Moje Dobroty

Ač to v názvu možná vyzní trochu nabubřele, jedná se o jednoduchou klasickou bílou zelňačku. A další do řady těch opravdu nejsnazších. Možná už jsem to dříve zmínil. Tahle polévka byla ve druhém ročníku na střední jedním z jídel mnou připravovaných u pololetních zkoušek. A byla to tehdy doslova pakárna. Vyfasoval jsem totiž rádoby hovězí vývar připravovaný ve velikém kotli ještě větší kuchyně. Byl tak kalný, že bílý a děsně páchnul. To vše dík špatné úpravě hovězích morkových kostí. No a já to musel povinně použít. Fuj!

Celý článek »

Máte pocit že si z vás dělám legraci? Jo? No tak čtěte a koukněte na fotky. Původně to měly být jen poznámky. To abych si zapamatoval jak jsem připravil konkrétně tento. Protože totiž nedělám stále stejný chléb jako někteří (a znám takové konečně už osobně), ale neustále experimentuji. Nepopíši vám zde sice vše dopodrobna (myslím, že už netřeba), ale ty poznámky si prostě dělám. Tentokrát jsem si prostě dovolil tu pitomost a bylo jasno. Třiatřicátý chléb je ve znamení létání s vrtulníkem, nebo přesněji, kvadrokoptérou. Aby bylo úplně jasno, jedná se samo sebou o model. Vydařený a zábavný. Moc a moc a ještě více…

Celý článek »

Z něj pórkový koláč a masové taštičky. Okamžitý nápad, rychlý následek a opět odložené dopisování jídel, která už byla připravena. Tak to u mne dopadá, když mám na něco chuť a výsledek je zdařilý. A tohle těsto zdařilé je. Ba co víc. Je mimořádné a nádherně kompaktní. Ve výsledku ohromně křehké a, jen pro zajímavost, ideální k využití postupně. Vysvětlím později. Každopádně, pro hračičky s těsty skvělá parádička, pro nás, ostatní a k těstům odtažitá paka ideální start do světa pečení. protože tohleto si prostě zamilujete. Jak pro jeho univerzální jednoduchost, tak pro výslednou křehkost. Ta je skoro tak úžasná, jako můj zamilovaný croisant. I když stále na hony vzdálená…

Celý článek »

Nebo, chcete li to srozumitelně, výpečky v zelí, s hříbky, rejží a slaninkou, zjemněné smetanou a vybarvené karotkou. A máte to.

A já taky. A Pavlík Chvalů jakbysmet. A fertyk. Teda vlastně, a je to takto: už jsem ho dlouho nedělal. Několik let. A nedošlo by na něj ani dnes. Původně jsem totiž ten půlkilový zbytek plece a půl sáčku zelí chtěl nakombinovat do trošky segedínku. Jenomže náhlé prozření a nápad. Co tak zpracovat nějaké zbytky z lednice a ještě další z loňské úrody. Jak jinak totiž nazvat zelí, sušené hříbky a podobné suroviny naskladněné ve spíži? Takže Bigos. Polská a slezská klasika. Jídlo co dům dal a vaření takřka v jednom hrnci. No ale to bych nebyl já, abych něco nedělal složitěji. Pro dobro věci rozumí se samo sebou.

Celý článek »

Plný hrnec ze čtvrt kila hovězího a v kombinaci co dům dal. Nemusí to být vždy jen o tom klasickém provedení. Mně například na gulášovce vyhovuje primárně chuť. Ne hromada masa poctivě krájeného na kostičky. Což je mimochodem pro mnohé pořádná otrava. Špatné a tupé nože, krájecí deska klouzající po kuchyňské lince. No a ten papiňák? Nepoužívám jej příliš často, ovšem pro urychlení a v tomto případě i dosažení ideální konzistence masa poměrně špatné kvality je prostě ideální. Samozřejmě jen v základní přípravě. Brambory na hadry nepotřebujeme. I když..??..

Kamarád má velké problémy se zuby. Snadno si umím představit polévku ze všeho pohromadě za hodinu připravenou v tom tlakovém hrnci. Chutnou a výraznou, přesto jemnou a nekousavou. Takže proč ne…

Celý článek »

Ano, s celery. Páč výsledná omáčka byla kombinací výpeku ze slaniny a cibule s klasickým i řapíkatým celerem.

Ono je to tady u mne samá kachna a sous vide, ale mladé jehněčí a kůzlečí se jaksi moc nekoná. Docela mne to štve. Postěžoval jsem si i při nákupu na farmářských trzích. Za celý duben a květem se mi podařilo zachytit alespoň kousek jen jednou. Jinak stále „nemáme, právě jsme doprodali, nestíhá to dorůstat“. Asi trošku krize ne? A ještě jedna věc mne štve. Po velikém boomu, ještě tak před dvěma až čtyřmi roky, po těch převelikých nástupech Pohlreicha a dalších bylo všude toho dostatek. A musím nerad tvrdit, že v lepší úpravě. Na kvalitu i vizáš toho, co uvidíte níže na fotkách si nestěžuji. Ovšem například tuhletu nádheru aby člověk pohledal. Za draho a ve specializovaných obchodech. Prostě módní vlna pominula a opět musíme hledat.

Celý článek »

Nejdražší květák v životě, takže poctivá příprava a žádné experimenty. Málem to mnou v tom malém zelinářství seklo. Sháněl jsem průběžně květák týden a všude možně po Praze. Je jasné, že ještě není jeho čas. Ale není mi jasné, jaká že to má být kvalita zy ty peníze. Protože jsem ale chtěl, moc chtěl připravit tu květákovou polévku, koupil jsem. A i to jen náhodou. V té lokalitě jsem prostě došel k tramvajové zastávce a o malé prodejně věděl. Znám ji léta. Vlítnul jsem tam, v sobotu po poledni, nenechal se odradit prohlášením že mají zavřeno a zkusil to. No, spíše jsem žadonil o jednu tu krásnou bílou růžici. Když jsem pak zaslechl požadavek prodavačky a vyslovenou cenu k zaplacení, doslova jsem zcepeněl. Co teď? Koupit a zbaběle ustoupit přesvědčení, nebo se omluvit za obtěžování a stejně zbaběle prchnout?

Celý článek »