Moje Dobroty

Tak tohle si nemohu odpustit. Naše známá Koko na Streamu spustila svůj nový projekt. No, nový. To byl v únoru na první letošní náplavce, když servírovala vývary do kelínku. A já ochutnal, a o tom psal a jí dal za tu dobrotu květinu. A včil už teda, zdá se, hotový projekt a začátek nové éry. Koko podnikatelka. Udělala přesně to, co například borci z Konečně vývar. A na co já nenašel odvahu. Ten důvod si klidně poslechněte ve zmíněném videu. Já jaksi nevládnu profi kuchyní, ani kamarádem, který by mi ji zapůjčil. A proč tento text? Anketa?

Celý článek »

Ani nevím, jestli jsem to tady někdy šířeji zmínil. Tento salát byl jedním z prvních receptů které jsem v počátcích a při vznikání konceptu tohoto webu chtěl přidat. Tedy vlastně, měl být úplně první. Pak jsem to tak nějak sesumíroval tady a už nikdy se k tématu nevrátil. Dnes tedy po dlouhatánské době jarní verze z mladého zelíčka, které je neskutečně jemné i výrazné v chuti a křupavé jedna radost.

Říká se, že nejlepší Coleslaw má v nabídce KFC. Tak dobrý, že se nevyplatí doma to zkoušet. Nevím. Já tam totiž nechodím. Nikdy. Každopádně domácí příprava je tak snadná, že nevidím důvod nevyzkoušet.

Celý článek »

Ani nevím, jak začít. Dlouho, předlouho už se ani nepokouším zůčastňovat podobných velkých akcí a letní fesťáky jsou pro mne takřka příšerným zážitkem. Příliš mnoho lidí, příliš mnoho nepohodlí, příliš vedro. Na Apetit piknik jsem šel ze dvou důvodů. Původně a primárně za foodtruckem Electroluxu, dík pozvání jeho provozovatelů. Lucky Krejbichové a Tondy Bradáče na prvním místě. O tom jsem už psal nedávno. No a došlo mi to. Už jsem opravdu příliš mimo. Sám tam i onde, povětšinou doma ve vlastní kuchyni. Bylo prostě zapotřebí zajít někam mezi lidi. Zapadnout a bavit se jako oni. No a vyplatilo se. Na Apeptit pikniku jsem byl poprvé a rovnou musím přiznat, že od teď už na furt. Jinak řečeno, na ten příští budu se těšit celý rok.

Celý článek »

… průlom. Podotýkám, že píši jen o česku. Ale od začátku. Víte co je to foodtruck? Viděli jste někdy a nebo se snad dokonce v některém stravujete? Já tedy musím přiznat, že toto téma je pro mne trochu smutné. Kdo by neznal z amerických filmů a seriálů fronty u více či méně velikého náklaďáku se zboku otevřenými dvířky, poklopy, okýnky. Mně to vždycky připomíná poněkud sofistikovanější maringotku. A ta je pro mne, už od dětství jakýmsi synonymem svobody. Je to ale vlastně jedno. Klidně si ji umím jako velmi stylový foodtruck představit. Když to celé před několika lety u nás konečně vypuklo, byl jsem opravdu nadšen. Natolik, že jsem na chvíli popřemýšlel o provozování něčeho podobného. Dokonce jsem jednu firmu kontaktoval a krásně se s nimi shodnul. Že totiž téměř nulová konkurence a takřka zaručený úspěch. Jenže moje zbabělost a několik dalších věcí…

Celý článek »

Aneb i s leností či nedostatkem času dá se vypořádat. A se ctí. Moje lenost nabývá rozměrů v pravdě limitních. Já, milovník vývarů, obzvláště toho hovězího, připraveného pomalu a s rozmyslem, jsem šoupnul půl kila hovězího žebra s morkovou kostí a hromádkou zeleniny do tlakáče. Přidal sůl a koření, zavíčkoval to a nechal 50 minut táhnot v tlaku. Hotovo.

Kdyby moje praktická lékařka a hned po ní diabetoložka věděly jen čtvrtinu drobností které jim neříkám, asi by mne popravily. Obzvláště moje skvělá obvoďačka. Ach ta vám je tak poctivá, že mne její starostlivost doslova sere. Bohužel, vždycky má pravdu. A já zlobím. A jsem línej. A brzy na to doplatím.

To čuju v kostech. Každopádně…

Celý článek »

Nebo, chcete li to srozumitelně, výpečky v zelí, s hříbky, rejží a slaninkou, zjemněné smetanou a vybarvené karotkou. A máte to.

A já taky. A Pavlík Chvalů jakbysmet. A fertyk. Teda vlastně, a je to takto: už jsem ho dlouho nedělal. Několik let. A nedošlo by na něj ani dnes. Původně jsem totiž ten půlkilový zbytek plece a půl sáčku zelí chtěl nakombinovat do trošky segedínku. Jenomže náhlé prozření a nápad. Co tak zpracovat nějaké zbytky z lednice a ještě další z loňské úrody. Jak jinak totiž nazvat zelí, sušené hříbky a podobné suroviny naskladněné ve spíži? Takže Bigos. Polská a slezská klasika. Jídlo co dům dal a vaření takřka v jednom hrnci. No ale to bych nebyl já, abych něco nedělal složitěji. Pro dobro věci rozumí se samo sebou.

Celý článek »

Kachní stehna z Barbarie už jsem nedávno popisoval, takže jen další postup. Dík sous vide opravdu skvělý výsledek, i když jsem musel trochu laborovat s časy a teplotami. Podobně jako tady poprvé. Ten steak z prsíčka byl dokonalý. Ještě připomenu co jsem minule zapoměl. Ty balíčky po cca 700. gramech jsou z Francie, dokonce s popiskou chovu/chovatele. A opravdu kvalitní. Takže za podivnou cenu od číňanů koupě pair excelence.

Kuřecí stehýnka jsou z běžného a pražákům dobře známého obchůdku v Holešovické tržnici. Asi nic moc kvalita v chovu, když stojí 39,90 za kilo v podobě čtvrtek. Ale já s tím až takový problém nemám, stejně jako s výslednou chutí. Vybral jsem dost veliká, aby váha byla srovnatelná s kachními. A jak se dalo čekat, čas úpravy sous vide se dramaticky zkrátil.

Celý článek »