Moje Dobroty

Ať už na ukrajině Golubky, na slovensku Holúbky, nebo v polsku Gołąbki, jde o totéž v různých obměnách národních kuchyní slovanských národů. Já je tady už popisoval, ale tentokrát jen o to jídlo, nýbrž o do třetice zmíněné skvělé zelí od Petra. V kyblíku jsem totiž vyhrabal i několik celých listů z hlávky a ty se na toto hodí skvěle. Já ale popíšu dvě možnosti, protože ne každému se poštěstí vyfasovat takou parádičku jako mně. A i to byla jen náhoda. Kdysi jsem je míval od táty naprosto pravidelně a mám dojem, že jako jediný je opravdu využíval.

Celý článek »

Hned následující po zelíčku sikulském je tato polévka zelná. Původně jsem měl neutuchající chuť na polévku z mléka a kyselou. Takže v rychlém sledu jsem si připravil klasickou mlíkačku, následně to samé z restované zeleniny s brambory jako základem, no a pak už tuto zelnou. Původně měla být opět veganská pro kolegyni. Jenže já měl takovou chuť připravit ji takříkajíc poctivě česky, že po jakémsi veganství bylo rázem veta. To češství pochopíte za chvíli.

Celý článek »

Sezóna čerstvé křupavé zeleniny plné vitamínů teprve začíná. Proto jsem neodmítnul nabídku Petra a přijal další kyblík s dobrými pěti kilogramy jeho parádního kysaného zelí. Ona to vlastně byla shoda nápadů. Mně se jaksi výroba nedaří a tak jsem jej oslovil s žádostí. Aby se mnou počítal ve větším na další sezónu. No a on, chlapec dobrý, vytasil se rovnou s nabídkou toho z loňska. Tož jasné že jsem neváhal. Obzvláště když si ho tolik oblíbila kolegyně petra. Té jsem totiž slíbil právě to zelí s haluškami. No a pro sebe i Petra jsem samozřejmě doplnil vrabci. A smetanou.

Celý článek »

Slíbena Petře a vyloženě pro ni připravena. Bez masa, sádla a vývaru. Přesto skvělá a hlavně do léta poslední, neboť parádní hříbky od paní Gity z loňské sezóny prostě došly. Na nedávné opečenky a tuto polévku jsem zlikvidoval poslední krabičku podušených a mražených. Ty sušené ještě mám, ovšem kvapem mizí.

Je to prostě bramboračka. Jedna z mnoha. Je univerzální, málokdy si zopakujete její podobu a ještě hůře tu parádní od babičky. To tedy já určitě. Miloval jsem ji a vím už jen jediné – byla jiná, skvělá a perfektní. Vždy ve stejný den jako bramboráky a kafe z melty s mlíkem. Jak já to miloval…

Celý článek »

…v rádoby těstíčku a z mrazáku?

Že mořské potvory nemám příliš v oblibě je už o mně, myslím si, dostatečně známo. Že samozřejmě existují výjímky je asi logické a jasné. Že se ale do tohoto znovu zamiluju po tolika letech, jsem opravdu nečekal. Jak už jsem psal tady, přivezl mi kamarád několik pytlíků směsi na těstíčko, jež můžete znát běžně dík našim asijským podnikavcům v pohostinství. Většinou se jedná o kuřecí kousky v něm smažené a nasáklé tukem tak, že by šlo na tom co zbyde na talíři usmažit další porci. To je ale vlastnost toho typu těstíčka. Jen ti inteligenti by mohli použít ubrousek na odsání.

Celý článek »

Tak tohleto jsem nepřipravoval takových 8-10 let. Plus mínus. Spíše ale to první. Jde o starou a podle mne nepříliš originální klasiku průměrných komunistických restaurací. Já to naposled viděl a vařil v restauraci v Havířově, kde rukou pevnou vládnul velký profesionál a klasik, který se ovšem v té staré klasice poněkud pozapoměl. Na druhou stranu, lidé si to docela rádi dávali a čekali že to u nás dostanou. Dovolil bych si ale tuto situaci komentovat ze dvou pohledů:

Celý článek »

Opět jsem dlouho neměl tuhletu klasiku a nechal se navést pohledem na drožďovou pomazánku v jednom lahůdkářství. Chyběla jaksi odvaha ochutnat ji, ale cestou domů nabral jsem kostky droždí v obchodě a doma si připravil klasiku. Je to snadná a chvilková záležitost od níž může odrazovat pouze to, že restované droždí příliš nevoní (tedy pro mne to neplatí) a docela rádo vystřeluje z pánve.

Takové to domácí restování, jež vám dokonale zababrá sporák a výsledkem je jen hromádka rádoby chutné kašičky jež ovšem nakonec v polévce udělá takovou parádu, že i speciality z Pohlreichvy kuchyně blednou závistí.

Celý článek »