Moje Dobroty

…a chystá setkání foodblogerů v kuchařské škole LABORATORIO Scuola di Cucina na soutěži Electrolux hledá Tajnou ingredienci. To vše pod taktovkou Lucie z PLEON Impact. Ať už se to komukoliv líbí nebo ne, já budu psát hlavně o sobě. O pocitu zklamání například. Ne proto že jsem nevyhrál. To nebylo v plánu. Z vlastní hlouposti a lenosti!

Ani se tomu nechce věřit, ale už 10.4. mne Lucka Krejbichová z PLEON Impact zastupující takto tvář značky Electrolux a její divize domácích spotřebičů v ČR oslovila a následně vyzvala k účasti v této soutěži. Trochu jsem byl potěšen, více polekán. Já už si opravdu nejraděj vařím v klidu doma a pak o tom něco napíšu. Nicméně jsem pozvání přijal a čekal. Od té chvíle je podstatné až datum 22.5. kdy bylo možné zasílat soutěžní recepty. No a tady se začal vyvíjet a následně prohlubovat můj stud. Proč? Další datum.

Pro začátek něco málo muziky kterou jsem poslouchal při sepisování

House-Mixes.com

 

21.5. a následně 2.6. jsem přidal na svůj web a paleorecepty tento následující postup ve více či méně podobném provedení. Šlo původně o to, že přípravu supreme jsem tak jako tak plánoval. Dále ale také o to, že dík povídání s kolegou a provozovatelelem paleowebu jsem přistoupil na přípravu absolutně nejjednodušší kombinace syrové zeleniny jako doplňku k masu. No a nakonec, když jsem tu kombinaci sepisoval a byl vyzván k zaslání receptu, prostojednoduše jsem právě tento zaslal jak Tomovi na paleo, tak Lucii do soutěže. Hloupé a nevyplatilo se.

Malé odbočení a oklikou k důsledkům

Když jsem si pročetl nabídku ostatních blogerů měl jsem celkem jasno kdo vyhraje a kdo to projede. A taky že jo! Kuchařinka Petra Novotná přesně podle mého tipu byla první. Ne že bych nějak vášnil pro podobné pokrmy jako připravila ona. Jenomže mne zaujalo to vychucení. A trefa. Tam jsem byl jednoznačně překvapen i potěšen.

No a já to tedy projel. Proč? Jasné jako facka. Skvěle připravené a dokonale šťavnaté kuřátko (byl jsem opravdu spokojen), doplněné pouze lehce vychucenou zeleninou a saláty. Kdybych jako přílohu použil například toto či tohle s kouskem rozmarýnu, nebo dokonce například šafránové risotto a nebo ratatouille, byl bych o třídu vejš. Ani netušíte jak jsem se styděl když jsem tam jel. A jak ještě mnohem více když mi to řekli. Protože jsem to věděl předem!

 

Každopádně tady ještě jednou můj recept s několika úpravami

Grilované supreme – tedy kuřecí prsíčko s kouskem křídla

Grilované supreme se salátkem z rajčete, okurky, papriky, ředkvičky a rukoly – vše jen posypané pepřem, himálajskou solí a pocákané španělským olivovým olejem.

– 1ks Supreme
– Rajče
– Okurka
– Paprika
– Ředkvička
– Rukola
– Olivový olej
– Sůl a pepř

>> Marinované, nebo jen kořeněné, odleželé či úplně čerstvé maso opečeme na pánvi z obou stran po dvou minutách na středním plameni a šoupneme do trouby 15 cm pod gril rozpálený na 220°C/6 minut. Také možno použít horký vzduch 180°C/8 minut.

>> Podáváme s čímkoliv dle momentální chuti. Já tentokráte jen s variací salátů a zeleniny (velká chyba).

1/ Zelenina relativně jarní – ředkvičky jsou jasné a mám je nejraděj v tuto dobu, to ostatní je prostě k mání v obchodech. Rajčata tentokrát strašná. Dřevnatá v srdíčku. Rukola je vždy skvělá věc a já ji miluju čím dál tím více. Okurka průměr vždy skoro stejný jako bílé papriky. Oliváč prostě je doma stále…

2/ Maso – jak vidno na obrázku, vlastně se mi to nepovedlo. Proč? Všimněte si na levém kousku horní části! To je ta chvíle kdy maso začíná být suché. Vidíte jasně vlákna.

3/ Technologie – doma jasná chyba v postupu. Já zapomněl na jednu MALIČKOST! Totiž že když opékáte maso na pánvi a pak jej přeložíte na další cokoliv a dáte do trouby se správnou teplotou, jde o pokračování řekněme s následkem. Já jej tam ale tentokrát šoupnul i s pánví na které jsem opékal. Výsledek vidíte. Teplota dvakrát a daleko rychlejší úprava. Mělo to tam být pouze dvě minuty. Bylo čtyři a vidíte jak jsem dokončil.

