Moje Dobroty

Už dost dlouho, několik měsíců, chci tuto jednoduchu polévku přidat sem. Na mé stránky. Ne proto, že by byla kdovíjak úžasná. Ona je to popravdě docela nuda. Jenže mne takříkajíc dokopala smutná snaha o jakousi rádoby zajímavou nabídku v jídelně. Už ani nepopisuji které. Jedné z mnoha.

Opět a pro nováčky tady připomínám: moje primární, takříkajíc profi kuchařina probíhala od začátku vyučením v oboru kuchař číšník se zaměřením na práci ve velkojídelnách Nové huti Ostrava. Původní správný název toho molochu v komunistické Ostravě osmdesátých let minulého století netřeba vypisovat. Bylo to tam dost tristní co se týče provozu, ale, a to bych opravdu rád zmínil, v těch podmínkách velmi poctivé. I když jsem to ještě relativně nedávno viděl jinak. Suma sumárum, zaměstnanci se stravovali za daných podmínek často o dost lépe, než dnes. Konkrétním budiž roastbeef připravovaný jednou za čtrnáct dnů. Velmi kvalitně a poctivě. Dodnes lituji, že si nepamatuji jméno paní, uchařky, kterou jsem ve svých telecích letch neměl rád. Protože po mně chtěla tu poctivost. A já se hloupě bránil. Flákal to!

Celý článek »

Jako Fish and chips. Jen bez těch hranolků. Tentokrát. Naštvali mne. Vážně. A dost. Na farmářských trzích Náplavka. Stánek, který tam už dva roky vychvaluji, se na zažátku sedmé sezóny tohoto tržiště nijak zajímavě nepředvedl. Krom těch kalmarů jako relativní novinky. Pozoruji to tam už dost dlouho. Stále stejný systém. Zvětšují nabídku. Ale nestíhají. Takže, nezlobte se na mne, ale jako ve škole. Za 5! Pro tentokrát už bez milosti. Opravdu totiž netoužím stát frontu na jídlo, které lze připravovat po několika porcích jen proto, že si neumí poradit s desetihlavou partičkou lidí.

Paradox toho zážitku souvisí s následujícím, opakovaným tady receptem poměrně jednoduše. V té frontě jsem si uvědomil, že nádherného kalmara mám v mrazáku. No a páč nejsem blbej, frontě jsem dal pá pá. Doma mám a umím…

Celý článek »

Utopenci jsou v české hospodské kuchyni klasika, která téměř nemá obdobu. V kyselém nálevu odleželá uzenina s cibulí je jednoznačně zajímavá v chuti, osvěžující a pravděpodobně nejzdravější z nezdravých uzenin obecně. Dík octu a vylouhování tuku do nálevu s jeho obsahem. Tak to vidím já. Popravdě ale, už to moc nejím. Tak asi třikrát do roka, a dost. Následující recept není můj a ani má představa buřtů v marinádě. Upozornil mne na něj kolega. No a já to vyzkoušel. Jsem rád protože, i když poněkud brutální v chuti, jde o zajímavou kombinaci výrazných ingrediencí a pálivé chuti papriček.

Celý článek »

Ani jsem nechtěl toto jídlo sepisovat sem. Ale! Jako vždy. Ta výsledná chuť a hlavně vůně prostupující celým bytem při přípravě mi prostě nedaly. Nedovolily vynechat vás a připravit o zážitek z výjimečnosti dík nejjednodušší přípravě a složení. Nic na tom není a přitom dokonalost sama. Prostě další z mnoha receptů jež potvrzují pravidlo. Čím méně, tím více.

Jedna zajímavost pro domácnosti dosti významná. Když zkrátíme přípravu o 5 ale i 15 minut oproti popisu níže, a opravdu použijeme litinu, můžeme klidně oběd či večeři připravit předem. Mám vyzkoušeno, že ve vypnuté troubě je to ideálně teplé jěště po 3. hodinách. Pak stačí jen na 3 minuty postavit na hořák sporáku a opět vypnout. Vše je krásně odleželé a ideálně horké.

Celý článek »

Původně to mělo být o dalším pokusu s vakuováním hovězího masa a nakonec také je. Jen celý koncept jaksi pozměněn. Měl jsem v úmyslu koupit celou svíčkovou u Blahuty v Praze na Edenu. Jenže on nemá. Tak jsem náhodně nakoupil u dalšího Blahuty, bratra, v řeznictví kousek od mého bydliště. Ten kus roštěnce totiž vypadal už na pohled slušně. Jalovice, český chov, poněkud tmavší barva a jednoznačně Rib Eye. Více jsem se i po několika dotazech bohužel nedozvěděl. Škoda to komentovat. Ze zkušenosti s tímto prodejcem vím, že ta cena je na jím prodávanou kvalitu poněkud nad průměr. Ten plátek byl ukrojený z okraje, téměř od krku a takřka výstavní.

Další v plánu bylo pozvání sestřenky Lenky. Na steak, který ona opravdu moc ráda. A opět bohužel. Jak to nevyšlo se svíčkovou, tak ani setkáním. Prostě se kalendář můj, její i toho kusu masa neshodli. Takže sám sobě si. A pro vás…

Celý článek »

Pětadvacátý pšenično žitný odokáč pivní s česnekem. A proč tentokrát jiný název pro článek o pečení chleba? Těch co začínají číslem v pořadí už bylo dost. Beru už jako fakt, že péct kváskový chléb umím a netřeba počítat. Popravdě ale, spokojený stále nejsem. Nepeču dost často, protože nemám kam chleba udat. A když nepeču často, trpí moje zkušenost. Hlavně ale kvásek. Ten totiž vyndám z lednice tak jednou za 5 týdnů! A to je pro něj peklo. Vždy jej ještě oživím. Ovšem nákladně (mnoho mouky), a hlavně už dávno není co býval. Nelíbí se mi jeho vůně a je líný jako to pověstné prase. Což je logický nesmysl. Viděli jste někdy prasátka naživo? Jak jsou čilá a mrštná?

Celý článek »

Klasika komunistické restaurace a dodnes má oblíbená dobrota. Ať si Pohlreich i jiní říkají co chtějí. A protože tady ne poprvé, dnes bez zbytečného vysvětlování. Prostě další varianta s rozkošnými sterilovanými mini žampióny a obrázkovým návodem. Mně se prostě ty fotoromány děsně líbí. Co ty na to paní Petro?

Každopádně, u mne doma je toto jídlo vždy kombinací dvou faktů: zbylo něco z úpravy většího kusu masa a budu v práci 2-4 dny od rána do večera. Jasný spouštěč i jistota. Nebudu totiž muset například o víkendu shánět kdoví co jako moji kolegové. Tak tedy…

Celý článek »