Domácí houskový knedlík – opakování je…
Říjen 7th, 2013 | 
Napsal: 
…matkou moudrosti. Viďte. Takže, postup už znáte odtud. Teď už jen několik fotek z přípravy a s něčím dobrým. Jak vidno a to už mne vážně štve, nejen že se mi nedaří udělat pěkné fotky obyčejného knedlíku, ale tento byl poněkud tužší. Ujela mi ruka s moukou. A ty divné díry? Nakrojil jsem právě v místě, kde byly vpichy pro odpaření. Náhoda. Ale víte co? I mně se někdy nedaří. Neznamená to ale, že to popírám. Tady vidíte výsledek. Chutný, jen malinko tužší knedlíček. Pára při ohřívání to ještě poopraví.
právě vymíchané těsto
po 40. minutách kynutí
vyválený knedlík
po dalších 20. minutách kynutí
a 11 + 11 minut vařený, kuřecím sádlem potřený – podívejte se na ten řez, jde krásně vidět jak šel natřikrát místo jednoho dlouhého tahu, taky hloupost
Na těch obrázcích to opravdu není žádná sláva. Vařit jsem mohl o dvě minutky více a těch několik (50) gramů mouky navíc udělalo své. Krásná ukázka fotky bonzačky 🙂
nicméně dobře prohřátý párou byl dost dobrý – žádná houba z marketu
se zelíčkem a pečenou krkovicí
i s lehce modernizovanou znojemskou z vepřové plece vylepšenou dýňovým máslem
Co dodat. Není při vaření vždy posvícení. Často se nedaří a nejen ruka prostě ujede. Důležité je nezoufat a zkoušet to znovu. Já například uznávám že knedlíky připravuji tak málo, že výsledek bývá jen průměrný. Vzpomínám jak jsem v osmnácti letech na svém prvním pracovišti omylem šoupnul do těsta droždí na jednou tolik knedlíků. Neuvědomil jsem si že nedělám běžný počet porcí (300 vs 700). To pak byl při vaření fofr když těsto kynulo rovnou pod rukama.
No nic, příště vám jej připravím dokonalý. Přísahám na holý pupek…
MDMP
Rubrika 
Štítky:
Jako nemůžu říct, že by mě nepotěšilo, nebo mírněji řečeno neuklidnilo, že i ty chybuješ 😛 I tak je ale knedlík pěkný. A já ač neknedlíková (no jo už zase remcám, chi) některá jídla bez knedlíku prostě nedám. Tak ale doslova. Bez knedlíku – stačí jen jeden. Prostě příloha být musí a když už k tomu jídlu patří knedlík, tak tedy jen co nejméně. Třeba to vepřo-knedlo-zelo. Nebo segedín 😉
Btw. ten vál ti závidím. Já nemám, takže všechno válím jen na holé lince. A přitom si pamatuju babiččin vál, který byl už tak skvěle „opracovaný“. Další věc, kterou jsem si měla vzít na památku. Škoda.
To není vál, ale jen velká krájecí deska kterou si hlídám a šetřím jako oko v hlavě. Ten opravdu fajnovej vál jsem ztratil stejně jako mnoho věcí při „stěhování“ z bytu po babičce. Vlastní vinou.
Opravdu dokonalé desky jsou buďto z bambusu (ta moje) nebo z gumovníku (Tescoma například – ne ale nejlepší). Za sice poměrně vysokou cenu dokonalost na celý život.
Asi tak, Pavle,
kdybych tady já zveřejnila fotky mých knedlů, taky bys začal pochybovat nejen o mých kuchařských schopnostech, ale i o mém zdravém rozumu. 🙂
Cokoliv, kde se vyskytuje můj úhlavní nepřítel kvásek, buď odkládám na dobu, kdy nějaký chytrý chemik vymyslí cosik, čeho bude stačit přidat jedna kapka a těsto ti vykyne i při teplotě -40°C, anebo se s vypětím posledních morálních sil a nemalé pomoci domácí pekárny do této předem prohrané bitvy pouštím.
Takže, i kdybys na těch fotkách měl něco, co vypadá jako larva, a řekl bys, že je to knedlík, tak ti věřím natychmjast. 🙂
A víš co, fotky lžou (si piš, že vím o čem mluvím). Určitě to byl krasavec. 🙂 🙂
Tuž ja. Kvasek je sviňa děsiva.
Krasavec do jisté míry. Když vím, že umím hezčí a lepší je to jen přiznání že se prostě nepovedl. Kurňa když já si vzpomenu na superknedlík mojí babičky, s dírami na prostrčení palce dík fajnovému kynutí a plátky jako krajíc chleba páč jej dělala na plátýnku nad pařákem a kulatý…
To bych brečel. Ale jsem tak nasranej že nastane knedlíková válka. Buď on, nebo já! A si piš že vyhraju.
Bo mi ňaky kvasek jebať nebude! A když umim dokonaly karlovarak, budě aj huskač.
PS: co se tyče lhani fotek, nebyl bysem si taky jisty. Bo to bysem ve skutečnosti vypadal jak ten Brad Pit. No ale fakticky sem spiše fajně nakynuty. Aj bez kvaska.
Tuž a ja ti, kurde, ku tej vyhře nad kvaskem palce držim jak cyp 🙂
A s těma babičkovskýma knedlíkama máš recht!!!! Moje babuška je taky dělala takto: vykynuté těsto prdla rovnou na utěrku na pařák…a to teda byly knedle.
A víš co, já to nemám jen s knedlama, jakékoli kynuté těsto si se mnou krutě pohrává… ale ani já boj nevzdávám a věřím, že prohraná bitva neznamená nutně i prohranou válku.
PS: 🙂 🙂 Ti zrobim taku fotku, že aji Brad bude budě vypadat jak dylina z Přivoza. 🙂 Šak viš jak, ten fotošop zrobi divy. 🙂 Svoje fotky davam do eteru enym po tym, co provali baj jakym mrvitkem 🙂 🙂