Moje Dobroty

Přestože jsem takto neplánoval a popravdě neměl vybráno co bude mým prvním příspěvkem tomuto blogu v roce 2014 začínám právě čočkou. Shodou okolností a velmi shodně s doporučením kolegy Pepata na Facebooku z 29.12.2013. Proč? Byl jsem osloven a obviněn paní Petrou že: "Dnes jsem se šla k tobě na web inspirovat, jak udělat čočku a ty tam žádnou nemáš!" Tuž ja, budu mít, ale…

Pro mne nepříliš oblíbená luštěnina stejně jako hrách. Proto si ji připravím sotva třikrát do roka. Většinou dvakrát jako polévku a jednou na kyselo. U obojího mám v přípravě trochu zvláštnost. Zatímco kde kdo při ochucení na kyselo použije pouze ocet, já také malinko cukru. Ta sladkokyselá chuť je má oblíbená a už poměrně dost lidí v mém podání překvapila.

No a tím u mne použití čočky tak nějak končí. Občas do šouletu troška a stejně tak do hrstkové polévky. Určitě ji nejím studenou v podobě salátu. To já tedy opravdu nerad.

Každopádně tento článek je na pokračování…

Polévka první – klasická

– 250g čočka
– 250g klobása či uzené
– 50g slanina
– 1l vývar z uzeného
– 1l voda
– 2PL jíška
– 1ks cibule /100g/
– 2ks stroužek česneku
– sůl, pepř, list, majoránka

>> Čočku, dobře propláchnutou necháme hodinku máčet v litru studené vody. V hrnci necháme vyškvařit kostičky slaniny a škvarečky odebereme. Do tuku vsypeme pokrájenou cibuli a vyrestujeme do zlatava. Přidáme list, posekaný stroužek česneku a zalijeme vodou i s čočkou. Přivedeme k varu, přilijeme uzený vývar a dle potřeby osolíme. Vaříme asi 30 minut.

Máčení luštěnin – absolutně odmítám čočku a hrách máčet více než hodinku. Nejsou to fazole a ten čas jim bohatě postačí! Opravdu.

>> Zahustíme maximálně dvěma lžícemi jíšky – to je až až. Ty hutné kejdy z jídelen necháme zoufalcům kteří potřebují zalepit střeva. A dále vaříme pomalu další půlhodinku během níž přidáme pokrájenou klobásu, nebo kousky uzeného masa.

>> Nakonec po odstavení z plotny vychutíme utřeným česnekem, špetkou majoránky a pepřem. Dodáme škvarečky slaniny a necháme deset minut pod poklicí odpočinout.

takto jednoduše připravuji čočkovou polévku a když nezapomenu jako tentokrát přidám si do talíře smaženou cibulku

Polévka druhá – sladkokyselá

– 250g čočka
– 250g párek
– 50g sádlo
– 100g mrkev a celer
– 1l vývar kuřecí
– 1l voda
– 2PL jíška
– 2PL ocet
– 1PL cukr
– 1ks cibule /100g/
– 1ks stroužek česneku
– sůl, pepř, list

>> Začátek je stejný – čočku, dobře propláchnutou necháme hodinku máčet v litru studené vody. V hrnci rizehřejeme část sádla. Do něj vsypeme pokrájenou cibuli a vyrestujeme do zlatava. Přidáme list, posekaný stroužek česneku a zalijeme vodou i s čočkou. Přivedeme k varu, přilijeme kuřecí vývar a dle potřeby osolíme. Vaříme asi 30 minut.

>> A opět zahustíme maximálně dvěma lžícemi jíšky a necháme provařit. Tentokrát ale po dvaceti minutách přidáme nudličky julienne z mrkve a celeru orestované na zbytku sádla, lžíci cukru a necháme ještě zbývajících deset minut vařit.

>> Opět po odstavení z plotny dochutíme pepřem a dvěma lžícemi klasického octa. To množství už je na vás, já ale mám přesnou dávku pro vlastní chuť.

Musím přiznat, že dík rodičům jsem znal také jen tu na kyselo. Jednou ale mne napadlo dodat cukr a už jsem u toho zůstal. Tu první, přírodní jsem začal vařit až po náhodném ochutnání u kamaráda od jeho ženy.

Foto později

Polévka třetí – Čočková Minestrone

– 100g čočka
– 100g rajčata loupaná
– 100g brambory
– 50g paprika bílá
– 50g kapusta
– 50g řapík
– 50g cibule
– 1,5l vývar kuřecí
– 0,5l voda
– 1ks stroužek česneku
– 1ks paprička
– sůl, pepř, bazalka
– olivový olej

>> Čočku si namočíme v půl litru vody. Vývar (na tom kuřecím tentokráte trvám) přivedeme k varu a přidáme do něj máčenou čočku i s vodou. Vaříme asi půl hodiny a vsypeme krájená loupaná rajčata (klidně z plechovky), po chvíli brambory krájené na kostičky.