Když tajné, tak tajné
>> Himálájská sůl na salátu a čemkoliv kde se sype jen na hotový pokrm? Jednoznačně je prostě lepší.

>> Kamenná sůl v ryze panenské podobě. Nejvhodnější pro zdraví je čistě přírodní krystalická sůl. Je přirozeně obohacena o všechny nezbytné minerály a stopové prvky potřebné pro lidský organismus. Je snadno vstřebatelná a její přebytky tělo lehce vyloučí bez vedlejších účinků. Růžová sůl je jemná, chutná a díky opravdu velkému množství přírodních látek má typickou oranžovou až růžovou barvu. Hodí se do mlýnků na koření, stejně jako na přímé použití například na pečivo. Neobsahuje žádné umělé nebo chemické příměsi. Pomáhá také při cestování, udržuje tělo ve výborné kondici i ve zhoršených podmínkách (horko, nedostatek pohybu, stísněný prostor, dlouhá cesta, nervozita, horší trávení, natékání končetin), funguje jako přírodní deodorant, nahradí zubní pastu, je výborná na zubní kámen a léčí sklovinu. Upravuje zažívací obtíže. Výborná do polévek, omáček, salátů, na chleba s máslem…

 

 

 

Kde to bylo

LABORATORIO Scuola di Cucina – moc příjemné místo s doslova komorní atmosférou proteplené citlivě vybaveným interiérem. Spousta dřeva, žádná studená kuchyňská laboratoř. A to vybavení! Krom indukčních desek, trub a i menších spotřebičů kompletně od Electroluxu také dvě velice zajímavé parádičky. Tedy dvě v jednom. Parní trouba Electrolux EOB8751AOX s vakuovacím šuplíkem pro systém Sous Vide. A to je vážení opravdová pecka. Po té troubě mimochodem toužím od chvíle kdy jsem poprvé vyzkoušel použití konvektomatu v profi kuchyni. No a Sous Vide? To je abych tak řekl moderní systém konfitování ve vakuu zabalené potraviny párou nebo teplým vzduchem. Věřte mi, pecka!

 

 

 

Jak to probíhalo

Krátce se zmiňuji o faktu že jsem neodolal a v centru Prahy opět zkoušel svou nově nainstalovanou navigaci v mobilu. O výsledku svědčí fakt, že když jsem dorazil do cíle spíše podle intuice a do vchodu mne navedla akční Lucie Krejbichová. Tedy ne že by to bylo zapotřebí, ale jaksi postřehla z mé osoby vyzařující váhání projevené nesmyslným bloumáním okolo domu. To jsem totiž testoval a zděšeně sledoval nesmysly které navigace tvrdí. Podle té jsem byl od vchodu asi 300 metrů. Ach jo.

Uvnitř jsem se ocitl ve "svém" světě. Spousta krás v podobě trub, varných desek, nadobí a nářadí. A všudepřítomný Pan kuchař Antonín Bradáč. Věřte, tomu jsem rozuměl každé slovo a dokázal bych poslouchat i namítat celé hodiny. Každopádně po představení se všech lidiček jsme se poměrně klidným tempem dostali k tomu podstatnému. Tedy vaření.

Nemohu tvrdit že se v cizím prostředí umím pohybovat a dokonce pracovat jako profesionál. Nicméně zvláštní potíže se také nevyskytly, takže příprava poměrně snadná a krom základních chyb typu neumím zacházet s indukcí a tedy potřebuji radu profesionála, či hloupého uposlechnutí rady "vyzkoušejte horký vzduch namísto grilu" (mohlo to být křupavější) jsem, myslím zvládnul svou minimalistickou kreaci vcelku s přehledem.

 

 

 

Výsledek

Přeskočil jsem celý průběh vaření a jdu rovnou k výsledkům. Víte já už pravdu mezi spoustou lidí moc nefunguju. Takže si popravdě nic zvláštního nepamatuji a vlastně musím přiznat že dění okolo sebe jsem ani příliš nevnímal. Prostě uvařeno, podáno a čekání. A celou tu dobu jsem se hrozně styděl. A chtěl odejít. Už je vám toho studu dost? Hmm, není všechen. Ochutnala porota, ochutnali jsme my všichni navzájem a něco si i pochválili, no a čekali co bude. Samozřejmě mezitím probíhalo nějaké to povídání. U mne hlavně s Lucií a její kolegyní Hankou. Rozhodně zajímavé když jsme se dostali až k tomu, že jsem míval velmi dlouhé vlasy a poslouchal metal, zatimco včil kratce ostřihany ve čtyryačtyryceti poslucham breakbeat. No a tak při tom vzpomínání došlo k výslednému hodnocení.

