Moje Dobroty

Nikdy jsem se nepokoušel tvrdit, že vyloženě tyto kousky nesmí v kuchyni, přesněji řečeno v kuchyni domácí, soukromé a tedy království jednoho každého z nás chybět. Proto jsem také po dvou letech spolupráce s dodavatelem všech možných serepetiček ukončil ten poněkud nesmyslný vztah a přestal odebírat nádobí i nářadí, které se mi prostě nehodí do rance potřeb. A ne že by k dispozici nebylo dost kvalitních věcí. To jen já jaksi nechci lhát a vnucovat vám je. Konečnou pro mne byl požadavek na popis věcí, jež já třebas ani nevyužiji, ale přesto vychválených do nebes přesně podle vnuceného tabulkového systému. Takto tedy ne!

Deset věcí, které v kuchyni nemohu postrádat

Tento text i obrázky jsou jen náhodným výběrem. Toho, co opravdu mimořádně využívám. A kombinací náhodných či doporučených nákupů. Včetně jedné parádičky od výše zmíněného dodavatele. To ale v jednotlivých popiskách.

1/ A to opravdu na prvním místě. Nože. Tady není o čem pochybovat. Čtyři základní kované beru jako nutnost. Kdybych mohl a měl na to peníze, pořídil bych si na celý život nějakou špičkovou sadu. Ale i tyto moje jsou dost dobré. Čtyři další, ty šedobílé jsou univerzály z Ikea. Velmi pečlivě vybrané, ověřené časem. Opravdu tu sadičku za málo peněz doporučuji. Steakové a jeden starý příborák na mazání mám prostě rád. No a pak je tady slušný japonský nůž tvaru Santoku. To je u mne jednička. Velmi tenká, relativně měkká čepel se snadno otupí a stejně snadno nechá stáhnout pouze na ocílce. Je pak v každém případě velmi ostrá. Ale pozor! Dík těmto vlastnostem není vhodný na maso. K tomu se lépe hodí klasický velký kovaný dranžírák…

2/ Krouhač. Mám tuhle věcičku ozkoušenou v mnoha podobách. Tento kousek je ale nejlepší jaký jsem kdy vyzkoušel. Naprosto odmítám kuchyň bez něj. Když jsem ještě vařil, v hospodě nebo školní jídelně, míval jsem v práci vždy nějaký svůj osobní kousek. Protože ale nic není dokonalé, i tady vidím několik chyb. Hranolky by mohly jít připravit tlustší, naopak zelí krouhat jemnější. Ošem zeleninové julienne jsou dokonalé, stejně jako do tatarky krouhaná cibule. Přestože ji běžně krájím nožem (tím japonským), v tomto případě dělám výjímku…

3/ Tyčový mixér. Je opakem vždy doma přítomného krouhače a vůbec nechápu, jak jsem bez něj mohl dříve fungovat. I kdybych jej použil jen na tři základní postupy, je prostě nutný. Výroba majonézy, vyšlehání bramborové kaše a pomazánek, příprava pesta. Bez něj už prostě ne. Fakt, že je u něj k dispozici kutr, je už jen třešničkou…

4/ Mlýnky a pinzeta. Tyhlety šroubovací jsou skvělé. Takže mám hned čtyři. Veliký na sůl. Mořskou hrubou. Malý na růžovou himálajskou, na pepř, na barevný pepř. Vlastně ještě pátý na směsi koření. Ten ale plním jen málokdy. Je pak zajímavé připravit si vlastní jemně mleté kari. Pinzeta je už několik let absolutní nutnost. Používám ji téměř na vše od obracení něčeho v pánvi, přes míchání v hrnci, až po úpravu jídla na talíři či drobnůstek na chlebíčku. Pro mne v podstatě jednička mezi pomůckami. A trvalo dlouho, než jsem si vybral ideální. Tahleta sada Tescoma je hodně kvalitní i když, přiznávám, silikonové nástavce nepoužívám…

