Tím jsem včera začal a musím stejně jako už spousta lidí přede mnou potvrdit, že je prostě dokonalé. Navíc pesto z chřestu s bazalkou jsem ještě neochutnal. Tedy vlastně cokoli jemu podobného. Prostě paráda, to vám povídám. Dodnes jsem většinou poznal spíše zelené pasty s chutí primární suroviny (bazalky) a oleje. Jednou dokonce prý genovese s tak šílenou pachutí jakýchsi špatných, možná žluklých pinií, že to se mnou málem švihlo. Tohle je jiná liga. Kultivovaná chuť. Absolutně vyvážené a tím pádem velice univerzální. Jen se dále podívejte jak jsem je v prvních dvou dnech použil na tři způsoby.

Celý článek »

Nehodlám se tentokrát pouštět podrobně do tématu steaky z těchto kousků masa. Spíše jen naznačit, že slušný kousek nemusí být ze specializovaného řeznictví a že je rozdíl i mezi jednotlivými částmi masa u nás obecně zvaného hovězí pupek. To co jsem použil já byl spíše právě ten a jedna jeho malá část opravdu skirt. Mám li si vybírat, tak jako opravdu kvalitní a křehké maso mám stejně nejraději obyčejnou svíčkovou. Sice postrádá tuk jako nositel chuti, ale. Prostě sázka na jistotu když výjimečně chci steak. Ovšem na fajnový hamburger si jednoznačně vyberu cokoliv právě z té pupkovité rodinky. Obzvláště právě skirt.

Celý článek »

…a čerstvou majoránkou…

V sobotu jsem na facebook přidával různé náhodně vybrané fotky a sem na stránky pouze žampiónovou polévku. A vyhrožoval že tento víkend nic zvláštního nevařím. No a podívejme. Klasický domácí houskový knedlík maštěný sádlem. Pro někoho možná zvhlost, pro mne základní představa. K celkem běžnému guláši z pupku s nakonec přidaným paprikovým lečem z Lidlu a čerstvou majoránkou z květináče na balkóně. Dík poctivému postupu, pomalému pečení v troubě a nakonec i přidanému leču (jež nemá nic společného s tou českou hrůzou kterou už léta letoucí nekupuji) parádní oběd. No a pro mne jednoznačně zajímavější specialita než pokusy s mořskými potvorami, indickým karí, nebo rozvozem předražené polívky od rádoby babičky.

Celý článek »

Nabídky škol vaření jsou na webu stále častější a přestože neznám ve svém okolí jedinou osobu která se nějakého toho kurzu účastnila, jsem si jist že obecně jsou opravdu hodně využívané. Asi je otázkou nakolik to bývá opravdu škola/kurz kde se něco naučíte a jak moc je to jen předváděčka/ukázky co na dané téma lze. Ta které jsem se účastnil já byla bohužel spíše to druhé. Ovšem za to nemohli pořadatelé. Prvně jsem ty “školy” začal vnímat těsně po sérii pořadu Na nože! Pražský kulinářský institut Romana Vaňka. Nakonec tehdejší výherce, Robert Zatloukal sám dnes jednu kulinářskou školu vede.

Celý článek »