Archive for the ‘Odkazy’ Category
Vepřové koleno na cibuli a v pšeničném pivu
Já jídla v pivu, na pivu a s pivem odjakživa nerad. Opravdu. Každopádně mne ale známý vyprovokoval zase k jednomu pokusu a ten se vydařil. Vepřové koleno na cibuli a v pšeničném pivu. Jde o vaření velmi snadné a v den kdy jsem plynule pokračoval navazujíc na právě dopečený chleba a sázel pekáč s masem hned po něm do rozpálené trouby to bylo o to snadnější. Plynulost v dopravě abych tak řekl.
Forma na vajíčka Ibili – překvapí, zaujme, pobaví…
…mne tedy určitě a na první pohled. Nabízím vám společně s portálem vše na vaření.cz další zajímavost do kuchyně. Na stránkách vše na vaření.cz. Konkrétní výrobek se jmenuje Forma na vajíčka Ibili a řekl bych že lze jednoznačně z obrázku usoudit k čemu slouží. Já alespoň pochopil, že je to vlastně náhrada lívanečníku na přípravu sázených vajíček a to ve vodní lázni. A právě celá tato kombinace mne zaujala.
Trocha historie z mé kuchyně
Lívanečník jsem doma měl jen jeden a to spíše omylem. Daroval mi jej známý s tím, že tohle doma nepoužívají. Byl to ten komunistický litinový krám s modrým smaltem uvnitř, který vše hrozně připalovat a bramborák stejně jako vajíčko nešly z povrchu sundat jak se lepily.
Čtvrtý chléb – podmáslový z celozrnné mouky
Tak a je tady. Čtvrtý pokus a opět ta bezmoc. Chlebíček je fajnový, chuťově opravdu skvělý a opět poněkud pokleslý. A stejně tak já. Prostě a jednoduše, ty pořádné bubliny neudělám. Fakt už mne to štve! Pořídil jsem si ošatku a řádně ji přeplatil dík PPL. Pořídil jsem si také celozrnnou žitnou mouku, což je vážně výhra. I když se pak s těstem hůře pracuje. Dík spojení s podmáslím je totiž těsto opravdu lepivé a vyžaduje opravdu precizní rychlou práci rukou při hnětení. Nakonec jsem sice bochník z ošatky dostal celkem bez potíží, ale při sázení do litiny jej shodil příliš na okraj, takže se ohnul do L. Setřepal jsem a sledoval jak v půli lehce spadnul. Výsledek? Jak už jsem povídal, chuťově parádní chléb, podmáslový z celozrnné mouky.
Domácí hořčice – za pár kaček dokonalá
Tak tohleto si nemohu odpustit a přeskočím několik připravených textů. Domácí hořčice! Ani by mne nenapadlo mlít, nebo v moždíři drtit semíka a pokoušet se o její přípravu. Jenže člověk míní a gurmánka Šárka mění. To se tak jednou, zcela nedávno zmínila na facebooku a já dva dny nato ve svém oblíbeném ruském obchůdku. Paní která už mne dobře zná okamžitě sundala z police krabičku o váze 200 gramů a jala se mne důrazně varovati: "tohleto není ta vaše plnotučná, ochutnávejte opatrně protože je opravdu ostrá, tak že vám budou stát vlasy na hlavě, neřiďte se receptem na obalu, jde to snáz…" Měla pravdu ve všem, ale to už předbíhám.
Charčo – gruzínská polévka
Tento text vlastně patří sem, nebo také původně sem. Protože ale je Charčo polévka v chuti opravdu mocná, dostane vlastní prostor. A opět jde o připravený koncentrát z prodejny ruských specialit. Ta paní mne upozornila, že je pikantní. A věřte že je. Ne tak jak by si čech běžně představoval, tedy prostě hodně ostrý. Je prostě pikantní dík spoustě koření. Natolik, že jsem musel zvážit lehkou úpravu. Charčo nebo chcete-li v azbuce Хаpчo by nemusela být v české kuchyni polévka neznámá. Dohledal jsem ji už v recepturách teplých pokrmů pro jídelny a restaurace z osmdesátých let a zmíněna byla i v několika kuchařkách o které jsem kdysi přišel. Každopádně dva opisy přidávám.
Třetí chléb – pšeničnožitný
S vysokým podílem polohrubé pšeničné mouky. A spokojenost převeliká! Tedy ne že bych jej považoval za dokonalý. Každopádně 75 minut po vytažení z trouby a odpočinku na mřížce jsem se zakousnul do patky namazané nově objevenou zabíjačkovou paštikou z řeznictví Jakub Kubín a mladou cibulkou. Moje nadšení z chuti, křupavosti a celé té kombinace neznalo mezí a já si vzpomněl na tátu. Ten čerstvou chlebovou patku miloval. Já jako dítě ani ne a sestry se do ní taky nijak nehrnuly. Takže jsem dodnes rád, že na něj vždy zbyla. Protože podrobný byl minulý popis a také ten před ním, tentokrát jen v bodech.
Druhý chléb – pšeničnožitný
Tak a je to tady. Podruhé. Tento kváskový chleba se docela vydařil a byl chuťově opravdu příjemný. Horší to bylo s jeho konzistencí – tuhý. A to tak, že než jsem sežvýkal jediný krajíc, měl jsem pocit že mi upadne čelist. Stejně tak spolubydla a kolega v práci který pravděpodobně ze slušnosti nic neříkal. Každopádně podle mne málo nakynul v poslední fázi. Ovšem díky jemu a následným rohlíkům mám, alespoň myslím, základ vychytaný. Takže následný postup podle paní Pavly a návodu na webu: založení kvásku a první chleba s vlastními dojmy a časy už lehce poupravenými. Následovat pak bude třetí pokus. To si dám opravdu na čas a pak… Už jste někdy slyšeli o létajícím těstu?