5/ Škrabačka a stěrka.To první znám odmala a pamatuji jako nechutný nástroj, jímž mne rodičové mučili každou neděli dopoledne. Musel jsem totiž společně se sestrou oloupat hrnec brambor k obědu. Umíte si snad představit, co jsme u toho prováděli. Paradoxem pak je, že jsem si ten kousek, přesně jak ho vidíte na obrázku, zamiloval a dodnes používám jako téměř výhradní. Pravda, na okurku, cuketu, mrkev nebo celer používám moderní, příčnou, keramickou. Silikonová stěrka? Nutnost. Krom všeho ostatního je dokonalá při přípravě míchaných vajíček…

6/ Keramika a příbory. Obojí je tady zastoupeno jen vizuálně hezkou náhodou. Různé misky, mističky a talíže, které si nejčastěji vybírám po burzách a beru podle vzhledu. Aby se to hodilo na fotky. Ovšem několik kousků mám i nových. Tyto na obrázku od Kočků miluju. Dík vzhledu i funkčnosti. Vedle sporáku při přípravě vývaru je vždy připravená i se starou lžící v retro provedení. Ta je veliká a tím pádem se do ní vejde pořádné sousto. Je skvělá k jídlu, stejně jako při servírování a předtím vaření…

7/ Mísy. Tak to je kapitola sama o sobě. Kdysi dávno jsem měl několikrát v ruce špičku od Tupperware. Ty výrobky jsou opravdu skvělé, ovšem ceny ne. Takže ruce pryč. Mám několik týdnů tyhlety z Kauflandu a děsně se mi líbí. Ve šem. Pogumovaná hrana pro úchop, pogumovaná hrana na dně aby neklouzala. K tomu velikou šestilitrovou na kynutí s dvojitým víkem a stejnou malou na míchání/šlehání pomazánek, bramborové kaše a podobně. Tyhle čtyři kousky za dohromady asi 250 kaček zastupují vše co potřebuji a to k mé plné spokojenosti…

8/ Litinové nádobí. Tady není moc co popisovat. Kdo vyzkoušel a zvyknul si, nechce jinak. Mám toto bílé z Ikea. Velký oválný pekáč a malý kulatý kastrol. K tomu velkou mřížkovou pánev na steaky (Korkamaz) a menčí zapékací do trouby opět z Ikea. Ta už bohužel není v prodeji a bral bych větší. Je totiž skvělá na pečení chleba…

Toto vše je jen základ. Serepetiček je v mé kuchyni nepočítaně. Žádné značkové sady a tím pádem  vyloženě dle potřeby. Měl li bych popsat vše co opravdu odmítám postrádat, bylo by těch fotek tady 3x více.

Různé krájecí desky, které mám také rozdělené. Dvě malé plastové a dvě velké stejně tak. Ikea. Dvě dřevěné, malá a velká. Spíše jen na servis. A jedna veliká, skládaná, lepená. Vynikající dražší kousek z Kauflandu. Popravdě, tenkrát s velikou slevou za stovku. Mohl li bych si vybírat, beru dřevo už jedině z gumovníku. Ovšem to stojí dost peněz.

Nerezové hrnce a rendlíky. Opět jen Ikea. Ale u mne maximální spokojenost s jistotou. Občas mi něco upadne. Promáčklina tady a bublina jinde. Představa že takto ublížím kousku za tři tisíce, mne doslova děsí. Ikeu snadno nahradím.

Teflon. S tím jsem trochu naštíru. Nemám nic opravdu kvalitního a několikrát opakovaná Ikea je tady dost blbá. Asi pořídím něco z novějších nabídek za rozumnou cenu. Jednoznačně už ne klasický teflon, ale nějakou bílou keramiku na povrchu hliníkové pánve.

A víte co mi doma dodnes chybí? Mám varnou konvici. Skvělá věc. Mám topinkovač a toustovač. Hračičky na občasné použití a proto za pět peněz. Nemám kávovar a rýžovar. Protože nechci. Mám však klasický čínský wok. Ten železný. Originální, ve kterém se stejně dobře nechá připtavit čínské jídlo, jako smažené kuře nebo hranolky. A k tomu mi chybí klasický drátěný vyběrák. Víte co myslím? Já to nemohu sehnat. A ne že by nebyly k mání. Jen ne dle mé představy.

Atd, atd, atd, MDMP…

Sdílejte...

• 
•