Archive for the ‘Recepty’ Category
Křupavá kachní prsíčka s domácími hranolky a majonézou
Březen 2nd, 2012 | 
Napsal: 
Jak už jsem dříve psal v článku o pečení kachny, odložená prsíčka občas vyndám z mrazáku a dám si rychlovku na pánvi s vhodnou přílohou podle momentální chuti. Je to vaření snadné, jen je zapotřebí v podstatě bezpodmínečně dodržet několik pravidel. Není vůbec nutné použít marinádu. Stačí osolit a opepřit stekovým pepřen. Nebo použít směs bylinek a citronového pepře.
Rubrika Rady, Recepty | 
Štítky: 2012, Česká klasika, Kachna, Zahraniční speciality | 
Žádné komentáře »
Záhorácký závitek s lepenicí
Nevím, kdy a kde se recept na „záhoráky“ objevil v zemi české poprvé. Jeho historii se mi nedaří dohledat a myslím si, že je jedním z mnoha klasických pokrmů vymyšlených panem Runštukem a spol. pro „Receptury teplých pokrmů“ ve veřejném a restauračním stravování v ČSSR. Nechci tvrdit, že tato „bible socialistické jídelny“ byla vymyšlena úplně špatně. To spíše ji špatně používali zaměstnanci tehdejších „stravovacích provozů“.
Stejně tak to ale může být a asi je „dílem lidové tvořivosti“. Nicméně Záhorácký závitek se stal jedním z hitů a mne vždy překvapovalo, že ho spousta lidí nezná. Konkrétním příkladem budiž máti mé dávné přítelkyně, která jednou (1993) prohlásila, že „toto výborné jídlo se ode mne musí naučit, páč je úžasné“. U nich, v jídelně dopravního podniku Ostrava ho nenabízeli. V jídelnách tehdejší Nové Hutě Ostrava, kde jsem začínal já, se připravovalo pravidelně a s úspěchem.
Tapas
Původ "tapas", jak říkají Španělé všem těm drobnůstkám k jídlu, které dokážou postavit chuťové buňky do pozoru, je nejasný. Někteří autoři tvrdí, že se objevily už ve 13. století a vymyslel je prý kastilský král Alfons X. Moudrý. Lékaři mu zakázali opulentní hostiny. Měl prý jíst málo, ale často a zapít každé jídlo několika doušky dobrého vína. A protože v té době neměli kastilští králové stálé sídlo a byli neustále na cestách, přikázal tento moudrý král, aby ve všech kastilských hostincích se vždy k vínu servírovalo něco malého k jídlu.
Jatýrka v sádle
Začetl jsem se tady dolcevita.blog, tady kuchařská pohotovost i tady mlsná kočka a jala mne taková chuť veliká, že jsem bez okolků vrazil do mrazáku a přes dávnou zkušenost i doporučení v článcích vyrobil tuto lahůdku z jatýrek kuřecích, sádla vepřového a bůčku uzeného. Nakonec, po naplnění misek, jsem samozřejmě nezapoměl vytřít to játrovo cibulkové sádýlko z pánve kouskem čerstvého chleba. A protože to bylo v době oběda a já ještě ani nesnídal, usoudil jsem, že toto je ta dobrota na světě nejlepší.
Hovězí Patak’s Vindaloo
A je tady počtvrté, tentokráte pomalu dušená hovězí kližka ve vynikající pastě Patak’s.
Maso /400g/ jsem nakrájel na malé plátky /4x4x2cm/ a v pastě /3 lžíce/ nechal odležet přes noc s lžicí česnekového oleje.
Na sádle jsem orestoval plátky velké cibule do zlatava a přidal maso. Opekl z obou stran, zalil vývarem a dusil pomaličku doměka.
Přidal dva střední brambory na větší kostky /2x2cm/ a po pěti minutách varu zahustil lžičkou mouky ve vodě rozmíchané. Provařil a vmíchal pořádnou hrst zeleného koriandru i petrželky a stroužek utřeného česneku.
Nakládaný hermelín
Tuhle hospodskou klasiku jsem neměl nikdy moc rád (před pěti lety). Pak mne ale jeden známý přesvědčil, abych alespoň ochutnal jeho verzi. A byl jsem ztracen. Najednou mi zachutnal a já si při každé návštěvě jím vedeného penzionu odnášel domů krabičku s porcí voňavého ? sýra a druhou s utopencem pro spestření. Tento človíček je mi svou pílí a neutuchajícím elánem opravdu vzorem. Pan Vandělík, profesor, RNDr, vyučující fyziku, chemii a biologii na základní škole a gymnáziu. To vše v důchodu a při vedení penzionu. Je prostě neuvěřitelný.
Jehněčí kolínko na divoko
Jehněčí maso je konečně zase všude snadno k mání a tak jsem se směle pustil do různých úprav. Z plece Vindaloo a pečeni na česneku. Z kolínka Pohlreichovo pomau dušené se špenátovými lístky a nebo tentokrát na divoko.
Musím přiznat, že až příliš dlouhé pečení a dušení (konfitování) v troubě nemusím. Maso vepřové, jehněčí nebo kachnu, mám raději při 180° akorát dopečené za dvě hodinky, než přehnaně měké po 4-6 hodinách.
A ještě poznámka k tomu “na divoko”. Je to vlastně ten notoricky známý postup na Kuře á la bažant, kde á la, tedy jako dost silně nesnáším. Každý ale ať si nazve jak jen chce. Pro mne bylo důležité, že ochutnáno a posouzeno bylo toto jídlo komentováno slovem jediným: báječné.