Moje Dobroty

Smažení, smažení, smažení…

Nebudeme si nic namlouvat. Tato nezdravá úprava (a chvalte si friťák jak chcete, stále nezdravá bude) je jednou z nejoblíbenějších v celém, obzvláště "západním" světě. Smaží se suroviny obalované do těstíčka – ve Španělsku, Portugalsku, Japonsku je to například Tempura. Obaluje se v kokosu i kukuřičných lupíncích. V drcené, nebo hrubě mleté kukuřici. V rýžové mouce…

U nás samozřejmě v trojobalu z mouky, vajíčka a strouhanky, do které možno přidat cokoliv dle chuti. Například právě ten strouhaný kokos v poměru 1:1. Nebo v těstíčcích, z nichž já upřednostňuji Tempuru, pro její maximální jednoduchost a tolik žádanou křupavost.

Smaží se maso, ryby i zelenina pouze poprášené moukou, která vytvoří krustičku. Tady často používám směs polohrubé mouky s kořením – solí, pepřem, paprikou, česnekovým práškem. Nebo přímo, bez obalu – hranolky a lupínky.

Smaží se těsta bramborová – krokety, moučná – koblížky…smaží se prostě kde co.

Celý článek »

Netřeba vždy dbát na dokonalý vzhled pokrmu. Tedy proč se piplat s dokonalou roládou, když to jde tak snadno. Jedno vykostěné kuřecí stehno, lehce naklepané, potřené feferonkovou pastou. Plátky Mozarelly a přeložit napůl. Toť vše. Stačí upéci při 170°C do zlatava. Ž se trochu deformuje? No a co? Vypadá to snad na talíři nejedle?

Celý článek »

Občas se mne někdo zeptá, jak dělám zelí (nedávno kamarádka Ivuška). To už jsem tady popisoval několikrát. Hlavně ale jak připravit to "suché, ne omáčkové".
Postupů je spousta a já, ač většinou právě tu "omáčku" mám nejraděj volím pro sušší variantu právě slezské zelí. Je to vlastně úprava nejsnazší a bez zbytečných příkras typu jablka a med, rozinky či víno jako v německu. Nebo nedej bože dokonce snad se skořicí a piniovými oříčky či pistáciemi, jako v orientu. To mi prostě nechutná. Opět platí, že nejraději mám jednoduchost a přirozenou chuť primární suroviny.

Celý článek »

Mezi tradiční české přílohy patří bezesporu bramborový knedlík. Tím nejsnazším je prostá šiška z bramborového těsta, uvařená a pokrájená na plátky. Uvaříme li si brambory ve slupce den předem, přesněji večer před spánkem a necháme do rána zchladnout, je další den příprava otázkou třiceti minut.

Celý článek »

Výsledkem tohoto snažení nemá být nic jednoduššího, než hutná masová směs výrazně rajčatové chuti, dost pikantní na to, aby stačily dvě až tři lžíce k porci špaget, nebo rýže. A samozřejmě k naplnění tortilly se salátem a sýrem.

Celý článek »

Když jsem nedávno vyjel z Prahy na Moravu k rodince, byl jsem mimo jiné hodně překvapen velkou konzervou tuňáka. Sestra tu pixlu přede mne postavila a prohlásila "že s tím mám něco dělat". No koukal jsem na na ty dvě jako pako. Kilo? Tuňák má tu pitomou vlastnost, že jakmile ho otevřete, začne okamžitě měnit svou barvu a chuť…prostě oxiduje. Jeden den v otevřené plechvce z něj udělá hnusnou směs připomínající rybí tuk. Nezbylo než rozdělit jej na tři díly. Jeden na okamžité využití a další dva do sklenic s olejem na povrchu vrátit do lednice. No a z první části jsem si bez velké fantazie dovolil…

Celý článek »

Moje sestra, nepříliš zdatná kuchařka, ovšem dobrá hospodyně mne opět a zas překvapila svou fantazíí. K obědu v sobotu připravila velmi jednoduché jídlo, které mi opravdu chutnalo. Navíc jsem konečně našel důvod použít kysané červené zelí, což pro mne dodnes bylo tabu. Nějak jsem nenašel odvahu vyzkoušet jej. Její úpravu jsem si dovolil poněkud sofistikovat, protože ač uznávám její názor, že čím syrovější zelenina, tím pro organismus lépe, nemusím křoupat tvrdé zelí v hotovém pokrmu typu segedin.

Celý článek »