Archive for the ‘Skutešně zdravá škola’ Category
Hummus
Tak na tuto přípravu jsem myslel poslední nejméně tři roky. Smutná story. To je furt plánování, málo času, často i chuti pustit se do přípravy něčeho neznámého. Jenže! Ono je to taky o opravdovém přístupu. Mohl jsem několikrát vyzkoušet rychle uvařit cizrnu a pustit se do přípravy Hummusu. Nebo dokonce jen slít nálev z konzervy a připravit rychovku. Mohlo to být i docela chutné. Vždyť to tak dělá kde kdo a jsou spokojení. Ale! Já chtěl něco onačejšího. Takříkajíc originál. Takže následující řádky z přípravy můžete klidně přeskočit, pakliže jste na tom s leností stejně jako často já. A neuděláte nutně chybu. Rychlovka na konci je dost fajn a ušetříte velkou spoustu času. Protože…
Tolstolobik? Bestiálně chutná ryba!
Fakt. Nekecám. Od loňských vánoc jsem si doma připravil už čtyři kusy a jsem opravdu nadšen. Kapr mi stále nejede. Ale tolstolobik, se svým středně tuhým, čistým a chuťově jemným masem, to je jiná liga. No a když mi z nějakého důvodnu u pultu s čerstvými rybami prezentují částěčně vykostěné filé za pouhých 123,- Kč / kg, je to asi jasné.
Mimochodem, tomu nepříliš chuťově výraznému masu dokonale sluší slanina. Obzvláště ta anglická na opékání. Gammon například. Poměrně slušnou kvalitu seženete v řetězci anglických obchodů Iceland. Ale raději vemte tu chlazenou. Mražená je nic moc. Nejdete ji také v chlaďácích Mark & Spencer. Ale ta podle mne nestojí za nic. V britském Tescu koupíte balíček za méně než libru. Tady to nabubřele valí za stovku.
Dhal z červené čočky a kapr dokřupava
Dhal (dál) jsem ochutnal poprvé před asi dvěma roky. V řetězci rádoby indických vegetariánských bister Dhaba Beas. Ta jsou tak trochu paradoxem. Jsem zvyklý na to, že v podobných řetězcích mají receptury nastavené tak, aby každá pobočka připravovala stejné jídlo. Tihle ale ne. Takže Dhal, který jsem si oblíbil v lokalitě Praha – Vyskočilova, jsem neměl už podle pohledu chuť jíst ve Vladislavově.
Každopádně, občas jsem si přečetl nějaký ten receptík, nedávno popřemýšlel a to co bude následovat sestavil během desíti minut z hlavy a podle stavu lednice (spíže). Jak je níže popsáno, jde o spíše jemnou českou variantu. Pikantní, ale ne ostrou a výrazně kořeněnou. Myslím, že budete spokojeni s tou fajnovou chutí.
Červená čočka – vývar jí sluší, slanina povyšuje…
…Ume ocet či Tahini pasta jsou parádním doplňkem a v Indii je jako doma.
Mně červená čočka zachutnala napoprvé a stala se pravidelnou součástí jídel. Loni v létě například, jsem připravil oběd návštěvě. Sestře, švagrovi a jejich synovi. Hummus z červené čočky podle Kokešky. Zajímavé je, že její recept jsem na podzim nahradil pokusně mnohem snazším a jen zíral. I když pouze ze tří surovin, opravdu skvělý výsledek. No a nakonec mezi svátky jsem to dotáhnul k jednoznačnému výsledku. Bez červené čočky už nechci fungovat.
Žampiónový krém
Ve světě houbové chuti jsou lidé rozděleni velmi jednoznačně. Buďto mají, nebo nemají rádi houby. Tento recept, ač velmi snadný a základní, je, myslím si, rozdělí jasně. Totiž, rozmixované žampióny po následném postupu jsou ve výsledku natolik houbové, že těm co neradi doslova roztrhnou hubu! Fakt síla v chuti. Sám jsem byl překvapen. O to více, že já se žampióny dělám kde co, ale nikdy krém pouze z nich.
Základem, světe div se, jsou žampióny. Ale samy o sobě to prostě nezvládnou. Tedy ne, že by nemohly. Chce to jen něco, něco, no něco, co podpoří jejich fajnovou chuť. Jako když přidáte do jahodového pyré několik kapek balzamika a citrón. Znáte?
Minestrone, podzimní, s hříbky, mixovaná
Tady není moc co sepisovat. Na tuto parádní polévku jsem si chuť ani čas neudělal v létě. Jak by bylo záhodno. Takže až nedávno a také dík potřebě sdělit něco do programu skutečně zdravá škola. Šlo vlastně o maličkost a poznámku mého šéfa v roli otce. Postěžoval si totiž, že jeho dcera, přivedena domů ze školky, stěžovala si na „ne dobrou“ polívku k obědu. Stejně tak to prý popsaly i vychovatelky. O co šlo? O boršč! Upřímně? Jen blbec vnutí malému dítěti něco podobného s očekáváním, že snad bude spokojeno. Doma možná. Ale vařeno ve velkém? Zelenina na hadry a přesto vcelku? Ani já už to moc nedávám. A je to tak snadné. Stačí použít mixér. Krémové polévky mají totiž ti naši mazlíčci rádi. Nemyslíte?
Nakládaná červená cibule
Já tomu říkám růžová cibulka. Jen velmi zřídka se mi podařilo někde to ochutnat. Vždy mne napadlo zjistit co a jak. Stejně tak vždy jsem na to rychle zapoměl. Až nedávno a dík Antonínu Bradáčovi, nebo možná Jardovi Kozdělkovi při ochutnávce jejich kuchyně na setkání foodblogerů s Electroluxem, jsem si slíbil že tedy konečně. A je to tady. Strašně snadné a strašně dobré. Nejzajímavější na tom jednoduchém postupu je fakt, že to může mít mnoho chutí a forem. Záleží jen na dvou věcech. Kombinace v marinádě a různé styly krájení či krouhání cibule.