Moje Dobroty

Jak už tady poznamenáno, podniknul jsem další výjezd do kraje Moravskoslezského a na sestřině zahradě proběhlo grilování. Tentokráte v duchu amerických hamburgerů. Ale pěkně popořadě. 
Na cestu jsem se vydal zásoben wrapy, tedy torillami plněnými pikantní masovou salsou, které jak už jsem psal považuji za ideální cestovní svačinku. V jednom kousku placatého těsta mám zabalen kompletní oběd včetně salátu. A to je vždy lepší, než houska se salámem, nebo tradiční smažený řízek. Navíc odpadá složité stolování. Stačí ukusovat a není čím nadrobit. Popravdě ještě jedna maličkost mne opravdu baví. Když si totiž ve vlaku lidé objednávají ta poměrně ubohá jídla, já vybalím svou tortilku a vůně která se rozline kolem je fyzicky viditelná ve tvářích spolucestujících. A to mne vážně baví 🙂

Celý článek »

Smažení, smažení, smažení…

Nebudeme si nic namlouvat. Tato nezdravá úprava (a chvalte si friťák jak chcete, stále nezdravá bude) je jednou z nejoblíbenějších v celém, obzvláště "západním" světě. Smaží se suroviny obalované do těstíčka – ve Španělsku, Portugalsku, Japonsku je to například Tempura. Obaluje se v kokosu i kukuřičných lupíncích. V drcené, nebo hrubě mleté kukuřici. V rýžové mouce…

U nás samozřejmě v trojobalu z mouky, vajíčka a strouhanky, do které možno přidat cokoliv dle chuti. Například právě ten strouhaný kokos v poměru 1:1. Nebo v těstíčcích, z nichž já upřednostňuji Tempuru, pro její maximální jednoduchost a tolik žádanou křupavost.

Smaží se maso, ryby i zelenina pouze poprášené moukou, která vytvoří krustičku. Tady často používám směs polohrubé mouky s kořením – solí, pepřem, paprikou, česnekovým práškem. Nebo přímo, bez obalu – hranolky a lupínky.

Smaží se těsta bramborová – krokety, moučná – koblížky…smaží se prostě kde co.

Celý článek »

Netřeba vždy dbát na dokonalý vzhled pokrmu. Tedy proč se piplat s dokonalou roládou, když to jde tak snadno. Jedno vykostěné kuřecí stehno, lehce naklepané, potřené feferonkovou pastou. Plátky Mozarelly a přeložit napůl. Toť vše. Stačí upéci při 170°C do zlatava. Ž se trochu deformuje? No a co? Vypadá to snad na talíři nejedle?

Celý článek »

Občas se mne někdo zeptá, jak dělám zelí (nedávno kamarádka Ivuška). To už jsem tady popisoval několikrát. Hlavně ale jak připravit to "suché, ne omáčkové".
Postupů je spousta a já, ač většinou právě tu "omáčku" mám nejraděj volím pro sušší variantu právě slezské zelí. Je to vlastně úprava nejsnazší a bez zbytečných příkras typu jablka a med, rozinky či víno jako v německu. Nebo nedej bože dokonce snad se skořicí a piniovými oříčky či pistáciemi, jako v orientu. To mi prostě nechutná. Opět platí, že nejraději mám jednoduchost a přirozenou chuť primární suroviny.

Celý článek »

Mezi tradiční české přílohy patří bezesporu bramborový knedlík. Tím nejsnazším je prostá šiška z bramborového těsta, uvařená a pokrájená na plátky. Uvaříme li si brambory ve slupce den předem, přesněji večer před spánkem a necháme do rána zchladnout, je další den příprava otázkou třiceti minut.

Celý článek »

Výsledkem tohoto snažení nemá být nic jednoduššího, než hutná masová směs výrazně rajčatové chuti, dost pikantní na to, aby stačily dvě až tři lžíce k porci špaget, nebo rýže. A samozřejmě k naplnění tortilly se salátem a sýrem.

Celý článek »

Když jsem nedávno vyjel z Prahy na Moravu k rodince, byl jsem mimo jiné hodně překvapen velkou konzervou tuňáka. Sestra tu pixlu přede mne postavila a prohlásila "že s tím mám něco dělat". No koukal jsem na na ty dvě jako pako. Kilo? Tuňák má tu pitomou vlastnost, že jakmile ho otevřete, začne okamžitě měnit svou barvu a chuť…prostě oxiduje. Jeden den v otevřené plechvce z něj udělá hnusnou směs připomínající rybí tuk. Nezbylo než rozdělit jej na tři díly. Jeden na okamžité využití a další dva do sklenic s olejem na povrchu vrátit do lednice. No a z první části jsem si bez velké fantazie dovolil…

Celý článek »