Moje Dobroty

Zahuštěno celerem namísto mouky a podávané s netradiční přílohou. No, přílohou…

Ovečka vřesová z chovu mé sestry a jejího muže se mi už dvakrát osvědčila. Takže napotřetí krásný kousek, ořech z kýty a pomalá příprava v silné šťávě z pouze několika základních ingrediencí. Prostě jsem to nechtěl přebít nějakým kari a podobně. Musím přiznat, že mám stále větší problém s vymýšlením něčeho zajímavého, alespoň trochu překvapivého. A stejně tak i s konzervativností. Nemám příliš rád zmíněná kari. Nevařím modernu. Tedy všechny ty „překrásné“ šmakouny, tibetské houbičky, zrní a kdovíco dalšího. Nemám nic proti zdravému způsobu života a stravování. Nehodlám ale ustoupit od návyku a spokojenosti. Takže klasika, která naštěstí prožívá boom.

Celý článek »

Do série snadných a rychlých polévek pasuje skvěle. Pokud totiž máte vývar k dispozici, je příprava o třech krocích. Na pánvi připravit krupici – 5 minut. Přivést vývar k varu – 5 minut. Zavařit drobení – 10-15 minut. Hotovo. Jestli si chcete přidat nějakou tu zeleninu, je ta doba přípravy akurátní. Snad jen doporučím, nějaké ty nudličky kořenové zeleniny či co, nesypejte rouvnou do polévky. Na tuku sebraném ze studeného vývaru je prvních 5 minut varu drobení orestujte a přidejte až poté.

Celý článek »

Ani nevím, jestli jsem to tady někdy šířeji zmínil. Tento salát byl jedním z prvních receptů které jsem v počátcích a při vznikání konceptu tohoto webu chtěl přidat. Tedy vlastně, měl být úplně první. Pak jsem to tak nějak sesumíroval tady a už nikdy se k tématu nevrátil. Dnes tedy po dlouhatánské době jarní verze z mladého zelíčka, které je neskutečně jemné i výrazné v chuti a křupavé jedna radost.

Říká se, že nejlepší Coleslaw má v nabídce KFC. Tak dobrý, že se nevyplatí doma to zkoušet. Nevím. Já tam totiž nechodím. Nikdy. Každopádně domácí příprava je tak snadná, že nevidím důvod nevyzkoušet.

Celý článek »

Tak a je to tady zase. Stará a dávno z našich pamětí vymazaná klasika. Mně ji kdysi dávno a tak nějak mezi řečí připoměla máma. A že prý to doma připravoval její táta. No, já vám na ni poprvé zíral, nevěřil a zapoměl. Jenomže jakousi shodou okolností jsme se po čase dokecali opět k tomuto tématu a mně začalo vrtat hlavou. Primárně to byla jednoduchá otázka. Proč? Když to máma tak vychvaluje jsme mívali doma vždy jen ty dušené s rýží? Že snad, prý, by to otec nejedl. Taková blbina. Ty dušené nejedl taky, když věděl co to je. Jenže máma ho ukecala na játra. A on na to skočil 😀

Celý článek »

Po tom, co jsem loni tvrdil, že rukola na pesto je nejlepší z vlastního květníku, letos jsem jí dokonce malinko zaskočen. Nevynechal jsem od přenesení sazenic na balkón jediný den zalévaní, rosím a jednou za tři týdny malinko přihnojím Kristalonem. No a výsledek? Trifidi! 15-20 centimetrů vysoké listy. Štíhlé, tmavě zelené (ne jako ti chudáci v obchodech) a chuťově tak výrazné, že nedokážu jako salát k obědu či do sendviče sežvýkat více než 2-3 kousky. Pažitka je na tom podobně a protože už se to všechno začíná vlastní vahou poněkud hroutit, zpracoval jsem vše na pesta. Jednoduchost sama a popis jen k obrázkům. Nějaké gramáže nejsou příliš důležité, stejně jako dodržení kombinací. Možností je spousta a chuť máme každý jinou.

Celý článek »

Aneb i s leností či nedostatkem času dá se vypořádat. A se ctí. Moje lenost nabývá rozměrů v pravdě limitních. Já, milovník vývarů, obzvláště toho hovězího, připraveného pomalu a s rozmyslem, jsem šoupnul půl kila hovězího žebra s morkovou kostí a hromádkou zeleniny do tlakáče. Přidal sůl a koření, zavíčkoval to a nechal 50 minut táhnot v tlaku. Hotovo.

Kdyby moje praktická lékařka a hned po ní diabetoložka věděly jen čtvrtinu drobností které jim neříkám, asi by mne popravily. Obzvláště moje skvělá obvoďačka. Ach ta vám je tak poctivá, že mne její starostlivost doslova sere. Bohužel, vždycky má pravdu. A já zlobím. A jsem línej. A brzy na to doplatím.

To čuju v kostech. Každopádně…

Celý článek »

Tedy plec vepřová, připravená podobně jako Hamburská vepřová kýta. Nějak mne to prostě popadlo a rozhodnul jsem se připravit tuhletu klasiku. Z kýty, která má být primární surovinou to jídlo moc nemusím. Je totiž takto připravená dosti suchá. Ještě horší je podobně připravená vepřová pečeně. Tam co se průběžně stravuji, tedy v Eurestu, ji občas s bramborem a něčím připravují. Z toho co já nedokážu nazvat jinak, než amaroun. Tedy z té růžové flaksy prodávaná brutálně hodně napříč všemi obchody v této zemi. Upečou to doměkka, na nějaké růžové středy můžete zapomenout a já si to dal jen jednou. Neumím to popsat jinak. Jako bych žvejkal froté ručník. Já vím že sto lidí, sto chutí, ale toto chutná takové spoustě, že mi to hlava nebere. No nic, tolik jen na úvod.

Celý článek »