Archive for the ‘Odkazy’ Category
Na grilu – Power gril PARTY TIME
Jak začít? Letní grilování, oheň, kouř, vůně, skvělé jídlo v jiném rozměru. A návrat ke kořenům. Já to miluju. Na pražském sídlišti ale nesmysl. Ne že by to nešlo. Stačilo by se domluvit. Ale tam co bydlím já, se lidé, sousedé, ani nezdraví. Takže nějaké společné grilovací místo někde za barákem? Vyloučeno. Zkuste to sami a dočkáte se leda tak blbejch keců o smradu. Asi před dvěma roky se mi takřka přímo pod okny ubytovali bezdomovci v takové plechové boudě. Na soukromém pozemku. Na ohni vařili denně, já na ně koukal z okna a měl chuť zajít. Požádat o chvilku u jejich ohně. Abych si opekl buřta. Nešel jsem. To ten asociál ve mně…
Každopádně, alespoň minigril jsem chtěl léta, a tak mám.
Vařím s Mikrofarmou – Pečené hovězí žebro a červená čočka…
…se sušenými rajčaty a řapíkatým celerem.
Další recept pro vás, do soutěže, a z masa vybraného v prodejně s bistrem Mikrofarma. Jak už jsem psal, těch receptů bude několik. Ale tento do soutěže. Tak snad neurazí. Každopádně není to příprava úplně nejrychlejší dík pečenému masu, zato ale maximálně jednoduchá. Tohle zvládne opravdu každý. Chtěl li by někdo polemizovat o širších možnostech vychucení, musím připomenout, že já mám nejraději základní chutě. Takže nepříliš blbinek. Ostatně, ta čočka jako příloha je výrazná až dost. Dík, mimo jiného, římskému kmínu. Tak jdeme na to. Ale…
Vařím s Mikrofarmou – jehněčí a hovězí klobásky na gril
Paverl Maurer na konci každé své glosy říká společně s pozdravem, "nejezte, nepijte a hlavně, když to půjde, ani nežijte blbě". Tak s těmito klobáskami to ani nejde. Protože to je jídlo, s nímž život rozhodně není blbý. Já už je na efbéčku zmiňoval. A taky tady. Jsou opravdu skvělé. Takže jsem si několik kouků odnesl domů a připravil hnedle nadvakrát. Musím přiznat, že za ty svoje jsem se lehce zastyděl. Ne že by nebyly víc než jen dobré, ale na tuhle parádičku jim ještě cosi málo chybí. Každopádně další text mimo pořadí, protože jído do soutěže nemám z čeho uvařit. Nestíhám přijít do prodejny v ten správný den. Takže dnes například neměli jehněčí. Snad už příště…
Mikro farma, maxi nabídka, flank jako dortík…
Přesně to chcete mít poblíž, po ruce, cestou někam, kam chodíte a jezdíte pravidelně. A já se tam dobelhal, téměř na den přesně, měsíc po otevření. Vážně, dobelhal…
Nemocenská, druhá za asi deset let, stále nedoléčená viróza, poslední dávka antibiotik a únava. A náhoda. A to mám nejradši. Každodení dvouhodinovou vycházku jsem tentokráte směřoval k pátečním farmářským trhům na Jiřáku. Jen tak. Nic jsem nechtěl, neplánoval. Vycházím z metra a najednou stojím na veliké samolepce na podlaze. Na reklamě. Na mikro farmu. A víte co? Hned jedna rada. Nikdy zbytečně nepředpokládejte. Když jsem si přečetl kde že to má být, nějak jsem to zhodnotil, a vydal se opačným smerem, okolo. Páč tam, co mne směrují, tam to přece být nemůže! No ale je…
Mořské řasy, Miso pasta, Kimchi salát…
Neskutečná trojka a doslova bomba nabitá tím nejzdravějším, co můžete sníst pohromadě.
Kimchi – tady už máme asi jasno že? Parádní, chutná a velmi zdravá záležitost. Já ten salát miluju, ale nedokážu jíst ve velkém. On je totiž, mírně řečeno, docela trhač úst. Chcete to jasnější? Ta síla v chuti, kyselost, vám prostě roztrhne hubu.
Miso pasta – tak tu jsem tady a tady už popisoval. Ovšem jak se mění časy, tak i názory a chutě. Ty moje tedy každopádně. Takže nyní to vypadá náledovně: každé ráno, mám li čas a nejdu do práce, porce vývaru s Kimchi a mořskými řasami.
Mořské řasy – nějaké základy si pročtěte zde. Já k nim našel cestu dík náhodě. Tu miso pastu jsem totiž používal instantní a obsahovala kousky řasy. A mně to chutnalo. Dnes už nakupuji jedno i druhé v původním stavu a používám tak, jako japonci.
Sýrové sušenky podle kuchty
Nuselské. Ten recept je tak trapně snadný, že jsem prostě neodolal. I přes tu příšernou únavu virózou.
Něco takového teda vážně neznám. Namísto tradiční zvýšené teploty, kašlíku, rýmyčky, je mně postupně už devět dnů, den za dnem, hůře. Tak, že dnes podruhé k lékařce, změna medikace za antibiotika a nemocenská. Druhá za deset let. Jo, a ztratil chuť i čich! Skoro úplně. Tsss…
A tak jsem, po desetidenním flákání, bez vaření, s příznaky takřka abstinenčními, se do toho pustil. A dobrý jako. Průběžně jsem přípravu zvládnul během nějakých třiceti hodin. Páč půlhodinka v kuchyni rovná se odložení těla do postele na mnohonábek toho času. Sem troska. Trošku. Včera jsem dostal do mísy máslo a zašel koupit mouku. Dnes ráno jsem nastrouhal sýr a odpoledne to v první fázi smíchal dohromady. Po desíti minutách odpočinku těsta v lednici, který se protáhnul na hodinu nefunkčnosti mé schrány, dokončení a trouba. Ufff…
Foodevent – vepřobraní na náplavce 11.3.2017
Letos první akce svého druhu a pořádná dávka dobrot i šlendriánu. A ty davy. Ó jé. Ty mne ničily. Nicméně v první řadě šlo o to dobré jídlo. A že ho byla nadílka. Bylo z čeho vybírat. Byla česká zabíjačka i zahraniční speciality. A ne jen tak ledajaké. Jen francouzskou kuchyni zastupovaly nejméně tři stánky. Španělé připravovali paellu z vepřových žebírek a krkovice, což mne dostalo. No a vietnamci grilovali. A to já teda žeru. Děsně…