Moje Dobroty

Jaké?
No přece ty nejlepší.
Které to jsou?
Ty co vám nejvíce chutnají.

Tak to je. Přestože se všeobjímající EU snaží co možná nejvíce unifikovat vše, od ponožek přes sýr, až po myšlení lidu vezdejšího, nepodléhejte názoru ouřady a řiďte se vlastním úsudkem. Tedy, nejsou jen varné typy.

Celý článek »

Řízečky z plece, brambory šťouchačky, zelenina kvašená. Jo. Když už pořídíte tu akční vepřovou plec (například právě nyní v Zeman Maso-Uzeniny) na výpečky, pak rozhodně v rámci úspor stojí za to koupit více. Totiž, jasně že více je dráž, ale větší, nebo rovnou celá plec znamená, že po rozbourání máte krásný váleček a oříšek na řízky. No a teprve to co zbude, použijeme na vrabčáky. Nebo guláš. Nebo na paprice. Nebo co…

Celý článek »

…cesta za dokonalým steakem.

Tri Tip neboli Maminha (mamiňa, mamiňja), je část mezi ořechem a květovou špičkou, Picanhou (pikaňa, pikaňja). Má tvar nepravidelného trojúhelníku, vyznačuje se křehkým vláknem a tukovým krytím, které propůjčuje steaku výraznou chuť. Původ masa Uruguay. Alternativní názvy: Maminha, Rump Tail, Holubička. Připravuje se z něj světoznámý Rumpsteak.

No a v mé kuchyni takřka konec té cesty. Dík grilu na balkónu jsem vyzkoušel kde co. Sežral více steaků, než předtím za celý život. A ty hovězí přesunul ze skupiny "občas si dám" do nové, "chci, a to často". Tedy často. To jaksi jak který. Za těch asi pět týdnů s grilem, jsem průběžně testoval. Čerstvé maso na gril. Vyzrálé maso na gril. Čerstvé a doma vyzrálé ve vákuu. Vyzrálé a ještě odložené do vákua. Ne vše se podařilo a jeden obrovský, šestisetgramový Rib Eye dokonce skončil v odpadcích. Ale o tom potom. Nyní…

Celý článek »

Neskutečná trojka a doslova bomba nabitá tím nejzdravějším, co můžete sníst pohromadě.

Kimchi – tady už máme asi jasno že? Parádní, chutná a velmi zdravá záležitost. Já ten salát miluju, ale nedokážu jíst ve velkém. On je totiž, mírně řečeno, docela trhač úst. Chcete to jasnější? Ta síla v chuti, kyselost, vám prostě roztrhne hubu.

Miso pasta – tak tu jsem tady a tady už popisoval. Ovšem jak se mění časy, tak i názory a chutě. Ty moje tedy každopádně. Takže nyní to vypadá náledovně: každé ráno, mám li čas a nejdu do práce, porce vývaru s Kimchi a mořskými řasami.

Mořské řasy – nějaké základy si pročtěte zde. Já k nim našel cestu dík náhodě. Tu miso pastu jsem totiž používal instantní a obsahovala kousky řasy. A mně to chutnalo. Dnes už nakupuji jedno i druhé v původním stavu a používám tak, jako japonci.

Celý článek »

Jedno slovo, jeden význam, obrovské možnosti využití. To je Remoska. Legenda z dob socialismu. Perla domácí kuchyně 60.-80. let minulého století a věc kterou, ač už vůbec nepoužívám, nikdy nezavrhnu. Jeden klasický kousek z právě těch osmdesátých let mám stále uschovaný a dík magazínu České televize Gejzír, jsem si nadšeně připoměl ten fakt i možnost vám ji představit. Jsem si celkem jist, že tyto stránky čtou převážně lidé kteří ji znají. Pro ty budiž připomenutím. A ti ostatní, neznalí, nechť se poučí. O opravdové legendě české domácnosti, doceněné paradoxně spíše v zahraničí.

Celý článek »

Eska Karlín. Dnes restaurace s pekárnou. V síti Ambiente. Ta síť by mohla mnohým býti odpornou. Páč představa že něco, někdo, já, jsme v síti, není tak úplně příjemná. Typickým příkladem budiž sítě (řetězce) hapermarketů. Jenže! Ambiente je síť ve které chcete uvíznout. Jsou moderní. Jsou zajímaví. Jsou cool. A každopádně, tohle bylo neplánované. Já totiž přišel do Fóra Karlín na vánoční akci zaměstnavatele. Prostě T-Mobile ve velkém a pro nás. Dělníky. A jako vždy mne to nebavilo. Jídlo stálo za prd (jsem už holt rozežranej), alkohol tam nemusím a nealko se jako vždy na velké akci jaksi nevyskytuje. Teda né že by nebylo. Jenže dík frontám na chlast se jaksi nedostává sil produkujících vodu a juice. No a dále…

Celý článek »

Ten základ je snadný. Vemte mozzarellu která vám chutná a krájenou na plátky ne silnější než centimetr proložte na talíři stejně silnými kolečky chutného rajčátka. Pocákejte dobrým oliváčem, poprašte pepřem a v rozumném množství třepněte fajnovou solí. Hrubou. Mořskou. Ideálně Maldonskou. A je to. Ještě několik lístků bazalky a na talíři máte Caprese. Italskou vlajku, vlajkovou loď mezi nejjednoduššími saláty.

Nebo!

Zajděte do toho obchůdku v Praze u náměstí Bratří Synků a prozřete! To, co jste léta považovali za mozzarellu zavrhnete a ochutnáte takřka božskou manu. Ovšem ještě předtím a pokud se vám poštěstí, zříte jak tato lahůdka vzniká pod rukama specialisty a neskutečně pohodového tvora. Pana sýraře Miguela (omlouvám se za nesprávně napsané jméno páč nevím).

Celý článek »