Moje Dobroty

Pravidlo první a jediné? Nebabrejte se s tím! Máte li k dispozici litinový hrnec, je to brnkačka náročná jedině na čas. Ale i ten je zde relativní. Protože je to málo pracné. Tolik k přípravě škvarků z vepřového sádla. Pomazánka je pak ještě snažší. Protože já, a i vy po přečtení následujícího textu budete mistry v přípravě jednoduché, chuťově skvělé a klasické české dobrůtky. Opět platí, nedělejte si to složité.

Celý článek »

Na svatého Martina je to prostě tradice. A protože já ji už několik let ignoroval, nemohu letos odolat. Navíc, podařilo se mi konečně vyrobit fajnové domácí kysané zelí. A ještě navíc. Náhodně jsem narazil na klasický polský recept. Jmenuje se to lemieszki (lemiešky) a dost se podobá českým šťouchancům, nebo ještě známějším škubánkům. Aby toho nakonec nebylo málo, dovolím si připravit něco dnes už neobvyklého. Nadívaný kachní krk. A to je dobrota převeliká. Proč? Protože ho mám! Ona totiž ta maďarská kachna od posledně byla dost neopracovaná. A to já kvituji s povděkem. Krom drobů totiž měla neodkrojený právě ten krk. Tedy kus masité a tučné kůže ideální na plnění žemlovou nádivkou. Prostě paráda 🙂

Ale, ten krk přeci jen dodám extra. Tedy v kratším článku příště. A taky lemieszki jsem nakonec poupravil natolik, že vlastně vzniklo něco jiného. Takže postupně.

Celý článek »

“Človek mieni a pánboh mení”, říkával kapitán Martíček, velitel ošetřovny útvaru kde jsem v devětaosmdesátém sloužil. Taky jsem mínil. A dost dlouho. Pak stačilo jedno ochutnání parádního rillettes ve foodtrucku Electrolux a připraveného Antonínem Bradáčem. Změna názoru, nákup a příprava vlastní, doma.

Ono vlastně to mé mínění vycházelo ze dvou předpokladů. Že francouzská kuchyně bývá až moc přechucená vším tím vínem, kořením a bylinkami. Že rozpékat maso na hadry spousty hodin není žádný přínos a česká „vepřovka“, tedy maso ve vlastní šťávě je prostě ideál. Je to blbost samozřejmě. Rillettes, obzvláště kachní je totiž veliká dobrota.

Celý článek »

… s kapustou, brambory, mrkví a rýží. Všecko dokupy rozumí se samo sebou 🙂

Protože říjen a listopad je o dýni a kapustě. To první si rád odpustím. To druhé, kapustu, připravuji letos teprve potřetí a stále z jedné hlávky. Byla už zadělávaná, salát a nyní klasika. Dušená s masem. Jen jsem použil něco méně tradičního. Ovšem opakovaně letos. Krůtí plátek s kostí a kůží. Kdo tady čte, ví.

Celý článek »

Protože se mi podařilo při přípravě k posledně uvedenému receptu uvařit jej opravdu fajnový a navíc nafotit pěknou sérii obrázků, jeden postup tady zopakuji. Mně totiž karlovarský knedlík doslova učaroval. Je nádherně modifikovatelný. Vyjadřuje momentální náladu kuchaře, stejně jako pozdvihne jídlo ke kterému je právě připraven. Přidejte si do něj staronově objevené brusinky, nebo spoustu pažitky. Muškátový oříšek, drcené vlašáky, nebo lehce orestovanou cibuli na slanině. A je pokaždé jiný, skvělý. Ne nakonec je vlastně základem pro tradiční českou nádivku do masa. Kuřetem počínaje. Stačí jen doplnit ještě větším množstvím zeleně, smetanou, hříbky, jatýrky, kaštany…

Celý článek »

…a brusinkový karlovarský knedlík. A to vše včetně receptu věnováno roztomilé kolegyni Lucii. Páč tentokrát mne k tomu nápadu přivedla ona. Vysloveným přáním. Že jako by se to ráda naučila.

Ono je to tak. Na klasickou svíčkovou mám děsnou chuť už týden. V mrazáku parádní kus pečeně z divočáka a na webu jsem zahlédl zajímavý nápad. Brusinky rovnou do knedlíku. Bramborového. No tak co s tím? Maso prošpikovat slaninou, omajdu jako k hovězímu a ty brusiny do karlovaráčku. Je to jasný a jdu makat na výsledku. Ale!

Nestíhal jsem nákup. Na knedlík doma jen jedna včerejší houska a v lednici jedna mrkev. Žádný celer. Kuuurňa to je pakárna. Je 28.10.2016, státní svátek a dík těm šaškům pod Hradem všude zavřeno. Hodinu a půl mi trvalo v okolí bydliště najít jediný, samozřejmě čínský obchod, kde jsem koupil 4 rohlíky za kačku páč z mrazáku a půlkilovou mraženou zeleninu pod svíčkovou. To vše nic proti ničemu a já mohu opravdu začít.

Celý článek »

Letošní letní sezóna byla u mne ve znamení žebírek. Vyzkoušel jsem péci a ve vákuu vařit i péci různě stará vepřová, velmi mladá jehněčí, opět rozdílná telecí a nakonec kančí. Je skvělá ta možnost. Tedy srovnat si kvalitu, chutě a dost podstatné rozdíly v mase jako takovém. A v cenách prosím pěkně. To bylo dost podstatné. Každý si umíme koupit drahý kus kýty, nebo například jehněčí kotletky za 300 a více korun kilogram. Ale tohleto masíčko, parádní, jemné, prorostlé a tedy šťavnaté stojí do 150,- Kč/kg. A to je dobrý začátek pro zamyšlení , vyzkoušení, no a pro mne jednoznačnou oblibu.

Celý článek »