No 3

Třetí místo připadlo paní kterou jsem si tak nějak oblíbil už na začátku když přišla. Připravovala jídlo které jsem na úplném začátku sám pro sebe odmítnul a popravdě mi nechutnalo ani tady. Není to prostě můj šálek. Ale! Navíc podávala pečivo které bych si klidně dal kdykoliv a naopak mi chutnalo moc.

No 2

Druhé místo patřilo opravdovému a naprosto nefalšovanému risottu. Jídlo v italské kvalitě které já vážně nerad a o to více, je li připravené tak, jak jej profesionálové a zdejší porota vychválili.  Totiž opravdu al dente. Já prostě rýži na zkousnutí nepřivyknu.

No 1

První místo a to naprosto zaslouženě je dáno pokrmu který bych si nikdy nevybral dobrovolně a nenechal na talíř nandat. Jenže ta zajímavá chuť. Ta mne opravdu dostala. Až neuvěřitelně pikantní skladba spojená s křupavostí čerstvého řapíku celeru a dalších dobrůtek.

 

 

 

Večeře od profíka

Já už jsem asi opravdu zakrněl. To co uvidíte v následném odkazu (hledejte Hovězí Chateaubriand a tady níže si povšimněte změny v postupu u kaše a masa) bych si představoval jako průměr dobře připraveného hovězího. Jenže já to nerad. Polosyrové maso jím opravdu jen výjimečně. Ale! Tady prosím jsem se zas a znova stal svědkem faktu! Že totiž kombinace správného přístupu a jen něco málo z takzvaného klasického vaření nese ovoce velikosti zlatých melounů. Posuďte sami:

 

1/ bramborová kaše – zná ji každý moula. Ale napadlo by vás někdy při přípravě přepuštěného másla nevyhodit tu připečenou část ode dna (tajná ingredience) a vmíchat s mlékem do kaše? Ne? To ani mne. Tato "oříšková" (hádejte proč právě oříšková) lahůdka je naprosto skvělá a úplně jiná než běžná klasika.

2/ restovaná zeleninka – tady není moc co vynášet do nebes. Prostě fajnové a křupavé kousky zeleninky kde naopat to “al dente” je žádoucí.

3/ chateaubriand – a to už je vyšší škola. Já si netroufám jej připravit. Tedy, netroufal. Teď cítím velikou potřebu vyzkoušet to. Ale k tomu Tondovo masíčku. Dovolím si tvrdit, že kdyby mou porci dostal na vidličku odborník typu Sahajdák, trval by na faktu že je vyloženě propečený a vyžadoval spíše středně. Já naopak byl právě s touto úpravou maximálně spokojen a jen si mlaskal.

4/ sos neboli omáčka – jasně z Demi Glace a naprostu skvělá. Ta kombinace s kousky masa, nebo ke kaši prostě pasovala jako řemen na prdel! A já se takovou asi nikdy nenaučím 🙁

5/ panna cotta – tady je to tak trošku dvojí. Za prvé, já ji moc nemusím. Od Tondy ovšem je tak parádní, že bych si dal ještě. A k ní jablíčkový kompot. “Kompot, no a co jako”, řeknete si. Nojo, jenže tady byla použita parádní technologie Sous Vide. Dík jí ta jablíčka připravená v myslím že jahodové šťávě byla neuvěřitelná. A zase, jak nejím jabkovej kompot, tento bych mohl pořád.

Tonda Bradáč prostě umí a já se opět styděl! A abych na ni nezapoměl. Šéfcukrářka Lucie Průšová nejenže hodnotila naše výtvory, ale nemálo se podílela právě na té Panna Cottě.

 

 

5, slovy pět fotek závěrem a já jsem v rauši jen se na ně podívám, jsem stále moc hloupej a nic neumím…

 

 

 

 

 

Co dodat závěrem. Snad jen spoustu chválení za organizaci a průběh. Přiznání že s těmito lidičkami bych se rád znovu setkal a slib. Že se budu snažit zlepšit. Páč takhle by to prostě nešlo pane Míčku. A je mi k do breku když vidím Tondu jak to tam z patra střihne bez uzardění 😛

 

Chcete li shlédnou celou sadu fotografií, nahlédněte sem

Já ještě vlastní výběr nahodím do alba na facebooku tady

No a samozřejmě doporučuji sledovat facebook electroluxu

Nebo si přečíst nějaké infomace tady

To budete koukat 😀

 

MDMP

5 Responses to “>> Electrolux hledá Tajnou ingredienci…”