Moje Dobroty

A přestože rychlovka, v klidu a pohodě. Už jsem tady několik jídel, která lze připravit opravdu snadno a velmi rychle uvedl. Tahleta polévka je skvělý příklad, jak využít technologii (tlakový hrnec), ušetřit námahu i čas a neušpinit příliš mnoho nádobí. Co chtít více? V rodině s dětmi například…

Celý článek »

Ve světě houbové chuti jsou lidé rozděleni velmi jednoznačně. Buďto mají, nebo nemají rádi houby. Tento recept, ač velmi snadný a základní, je, myslím si, rozdělí jasně. Totiž, rozmixované žampióny po následném postupu jsou ve výsledku natolik houbové, že těm co neradi doslova roztrhnou hubu! Fakt síla v chuti. Sám jsem byl překvapen. O to více, že já se žampióny dělám kde co, ale nikdy krém pouze z nich.

Základem, světe div se, jsou žampióny. Ale samy o sobě to prostě nezvládnou. Tedy ne, že by nemohly. Chce to jen něco, něco, no něco, co podpoří jejich fajnovou chuť. Jako když přidáte do jahodového pyré několik kapek balzamika a citrón. Znáte?

Celý článek »

Křepelka je společné pojmenování pro 5 rodů hrabavých ptáků z podčeledě koroptve, která je součástí čeledě bažantovitých.

Nejdříve bych rád upřesnil jeden fakt. Firma Caillor tvrdí, že jejich produkce jedlých ptáků (teda ale výraz), je zásadně z farmářského chovu. Žádné klece. Zkusím jim to věřit a připravím si dvakrát křepelku. Koupil jsem balíček chlazených v akci za 129 peněz. A dále?

Není nic pro mne pitomějšího, než plánování menu. Nebo i jen postupu přípravy. Nedokážu se totiž rozhodnout jak to celé nakombinovat, a tak ve výsledku často končím pocitem, že jsem to promyslel málo, a chtěl bych do jednoho pokrmu nacpat vše co jen je, ale i není možné. Takže? Není nad okamžitý pocit, potřebu, improvizaci.

Takže co? Potřeba, pocit, improvizace. A nebudu vás otravovat soupisem surovin.

Celý článek »

Já tomu říkám růžová cibulka. Jen velmi zřídka se mi podařilo někde to ochutnat. Vždy mne napadlo zjistit co a jak. Stejně tak vždy jsem na to rychle zapoměl. Až nedávno a dík Antonínu Bradáčovi, nebo možná Jardovi Kozdělkovi při ochutnávce jejich kuchyně na setkání foodblogerů s Electroluxem, jsem si slíbil že tedy konečně. A je to tady. Strašně snadné a strašně dobré. Nejzajímavější na tom jednoduchém postupu je fakt, že to může mít mnoho chutí a forem. Záleží jen na dvou věcech. Kombinace v marinádě a různé styly krájení či krouhání cibule.

Celý článek »

Ten základ je snadný. Vemte mozzarellu která vám chutná a krájenou na plátky ne silnější než centimetr proložte na talíři stejně silnými kolečky chutného rajčátka. Pocákejte dobrým oliváčem, poprašte pepřem a v rozumném množství třepněte fajnovou solí. Hrubou. Mořskou. Ideálně Maldonskou. A je to. Ještě několik lístků bazalky a na talíři máte Caprese. Italskou vlajku, vlajkovou loď mezi nejjednoduššími saláty.

Nebo!

Zajděte do toho obchůdku v Praze u náměstí Bratří Synků a prozřete! To, co jste léta považovali za mozzarellu zavrhnete a ochutnáte takřka božskou manu. Ovšem ještě předtím a pokud se vám poštěstí, zříte jak tato lahůdka vzniká pod rukama specialisty a neskutečně pohodového tvora. Pana sýraře Miguela (omlouvám se za nesprávně napsané jméno páč nevím).

Celý článek »

Pravidlo první a jediné? Nebabrejte se s tím! Máte li k dispozici litinový hrnec, je to brnkačka náročná jedině na čas. Ale i ten je zde relativní. Protože je to málo pracné. Tolik k přípravě škvarků z vepřového sádla. Pomazánka je pak ještě snažší. Protože já, a i vy po přečtení následujícího textu budete mistry v přípravě jednoduché, chuťově skvělé a klasické české dobrůtky. Opět platí, nedělejte si to složité.

Celý článek »

Na svatého Martina je to prostě tradice. A protože já ji už několik let ignoroval, nemohu letos odolat. Navíc, podařilo se mi konečně vyrobit fajnové domácí kysané zelí. A ještě navíc. Náhodně jsem narazil na klasický polský recept. Jmenuje se to lemieszki (lemiešky) a dost se podobá českým šťouchancům, nebo ještě známějším škubánkům. Aby toho nakonec nebylo málo, dovolím si připravit něco dnes už neobvyklého. Nadívaný kachní krk. A to je dobrota převeliká. Proč? Protože ho mám! Ona totiž ta maďarská kachna od posledně byla dost neopracovaná. A to já kvituji s povděkem. Krom drobů totiž měla neodkrojený právě ten krk. Tedy kus masité a tučné kůže ideální na plnění žemlovou nádivkou. Prostě paráda 🙂

Ale, ten krk přeci jen dodám extra. Tedy v kratším článku příště. A taky lemieszki jsem nakonec poupravil natolik, že vlastně vzniklo něco jiného. Takže postupně.

Celý článek »