>> Kapustové listy vaříme dest minut v polévce, ochladíme ve studené vodě, překrájíme na proužky a odložíme stranou.

>> Na lžíci oleje lehce orestujeme na nudličky krájenou cibuli a papriku, posekanou papričku, česnek a řapík. To vše pak po deseti minutách varu polévky do ní šoupneme a ještě pět minut vaříme. Nakonec přidáme kapustu. Vychutíme dle potřeby solí, pepřem a sušenou bazalkou.

příprava velmi jednoduchá – jen přidáváme ingredience postupně do hrnce, restování je pro mne důležité protože zvýrazní výslednou chuť polévky, jestli si do talíře přidáte nějaký sýr je už osobní volba, já si raději zakousnu máslový toustík s pancettou sypaný strouhaným sýrem a lehce gratinovaný

A ještě jednou k vývaru – na takovýto druh polévky si připravuji opravdu silný a chuť vylepším například pálivou papričkou a bílou paprikou přidanou společně s ostatní zeleninou ihned po přivedení k varu a sebrání pěny. Stejně tak dobrý by byl jehněčí, ale to už pro silnější nátury. Nebo zeleninový pokud maso chcete vynechat úplně.

Čočka na kyselo

Je konečně tady. 4.6.2014 přidána na web jako samostatná článek pro paní z prodejny ruských potravin v pražských Záběhlicích.

postup zde: čočka na kyselo s klobáskou a vajíčkem

O čočce a luštěninách obecně

Citace z internetu

Luštěniny spolu s obilovinami jsou významnou surovinou v našem jídelníčku pro svou vysokou nutriční hodnotu. O tom se nebudu rozepisovat, to dnes již každý zná, ví a respektuje.

Luštěniny před přípravou vždy přebereme a odstraníme případné kamínky. Dnes je jich už ve výrobcích jen velmi málo. Pak je několikrát důkladně propereme vodou, abychom je zbavili prachu.

Hrách a čočka – jsou nejstaršími lustěninami, které se pěstovaly na Předním Východě již zhruba před devíti tisíci lety. Ve Střední Evropě se začaly šířit v 6.-5. tisíciletí př. n. l., ve stejné době jako obilí. Ve středověku byl hrách typické jídlo Čechů, na rozdíl od jiných zemi (Molleriana) a počítal se k tzv. "vaření", což byly kromě hrachu ještě kroupy, krupice, jáhly, pohanka, čočka, rýže, kapusta, zelí, řepa mrkev, řeřicha a další. Hrách jedli bohatí i chudí, páni, měšťáné, sedláci i čeledíni, pouze tukem se pro chudší vrstvy více šetřilo. V českých kuchařských knihách této doby najdeme nejen jídla obyčejná, ale i slavnostní; nejen jídla slaná ("hrachový zelí"), ale i sladká ("sladká hrachová bába"). Čočka ("šocovice", "šofovice") je známa ve Střední Evropě od pravěku. Je náročnější plodinou než hrách, a proto byla pravěká střední Evropa severní hranicí jejího výskytu. Ve středověku se příliš nedoporučovala ("Plodí hrubou a neužitečnou krev, a kteříž by jí mnoho a často požívali upadají v tu prašivost těžkou, kteráž slove slonovina a rak. . . Z té příčiny také zrak kalný činí a sna nepokojné přivádí, hlavně, nervům anebo žilnám a plicem škodi", Mattioli). Měla to tedy čočka těžké, a proto se více začala připravovat až od počátku 19. století

Fazole – jsou původem z Jižní Ameriky. Přivezli je do Evropy Španělé v 16. století a v sedmnáctém století byly již v Evropě hojně rozšířeny a používány. V kuchařských knihách je však nalezáme až na počátku 19. století, a to v pokrmech jak s mladými lusky, tak fazolemi zralými.

Inspirace

Čočková polévka kuchařky Šárky

Novoroční čočková polévka od Pepata

a protože vím jak jsou luštěniny obecně oblíbené a u nás podceňované (počínaje mnou) přidávám velice inspirativní fotku lososa s čočkou z jednoho zahraničního webu, to snad bude i košér né…

Tak dobrou chuť vám všem a kupu štěstí v novém roce 2014

Kurňa to číslo mne až děsí ve vztahu s datem mého narození. Páč letos přátelé mi bude 44 let! A to je hnus velebnosti…

MDMP

Sdílejte...

• 
• 

12 Responses to “Čočka – na nový rok tradiční a pro mne nepříliš oblíbená”