Archive for the ‘Rady’ Category
Ledvinky – konfit v sádle s cibulí
Tak a je to tady zase. Stará a dávno z našich pamětí vymazaná klasika. Mně ji kdysi dávno a tak nějak mezi řečí připoměla máma. A že prý to doma připravoval její táta. No, já vám na ni poprvé zíral, nevěřil a zapoměl. Jenomže jakousi shodou okolností jsme se po čase dokecali opět k tomuto tématu a mně začalo vrtat hlavou. Primárně to byla jednoduchá otázka. Proč? Když to máma tak vychvaluje jsme mívali doma vždy jen ty dušené s rýží? Že snad, prý, by to otec nejedl. Taková blbina. Ty dušené nejedl taky, když věděl co to je. Jenže máma ho ukecala na játra. A on na to skočil 😀
Pesto 2.16 a zahrádka na balkónu
Po tom, co jsem loni tvrdil, že rukola na pesto je nejlepší z vlastního květníku, letos jsem jí dokonce malinko zaskočen. Nevynechal jsem od přenesení sazenic na balkón jediný den zalévaní, rosím a jednou za tři týdny malinko přihnojím Kristalonem. No a výsledek? Trifidi! 15-20 centimetrů vysoké listy. Štíhlé, tmavě zelené (ne jako ti chudáci v obchodech) a chuťově tak výrazné, že nedokážu jako salát k obědu či do sendviče sežvýkat více než 2-3 kousky. Pažitka je na tom podobně a protože už se to všechno začíná vlastní vahou poněkud hroutit, zpracoval jsem vše na pesta. Jednoduchost sama a popis jen k obrázkům. Nějaké gramáže nejsou příliš důležité, stejně jako dodržení kombinací. Možností je spousta a chuť máme každý jinou.
Rolovaná plec na smetaně
Tedy plec vepřová, připravená podobně jako Hamburská vepřová kýta. Nějak mne to prostě popadlo a rozhodnul jsem se připravit tuhletu klasiku. Z kýty, která má být primární surovinou to jídlo moc nemusím. Je totiž takto připravená dosti suchá. Ještě horší je podobně připravená vepřová pečeně. Tam co se průběžně stravuji, tedy v Eurestu, ji občas s bramborem a něčím připravují. Z toho co já nedokážu nazvat jinak, než amaroun. Tedy z té růžové flaksy prodávaná brutálně hodně napříč všemi obchody v této zemi. Upečou to doměkka, na nějaké růžové středy můžete zapomenout a já si to dal jen jednou. Neumím to popsat jinak. Jako bych žvejkal froté ručník. Já vím že sto lidí, sto chutí, ale toto chutná takové spoustě, že mi to hlava nebere. No nic, tolik jen na úvod.
Zelná polévka s karotkovým julienne
Ač to v názvu možná vyzní trochu nabubřele, jedná se o jednoduchou klasickou bílou zelňačku. A další do řady těch opravdu nejsnazších. Možná už jsem to dříve zmínil. Tahle polévka byla ve druhém ročníku na střední jedním z jídel mnou připravovaných u pololetních zkoušek. A byla to tehdy doslova pakárna. Vyfasoval jsem totiž rádoby hovězí vývar připravovaný ve velikém kotli ještě větší kuchyně. Byl tak kalný, že bílý a děsně páchnul. To vše dík špatné úpravě hovězích morkových kostí. No a já to musel povinně použít. Fuj!
Máslové těsto zadělávané pivem
Z něj pórkový koláč a masové taštičky. Okamžitý nápad, rychlý následek a opět odložené dopisování jídel, která už byla připravena. Tak to u mne dopadá, když mám na něco chuť a výsledek je zdařilý. A tohle těsto zdařilé je. Ba co víc. Je mimořádné a nádherně kompaktní. Ve výsledku ohromně křehké a, jen pro zajímavost, ideální k využití postupně. Vysvětlím později. Každopádně, pro hračičky s těsty skvělá parádička, pro nás, ostatní a k těstům odtažitá paka ideální start do světa pečení. protože tohleto si prostě zamilujete. Jak pro jeho univerzální jednoduchost, tak pro výslednou křehkost. Ta je skoro tak úžasná, jako můj zamilovaný croisant. I když stále na hony vzdálená…
Bigos? Vypečená míchanice…
Nebo, chcete li to srozumitelně, výpečky v zelí, s hříbky, rejží a slaninkou, zjemněné smetanou a vybarvené karotkou. A máte to.
A já taky. A Pavlík Chvalů jakbysmet. A fertyk. Teda vlastně, a je to takto: už jsem ho dlouho nedělal. Několik let. A nedošlo by na něj ani dnes. Původně jsem totiž ten půlkilový zbytek plece a půl sáčku zelí chtěl nakombinovat do trošky segedínku. Jenomže náhlé prozření a nápad. Co tak zpracovat nějaké zbytky z lednice a ještě další z loňské úrody. Jak jinak totiž nazvat zelí, sušené hříbky a podobné suroviny naskladněné ve spíži? Takže Bigos. Polská a slezská klasika. Jídlo co dům dal a vaření takřka v jednom hrnci. No ale to bych nebyl já, abych něco nedělal složitěji. Pro dobro věci rozumí se samo sebou.
Gulášovka z papiňáku
Plný hrnec ze čtvrt kila hovězího a v kombinaci co dům dal. Nemusí to být vždy jen o tom klasickém provedení. Mně například na gulášovce vyhovuje primárně chuť. Ne hromada masa poctivě krájeného na kostičky. Což je mimochodem pro mnohé pořádná otrava. Špatné a tupé nože, krájecí deska klouzající po kuchyňské lince. No a ten papiňák? Nepoužívám jej příliš často, ovšem pro urychlení a v tomto případě i dosažení ideální konzistence masa poměrně špatné kvality je prostě ideální. Samozřejmě jen v základní přípravě. Brambory na hadry nepotřebujeme. I když..??..
Kamarád má velké problémy se zuby. Snadno si umím představit polévku ze všeho pohromadě za hodinu připravenou v tom tlakovém hrnci. Chutnou a výraznou, přesto jemnou a nekousavou. Takže proč ne…