Archive for the ‘Recepty’ Category
Smažená cibulka
No toto? Když zadám výraz “smažená cibulka” do vyhledávače google, najde rovnou toto. A v obrázcích taky. Tak to je asi se mnou dobré né :O Každopádně, nejde mi dnes o popis přípravy, i když opáčko si neodpustím. Chci si srovnat cenově dva stejné a přitom velmi odlišné produkty.
Smažená cibulka domácí a kupovaná
Jistě kdekoho napadne, jak je to asi jasné. Co je domácí, to se počítá. Jsme li ovšem ochotni věnovat tomu trochu času a práce. Jenomže tak jisté už není srovnání těch následujících dvou. Jen si to projděte. Ubraňte svou původní jistotu. A také nezapomeňte, že pro rychlou přípravu jídla doma právě postupně přidávám dobroty co nejjednodušší. Začalo to zde.
Krůtí plátek ve smetanové omáčce
Ať se podívám kam se podívám, krůtím plátkem je vždy myšlen plátek, tedy řízek, chcete li, pak filátko z krůtích prsou. Je to z mého pohledu dost směšné. Nejen že stejně jako u kuřete jsou prsíčka drtivým primárem při využití masa z toho ptáka. Ale hlavně proto, že v řeznictví je jako krůtí plátek označováno něco úplně jiného. No ano. Správně je to vykostěná horní část stehna. U vepřového bych to označil jako plec. Maximálně jemné, křehké a šťavnaté masíčko. Jednoznačně chuťově lepší než ta všudypřítomná prsa. Tedy alespoň pro mne. A protože se to nechá snadno koupit vykostěné do 120. kaček za kilo, připravil jsem tentokrát recept, který je nejen snadný na přípravu (takříkajíc pro nemehla), ale také za pár peněz. Ovšem! Ve výsledku veliká dobrota. Univerzálnost. Výběr v možnostech.
Pita chléb, aneb mnoho povyku pro nic
Dovolil jsem si parafrázovat název známé divadelní hry Williama Shakespeare, abych popsal fakt, že některá jídla se připravovat doma až tak úplně nevyplatí. Pita chléb je velmi snadný na přípravu a nemálo otravný při jejím dokončení. Nevládnete li kamenem, tedy kamennou deskou do trouby, velkou jako celá mřížka na kterou se vejdou alespoň tři kousky, utratíte dost peněz za provoz trouby (elektřinu) a čas, který je relativně drahý. Ne až tak pro mne, ale…
Hovězí flank na černém pivu a zázvoru
Nejen že jsem si posledně na skopovém ohromně pochutnal, ale chtěl i pokračovat. Takříkajíc navázat. Když mi pak pod článek tady, do vzkazů Martas připomenul čerstvý zázvor, bylo jasno. Hovězí flank na černém pivu a zázvoru. Chtěl jsem jako základ použít slaninku, ale zůstal mi v litině výpek z kachního konfitu. Takže jsem ani nemyl a rovnou do něj naházel masíčko z vakua. Šestnáctidenní. A tady prosím jedno varování.
Už dříve jsem upozornil, že do vakuovačky je dobré použít primárně originální sáčky. Nyní už na tom vyloženě trvám. Dva stejné kusy hovězího pupku jsem šoupnul do jednoho originálu Eta a druhého od značky Steba. Ta sada mi zůstala doma po reklamaci přístroje. Zatímco v originálu bylo maso skvělé a vyzrálé, z náhrady jsem vyndal už zkažené. Kdo si někdy koupil načaté maso ve vakuu z obchodu, ví přesně co myslím. Není v tom žádný rozdíl. Takže výsledek – svar evidentně netěsnil.
Tuňáková majonéza
Tohleto mne zasáhlo jako blesk z čistého nebe. Ale no tak. Poněkud nabubřelá věta. Takže, náhodná úvaha, vzpomínka na velmi starou sci-fi knihu a jednoduchá pravda. Že totiž věci nemusí být nutně složité. Je to tak. Češi se neskutečně vyžívají v pomazánkách na jednohubky a chlebíčky. Proč ne? Ty pomazánky jsou ale často zbytečně složité. Z mnoha surovin. To snad nutně netřeba. No a někdy jsou to doslova sbírky hnusu. Sloní žrádlo. Znáte to? O šílených kombinacích v pixlách na regálech supermarketů škoda mluvit. Chcete li nejhořší příklad v tomto sortimentu, nahlédněte sem. K tomu ani nemám slov.
Přepuštěné máslo nebo Ghí?
A tady u mne žádné ghíčko prosím. Jsem na některá počešťování už vážně alergický. Nějaký blbec bez fantazie, zato s velkým elánem a chutí dělat byznys se rozhodne, že to nazve po svém. Polovina národa mu na to s chutí skočí. Takže všude najdete ghíčko a skutečnost, že se to už od pradávna jmenuje přepuštěné, nebo také oříškové máslo je zapomenuta takříkajíc šmahem. Viz například Magdalena Dobromila Rettigová a její přepouštěné máslo.
Přepuštěné máslo, Ghí v Indii a obecně východním světě, je čistý máselný tuk vzniklý pomalým zahříváním, kdy se postupně vzniklá pěna z vody a mléčné bílkoviny vyloučí na povrch, postupně spadne ke dnu a nakonec slitím výsledku skrz cedník zcela odstraní. Není potřeba pláténko, jak často popisují někteří, protože to co už ve výsledku nechceme stejně zůstane na dně primárně použité nádoby. Stačí opravdu jen opatrně slít.
Selečí hřbítky v cibulovocelerové omáčce
S řepou karamelizovanou v másle a víně. To je veliká dobrota.
Jsou a nejsou to vlastně kotletky. Seknuté rovnou ze hřbetu s kostí. Takže dvojité. Skoro jako double T-bone. Pro tentokrát prostě selečí hřbítky. To maso bylo tak mladé, že bych kotletky oddělil jen ztěžka a bez kosti by to bylo jako mini panenky. Navíc, v tom náhodně navštíveném řeznictví byli neskutečně ochotní. Paní prodavačka po mém výběru a dotazu bez jakýchkoliv diskuzí utíkala dozadu, do takříkajíc zákulisí za řezníky (jak trefné když jsem tam zašel cestou z divadla), a ti mi ochotně naporcovali vybraný kousek přesně podle přání. Nádhera a já rukama radostně plácati.