Cibulový koláč s hříbky
Slané koláče typu Quiche (čti kiš) mám rád. Někdy si nejsem jist, zda raději pizzu nebo právě tyto. A protože je stále ještě houbová sezóna, hříbků dostatek a suroviny ostatní snadno k dosažení připravil jsem pro vás jeden krásný voňavý kousek. Popravdě když jsem jej pak ochutnal, zjistil jsem že už mi ty houby lezou krkem 🙂 Mimochodem, myslíc na Petru Culkovou, nebylo by od věci vymyslet něco s dýní Hokkaidó. Hmmm…
Těsto
– 300ml mouka polohrubá /asi 230g/
– 1ks vejce
– 60g máslo /Hera/
– 1PL olivový olej
– 2PL voda
– 10g droždí /půl sáčku/
– sůl
Náplň
– 300g smetana
– 250g podušené hříbky
– 200g cibule
– 100g sýr Gouda
– 1ks Mozarella
– 1ks vejce
– mletý pepř
Co s tím
>> Těsto je na přípravu snadné a přestože se zdá být tuhé věřte že droždí jej krásně nadlehčí. Smícháme si suché suroviny v míse a postupně přidáme tuky, vajíčko a vodu. Ideální na promísení je samozřejmě robot a mísa s hákem. O tomto faktu mne už od mala přesvědčovala matka, která si s těsty různého typu opravdu rozuměla a robota měla vždy.
Hotové odložíme do tepla na hodinku, znovu prohněteme už ručně a další hodinu necháme odpočívat pod utěrkou.
>> Náplň. Cibuli na plátky orestujeme na lžíci olivového oleje a přidáme předem připravené, nebo čerstvé pokrájené hříbky (těch asi 300g). Pod poklicí pak necháme pět, respektive 15 minut dusit. Nakonec odkryjeme a necháme odpařit.
Tekutou část prostě jen promícháme v misce. Tedy smetanu s vajíčkem, nastrouhaným sýrem, pepřem a případně špetkou muškátového oříšku, nebo sušeného česneku. Mozarellu necháme extra.
Množství sýra i vajec je věcí volby. Dalších 50 gramů navíc a ještě vajíčko…proč ne.
>> Těsto rozválíme na plát o málo větší než forma. Já opět tradičně používám tu děrovanou na pizzu. Na ni je množství surovin tak akorát.
Jsou dvě možnosti jak pokračovat. Do trouby na 190C vložíme formu s těstem a deset minut zapečeme. Pak na něj dáme suroviny a dopečeme. Nebo, jako já to celé uděláme rovnou. Nevidím v tom podstatný rozdíl. Pečeme při už zmíněných 190C do hněda. Tedy asi 25-30 minut.
>> Na těsto tedy srovnáme podušenou směs už prochladlou a zalijeme smetanovo sýrovou směsí. Přidat do ní nějaké bylinky nebo sušenou směs bylinek a kořenové zeleniny vřele doporučuji. A ta Mozarella? Tu si pěkně natrhejte na kousky a jen tak šup sem šup tam rozhoďte na povrch před pečením. Ona se vám odmění dalším rozměrem v chuti.
Dnes ráno jsem zaznamenal takovou poznámku vztahující se k teplotě trouby a času pečení. A to se týkala doporučení foodbloggera nad jiné poctivého a zodpovědného. Takže pro jistotu: nevěřte mi a vše si sledujte. Ty pečící potvory umí dělat až neskutečné rozdíly a nejste li majiteli špičky typu konvektomat nevěřte mi ani slovo. Ověřujte. Vyplatí se to. Ne jako když jsem podle Laděnky dělal koláč a byl totálně syrovej.
Quiche v různých provedeních je opravdu báječný. Ať už si jej vychutnáte chvíli po vytažení z trouby, nebo ráno k snídani když odpočíval pod utěrkou čekajíc na první nedočkavce. Když jsem jej takto naposledy přinesl do práce nestačil jsem se divit tomu fofru.
Tak co? Dáte si? A napíšete jak se dařilo při pečení?
Pavle,
tyhlety kííííše já miluju. Dělám poměrně často. Buď +/- z těsta jak ho děláš Ty, nebo, když su líná (a to já su často), tak z lístkového těsta. Uplně fajnové to je na snídani. Jsem prostě ten typ, co ráno nemusí sladké věci a kousek kiše je pro mě ranní fajnovka.
A hele, ptám se, chceš sem šoupnout recept pro Petru z tej hokajdóóó? Dýni jsem nikdy nedělala a z hloubi duše nenáviděla (památka na družinovou stravu). Ovšem vzepjala jsem se k maximálnímu výkonu a letos poprvé v životě připravila dýňovou polívku. Chlopek byl velmi obezřetný, ale chutnala mu velmi a už jsem ji několikrát opakovala.
Tuž Hani je to tak:
U kišáka jsme na tom stejně od A až do Z. Akorát ty houby už mi včil fakticky lezou krkem.
A na dýni se netěš. To bude jen takový doplněček. Taky ji nemám od mala rád. Zkoušel jsem ale nepřekonal to. Takže sem přidám dýňové máslo, což je na další vaření. Polívku jím jednou ročně jednu porci a to se nevyplatí vařit. Stejně už tu je. A pak smažená v těstíčku pakora. To už je tu tež a já si to dávám ve vegetariánském Indickém bistru, páč to fakt umí.
Tož Pavle,
jdu na to, zatím se podařilo to, že mi těsto v míse spadlo ke krbu a těsto je obalené zvláštní směsí z popela…tož jsem to obrala…jdu dál napínavě sledovat kam se to vyvine.
Díky za recept
No paráda. Skvělý start. Jsem zvědav na pokračování a výsledek 🙂
S tou dýni super tip! 😉 Jen nevím, asi bych ji předem trošku povařila. Kousat na koláči polosyrovou bych ji fakt nechtěla, ač ji mám tak ráda. Pak bych přidala pražená dýňová semínka a navrch třeba gorgonzolu.
Uvidím, jestli se přemůžu a pustím se do výroby toho zdlouhavého těsta (listové v této formě nemusím, to mám ráda jen v klasickém štrúdlu).
I prd velebnosti. Těsto je velice snadné a ta dýně bude v troubě pokrájená na pláty na těstě s náplní za daných 25 minut tak akorát. Naopak. Když je ještě nedodělaná a lehce křupkavá, je vlastně dokonalá.
Mimochodem malé upozornění: kde kdo tvrdí že Hokkaidó neloupat. Já říkám, že mne tam ta slupka pěkně s…
Hokkaidó zásadně neloupu 😀 Už proto si kupuju Hokkaidó, abych loupat nemusela. Proto taky chci opravdu měkkou dýni (v hotovém stavu), né křupavou, aby mě nic nemuselo sr.. 😛
Těsto neříkám, že je nesnadné. Ale to čekání. To mě na tom nebaví.
Ale mne taky ne. Proto si mezitím udělám třeba oběd, nebo Tobě napíšu todleto 😀
Tak tož doděláno, sice jsem nenašla kruhovou formu, tak to bylo do čtverce,
ale co už, všem moc chutnalo – zvlášť tátovi (ten je mrčna, jak tam není maso), tak hádám, že byl včera snězen.
Super děkuji moc (popel poznat nebyl)
Alena
Skvělé, to mne těší…