Archive for the ‘Recepty’ Category
Rybí burgery v mléčné houstičce, s brambory, nebo kaší
Březen 5th, 2013 | 
Napsal: 
Kolega, který krom ryb nejí žádné maso mne často inspiruje pokrmy, které já běžně nevařím a pravidelně jsou to právě ryby. Nedávno například Irská polévka Chowder, kterou si ostatně souběžně s burgery připravím taky, protože proč vyhazovat odřezky ryb. Obecně mám ryby děsně rád, ale nikdy je nemelu, protože jsou děsně drahé. Přišlo mi to škoda. Teď už ale ne. Zkombinoval jsem si následující směs a najednou byly k dispozici tři veliké porce. Těch původních 300g bych zlikvidoval na posezení (velmi krátké).
Rubrika 
Štítky: 
Hovězí žebro pomalu tažené ve vývaru s glazírovanou zeleninkou
Na tři porce potřebujeme
Vývar
1/2kg hovězí žebro nebo hrudí
1,5l vývar hovězí
odkrojky zeleniny
Jitrnicový prejt
Ani se nepokusím, tvrdit, že umění zabijačky zvládám kdovíjak dobře, nebo že snad dokonce dělám domácí jelita a jitrnice. To už je totiž natolik pracné, že si raděj dojdu někam pro hotové. Nicméně prejt s křupavou kůrčičkou, kyselým zelíčkem a chlebem, nebo dokonce s lepenicí, to už je poměrně snadno zvládnutelné i v malé panelákové kuchyni. Takže tady je jeden jednoduchý pokus.
Hovězí žebro po cikánsku a jasmínová rýže s cibulkou a řapíkatým celerem
V souvislosti s dokonalým hovězím z TRMS mne napadlo, že to obecně "obyčejné žebro na polívku", tady ovšem jiná dimenze kvality masa, by se dokonale hodilo k přípravě pikantní české klasiky obývající každý jídelníček české komunistické jídelny osmdesátých let minulého století. Cikánské hovězí pečeně. Pomalým dušením v troubě při 150C a přidáním jen lehce restované zeleniny na másle z toho bude prostě nádherná dobrota – výrazná a přitom lehounká šťáva téměř bez mouky a zeleninka s kousky chilli papriček, s jasmínovou rýží, nebo třeba bramborovými gnocchi, či slovenskými haluškami…
Chvála křenu
Popravdě jsem si nikdy domácí křen, respektive Křenex nepřipravoval. Přiměl mne k tomu kolega, který před časem velmi důrazně přešel na pouze zdravé stravování s přihlédnutím hlavně k tradičním českým produktům a surovinám. Křen mezi ně každopádně patří.
Dal mi ochutnat svůj výtvor a pak se zcela nepokrytě bavil i s několika dalšími, jak kašlu, slzím a třeštím oči. Ono to totiž bylo velmi čerstvé a tudíž, jak křenu vlastní, řádně pikantní.
Ovarová polévka – Slezská prdelačka
Z vývaru, který zbude od přípravy tlačenky či huspeniny je možné uvařit výbornou ovarovou polévku. Do té světlé stačí jen odložit trochu směsi na tlačenku. Tmavá potřebuje navíc krev, stejně jako jelítka. Ta se pak na moravě a ve slezsku lidově nazývá prdelačka.
Sehnat dneska krev není právě snadné. Já osobně znal jen jediné řeznictví, kde ji měli pravidelně a to mraženou. Je tady možnost navštívit farmářské trhy. Tam někteří prodejci mívají v době zabijaček vepřovou, husí, nebo kachní krev namíchanou s kroupama. No a nakonec můžeme v obchodě koupit konzervu. V prvním a posledním případě je dobré uvařit si nějaké kroupy navíc. Do 1,5 litru polévky tak 4-5 vrchovatých lžic.
Sulc anebo huspenina?
Obojí je stejné. Jen starší a lidovější název sulc pro modernější huspeninu.
Rozdíly a to veliké bývají ve zpracování a mne dokáže hodně udivovat, co pod názvem huspenina (sulc v obchodě téměř nepotkáte) dokáží prodejci nabídnout. Největšími protiklady jsou výrobky ze dvou mnou navštěvovaných řeznictví. V jednom prodávají v podstatě kvalitní libovou tlačenku, jen z formy místo v sáčku. Ve druhém opravdu huspeninu, ovšem evidentně z různých zbytků, čemuž odpovídá cena i kvalita. Uložit ji do druhého dne v lednici je holý nesmysl. Stihne se zkazit.