Archive for the ‘Recepty’ Category
>> Další grilování 2013, vaření v cizí kuchyni a vzpomínkové ochutnávky
Jak už tady poznamenáno, podniknul jsem další výjezd do kraje Moravskoslezského a na sestřině zahradě proběhlo grilování. Tentokráte v duchu amerických hamburgerů. Ale pěkně popořadě.
Na cestu jsem se vydal zásoben wrapy, tedy torillami plněnými pikantní masovou salsou, které jak už jsem psal považuji za ideální cestovní svačinku. V jednom kousku placatého těsta mám zabalen kompletní oběd včetně salátu. A to je vždy lepší, než houska se salámem, nebo tradiční smažený řízek. Navíc odpadá složité stolování. Stačí ukusovat a není čím nadrobit. Popravdě ještě jedna maličkost mne opravdu baví. Když si totiž ve vlaku lidé objednávají ta poměrně ubohá jídla, já vybalím svou tortilku a vůně která se rozline kolem je fyzicky viditelná ve tvářích spolucestujících. A to mne vážně baví 🙂
Smažení, smažení, smažení…
Nebudeme si nic namlouvat. Tato nezdravá úprava (a chvalte si friťák jak chcete, stále nezdravá bude) je jednou z nejoblíbenějších v celém, obzvláště "západním" světě. Smaží se suroviny obalované do těstíčka – ve Španělsku, Portugalsku, Japonsku je to například Tempura. Obaluje se v kokosu i kukuřičných lupíncích. V drcené, nebo hrubě mleté kukuřici. V rýžové mouce…
U nás samozřejmě v trojobalu z mouky, vajíčka a strouhanky, do které možno přidat cokoliv dle chuti. Například právě ten strouhaný kokos v poměru 1:1. Nebo v těstíčcích, z nichž já upřednostňuji Tempuru, pro její maximální jednoduchost a tolik žádanou křupavost.
Smaží se maso, ryby i zelenina pouze poprášené moukou, která vytvoří krustičku. Tady často používám směs polohrubé mouky s kořením – solí, pepřem, paprikou, česnekovým práškem. Nebo přímo, bez obalu – hranolky a lupínky.
Smaží se těsta bramborová – krokety, moučná – koblížky…smaží se prostě kde co.
Pálivé kuřátko s Mozarellou a smažené brambůrky
Netřeba vždy dbát na dokonalý vzhled pokrmu. Tedy proč se piplat s dokonalou roládou, když to jde tak snadno. Jedno vykostěné kuřecí stehno, lehce naklepané, potřené feferonkovou pastou. Plátky Mozarelly a přeložit napůl. Toť vše. Stačí upéci při 170°C do zlatava. Ž se trochu deformuje? No a co? Vypadá to snad na talíři nejedle?
Slezské zelí, dušené zelí, prostě zelí
Občas se mne někdo zeptá, jak dělám zelí (nedávno kamarádka Ivuška). To už jsem tady popisoval několikrát. Hlavně ale jak připravit to "suché, ne omáčkové".
Postupů je spousta a já, ač většinou právě tu "omáčku" mám nejraděj volím pro sušší variantu právě slezské zelí. Je to vlastně úprava nejsnazší a bez zbytečných příkras typu jablka a med, rozinky či víno jako v německu. Nebo nedej bože dokonce snad se skořicí a piniovými oříčky či pistáciemi, jako v orientu. To mi prostě nechutná. Opět platí, že nejraději mám jednoduchost a přirozenou chuť primární suroviny.
Bramborový knedlík
Carne en tortillas – Pálivé hovězí v tortille
Tuňáková pomazánka
Když jsem nedávno vyjel z Prahy na Moravu k rodince, byl jsem mimo jiné hodně překvapen velkou konzervou tuňáka. Sestra tu pixlu přede mne postavila a prohlásila "že s tím mám něco dělat". No koukal jsem na na ty dvě jako pako. Kilo? Tuňák má tu pitomou vlastnost, že jakmile ho otevřete, začne okamžitě měnit svou barvu a chuť…prostě oxiduje. Jeden den v otevřené plechvce z něj udělá hnusnou směs připomínající rybí tuk. Nezbylo než rozdělit jej na tři díly. Jeden na okamžité využití a další dva do sklenic s olejem na povrchu vrátit do lednice. No a z první části jsem si bez velké fantazie dovolil…