Moje Dobroty

O Ditě a pro Petru které jsem tento text slíbil
Proč, proč, proč? Proč je slušná kniha převedena do konceptu naprosto jednoznačně kopírujícího Nigellu Lawson. Proč? Já Ditě, unylé blondýně vystylované do Brigit Jones věřím téměř každé slovo. Je příjemná, něco z kuchařiny zná, má kultivovaný projev a umí vařit! Ale tím to končí. Je nudná na kameru a opakuje se. Ne vinou vlastní. To pan David Ondříček se shlídnul v Nigelle. Opět se ptám proč?

Tak vyzněl můj primární názor po shlédnutí jen několika útržků z prvního a druhého dílu. Pak ale jsem se překonal, shlédl další pokračování a zjistil že mi ta paní vlastně vaří z duše. Fakt. Téměř všechno co nabízí v pořadu, já mám chuť si doma vyzkoušet. Ano, stále mi děsně vadí když tam všichni přehrávají (typicky setkání na tržnici) a hlavně ta naprosto univerzální hudební vykrádačka jako z Jamieho Olivera a několika dalších. Dity představa kuřete snícího o tom jak končí právě u ní na pekáči mne zase přivádí do rozpaků. Ale dobře. Nejsem já porota a soudce. Pouze divák. A jako takového mne převážně na pořadu o vaření zajímá…co asi?

Tak jo, trochu podrobněji

V prvním dílu se mi líbilo všechno a úplně mne dostal salát s červenou řepou. Snad jen do bramborové kaše bych si přidal másla více namísto té smetany.

V dílu druhém nemusím tu přechucenou citronádu a taky nevím proč si neudělat domácí tatarku včetně majonézy. Fish & Chips znám z anglie mnohem leší, ale tyto jsou více než uspokojující.

Třetí díl mne opět nepříjemně ujistil o faktu, že Pražák si umí piknik představit jen ve stromovce. Na Praze 10, Zahradním městě je absolutně parádní park pro naprosto kohokoliv. Že by tam někdo piknikoval i když je to povoleno v provozním řádu to ani omylem. Nicméně k Ditě. Tento díl plný dobrůtek jde tak trochu mimo mne. Baby kuřátka jsou na můj vkus příliš drahá, Quiche samozřejmě miluju a sladké naopak nemusím vůbec. Co dodat?

No a v tom čtvrtém jí to primárně děsně sluší. V holinách a vyvrhujíc králíka je teda k sežrání. To nedávám ani já. Vaření je pro mne opět tak i tak. Koblihy nemám rád od mala, ovšem její přístup k práci s těstem se mně moc líbí. Zato koprovku, bramboračku a hlavně králíka mohu kdykoliv. Ten její vypadal opravdu moc dobře. Vlastně jsem u bedny slintal jako pes. Příprava bramboračky mne vyloženě překvapila. To jsem ještě neviděl.

Mimochodem kdo si všimnul, že u přípravy koprovky řekla děsnej nesmysl?

Naprosto mne Dita nadchla dvěma přiznáními

Že v kuchyni je nejraději sama (najdete v bohusovém materiálu).

A že nerada se dělí o jídlo ze své porce (ve třetím dílu).

No celej já a za tohleta vyznání ji děsně miluju.

Takže deník Dity P? Každopádně příjemné pokoukání a něco k naučení. Dita sama? Já si na nové lidi zvykám těžko. I na televizní obrazovce. Ale po prozatím čtyřech dílech…je vlastně rozkošná. Jiná a jistojistě přesvědčivá. Třebas i tím často zmiňovaným příběhem. Tak jsem původně chtěl psát svůj blog. Pak se to ale zvrhlo v todleto 🙂

keramika podle jejího návrhu vypadá opravdu dobře

Takže se podívejte na videa:

Deník Dity P.

A něco si o té slečně přečtěte:

Žádného jídla se nevzdám… a Někdejší šéfredaktorka Apetitu…

Sdílejte...

• 
• 

8 Responses to “>> Deník Dity P.”