Archive for the ‘Rady’ Category
Sirupy – smrkový, lipový, bezový
Květen 29th, 2018 | 
Napsal: 
V rámci lenosti a takříkajíc odporu k jakémukoli náročnějšímu vaření, se v poslední době vůbec nesnažím ani jen přemýšlet o tom, co bych přidal sem. Tyhle sirupy ale mají dávno nárok. Taky se mi do nic nechtělo. Ale není to náročné a protože funguju jaksi nárazově, nebylo ani těžké dokopat se k té malé sklizni květů. Prostě jsem jen cestou odněkud domů zastavil u stromu či keře a narval potřebné množství do tašky k ostatním věcem. Konkrétně lípu jsem ještě nezkoušel a smrk dokonce slíbil kolegyni.
No a pak jsem hledal recept. Jak že jsem to loni a předloni vlastně dělal? No a tady jaksi kámen úrazu. Já to tehdy nesepsal. Jen na facebook jsem přidával rychlý návod. Historicky jsem sice měl tady kompletaci z bezu, ale nelíbí se mi ten postup. Nebo spíše tak nějak složitý popis. Takže nově. Jednoduše. Pro každého. Minimalisticky.
Šetříme v kuchyni – kuře na smetaně z Remosky
A rovnou zapomeňte na tu rozblemcanou klasiku, jak ji znáte odjakživa. Páč, nebudeme si nic namlouvat, sebelepší klasická svíčková je, dík mouce, dost hutná záležitost. Ale! Brinovaná kuřecí stehna pečená na kořenové zelenině s cibulí a slaninou. Z té zeleniny pak smetanová omáčka. A k tomu nočky z bramborového těsta promíchané s pažitkovým pestem. To je jiná liga. A vsaďte krk že vím, kdo tohle bude připomínkovat jako první 😀
Šetříme v kuchyni – rizoto z jehněčích pupíků
Ale ne jen tak jako že dušenina a do toho zbytek rejže. Poctivě. Kvalitně. A přesto lacino. Kdo posledně poslechl moji radu a zakoupil jehněčí bok za pár peněz, mohl si z něj odříznout svalovinu z břišní části. A z tohoto pupku nakrájet nudličky. Příprava je pak jen o času. Protože je to trochu žvejkací a vyžaduje klidné pomalé dušení. V první části přípravy.
Rubrika Rady, Recepty | 
Štítky: 2018, Česky, Jehněčí maso, Zahraniční speciality | 
Žádné komentáře »
Šetříme v kuchyni – rozpečený jehněčí bok
Velikonoce, stejně jako každé jiné svátky mohou naši peněženku zatížit dost výrazně. Tedy co se kuchyně týče. Mladá jarní masa jsou klasickým příkladem. Já se ve čtvrtek jen tak zlehka porozhlédl a ceny si potvrdil. Je to podobné rok za rokem. Většinou jsou rozdíly podle kvality přípravy. Nejdražší masa, bez kosti a tuku mohou v klidu přesáhnout 400 Kč/kg. A konečně je smazán rozdíl, mezi českou a dovozovou produkcí. Tedy hlavně Novým Zélandem. Většinou.
Rozpečené vepřové chvostíky
Tohle maso, masný produkt, nebo jak to chcete nazvat, mne u řezníka nejdříve rozesmálo. Cože? Chvostíky? No viděli jste to někdy? Já teda ne. I když na první pohled bylo jasné, o co jde. Zjevně vepřové ocásky. Od prdelky po špičku. Neuvěřitelný. A za pajdu kilo. No musel jsem to zkusit a měl okamžitou představu. Stejně jako koleno, nebo předvařené nožičky upéci dočervena. A předtím brinning. Tedy opět utopit na dva dny do slaného láku. No nebudu to zbytečně okecávat. Snadné, jednoznačné a vynikající. V tom obchodě, prodejně z řetězce Múúú, tvrdili, že to mají pořád v pultu. Uvidíme. Já totiž půjdu každopádně znovu.
Rubrika Rady, Recepty, Víte že..?, Zajímavé |
Štítky: 2018, Česky, Speciality, Vepřové maso |
Žádné komentáře »
Vepřová plec brinovaná a pomalu pečená
Čtyři dny ve slaném láku s česnekem na balkónu. Poté šest hodin pod poklicí v litině, prohřívaná při devadesáti stupních. A nakonec dopékaná do barvy, dvě hodiny, při dvou stech stupních, stále pod poklicí, podlévaná pivem. Plzničkou. Dvanáctkou. Pak ještě půl hodinka odpočinku v už vypnuté troubě bez poklice. Aby povrch maličko zkřupavěl. Mňam.
Jo, a po čtrnácti měsích jsem ochutnal právě natočené pivo. Kuuurňa! Děsně dobrý je to.
Tak to je zhruba popis mého sobotně nedělního oběda, večeře, svačiny. A kompletace postupu nakládáni masa zvaného brinning. Když jsem zjistil, že po tom co to znám od babičky, používá podobný postup moje sestra a já tak nakládám vepřová kolínka, což je tady už léta profláklé, dostala mne svým přístupem restaurace, bistro Grils. Protože oni, součást mého oblíbeného řetězce Ambiente, takto nakládají a marinují veškerá u nich nad ohněm grilovaná kuřata.
Devětaosmdesátý chléb – třístupňové vedení kvasu
Třístupňové vedení kvasu poprvé a naposled. Nevidím v tom smysl…
Neee ..??.. 😀 ..!!..
Ty první dvě věty jsem si takhle odpoledne poznamenal, když konečně bylo to řídké a tím pádem lepivé těsto v krabici a ta v lednici. Fakt jsem netušil, co mne ještě čeká. A první podezření na cosi přinejmenším odlišného se konalo velmi brzy. Už asi za dvě hodiny.
Třístupňové vedení kvasu může vypadat jako poměrně sofistikovaná metoda pro první fázi přípravy kvalitního českého chleba. Já to ale popíšu jednoduše, aby bylo opravdu jasno. Nejdříve ale běžná domácí varianta. A poznamenám hned na začátku, ty hodnoty níže uvedené jsou vypočítané na můj kilový bochník.