Moje Dobroty

Tedy vlastně otevřelo. 6.února 2016. A protože mimo jiné byly v nabídce opět špekáčky ze z Plzně, které si sami na klacku opečete nad živým ohněm, měl jsem předem jasno. Počasí od rána krásné, slunečné. Teplota okolo devíti stupňů. No prostě parádní únorový den. Ideální na procházku po nábřeží, nákup dobrůtek a oběd do ruky. Někdo chodí do restaurací, já mám nějraději bistra a bufety. A nebo pouliční fast food. Ovšem na párek v rohlíku mne neužije. Buřtík na klacku, to je jiná liga 😀

Když jsem přijel…

Do Prahy. Takříkajíc na furt (ale ještě o tom nevěděl), byl jsem pln dojmů z takřka čehokoliv. Na Václavském náměstí jsem skoro plakal. Při pohledu na sochu Václava na koni, za ním muzeum a všude kolem davy dychtivých turistů. Dojímalo mne to. Já, tupej Havířovák tady. Stačilo projít se směrem k Vltavě a bylo to ještě horší. Nee, dojímavější. Při pohledu na hrad přes Vltavu jsem sestře do telefonu štkal něco o kráse hlaního města a litoval, že tady nemohu žít navždy. Pak ale střih. Hnusnou náhodou jsem se stal obětí rádoby kamaráda a život tady, nastálo, stal se jedinou možností. Já si ji užíval. Bylo to jedno z nejkrásnějších období mého života.

Téměř deset let

A sem tady furt! Dřel jsem. Opravdu. Dvě zaměstnání najednou. Bydlení od ubytovny přes spolubydlení v pronajatém bytu, kde jeden byl ukrajinec vydělávající si přepadáním turistů doma na studium tady u nás. Až po dnešek. Doby, kdy si já mohu skoro vyskakovat, protože narozdíl od bezdomovce (mne) v Ostravě vydělávám dost na to, abych si alespoň trochu užil vymožeností doby. Bohužel ale! K tomu všemu, jak už člověku vlastno jest, patří i standartní nespokojenost…

Farmářské tržiště

Já už nejednou popsal ten fakt. Farmářské trhy nejsou pro každého. Opravdu ne! Je logické, že spousta lidí o nich nic moc neví (to pozoruji například právě nyní v novém kolektivu se kterým spolupracuji) a stejně tak jisté, že ty lidičky jen tak nepřesvědčíme. Je to o cenách. Tedy přesněji o nabídce a cenách. Já si totiž vybral. Opět vás upozorním na několik opravdu parádních lahůdek. Jak chuťových, tak cenových.

A dnes je to o…

Neumím si najít místo v životě. Ať dělám co dělám, stále jsem s něčím nespokojen a často sleduji lidičky ve svém okolí, jak se jim můj postoj nelíbí. Jsem ale takový. Nu což, lidem jsem se začal vyhýbat. Moje nespokojenost je v posledních několika dnech ještě výraznější. Jsem líný, nerozhodný, nejistý. A podpořila to Kokeška. Tedy Veronika Koko Kokešová tady. Ano, jsem doslova nasraný na sebe sama. Proč taková věc nenapadla mne? A ne že by nenapadla. Takže proč jsem ji nedokázal realizovat? Proč nedokáži ani alespoň konkurovat Veronice? Proč? Protože. Jsem líný, nerozhodný, bojím se! Proto.

Od svých sedmnácti let, to jsem takříkajíc opravdu začal vařit a nastoupil do svého prvního zaměstnání jako takzvaný samostatný kuchař, věděl jsem já i všichni okolo mne, že mojí doménou jsou polévky. Od vývaru až po kulajdu. Že to mi prostě jde. Na vojně jsem patřil mezi takzvanými chemiky do kategorie kouzelníků. Ze surovin na 1000 porcí, jsem připravil polévku 1200 vojáků. A ona chutnala. Protože to jde když vycházíte z receptur sepsaných idiotem. Trochu jsem vyrostl a takové blbiny už nedělám. Soustředím se na kvalitu. A jsem tak hloupý, že mi ji vyžere kokeška. Tak mi třeba!

Dalšími krásnými ukázkami dnešních farmářských trhů jsou oleje Dědolej a neskutečně fajnová uzená masa Plzák z Plzně. Obojí mohu vřele doporučit. U obojího musím upozornit! 150 peněz za dvě deci oleje není suma závratná, ale ani malá. Kvalitní klobáska kilo za 700 už ovšem zarazí vaše choutky. A já nikomu nic nevyčítám. Kvalita prostě něco stojí. Jenže na farmářských trzích v Praze je takovýchto lahůdek stále více. Lidé nakupují jako zběsilí a já jsem si jist. Že totiž nejsou ze sociální vrstvy souhrnně mnou pojmenované Ostravski chuj bez roboty. Bo vim, že ten cosi takeho neochutna ani omylem. On si kurevski rad zajde do hypermarketa i zacpe hubu rohlikem po kačce dvacet. S margarinem.

Farmářská Náplavka po sedmé

Ano, je to tak. Načali tam sedmou sezónu a já si nadšeně pochutnávám na hotových produktech, parádní zelenině od farmářů, v malém množství okusím (jistojistě ne jednou) uzené od Plzáka, který to maso prezentuje s grácií someliéra michelinské restaurace. Každopádně ruším pravidelný nákup olivových olejů a přecházím na raw oleje z bylinných semínek. Pro začátek doslova vnutím vám všem ostropestřcový s bazalkou a hořčičný s rozmarýnem. Jsou skvělé a použité do salátu či vývaru při servírování takříkajíc neuvěřitelné. Hrozně moc zdravé.

Domů jsem si přinesl jen toto. Prakticky nejlepší výběr…

Fotky práskačky

Veronika je ve skutečnosti krásná, jemná, zdvořilá a řekl bych nesmělá dívka…

Koupil jsem si další kousek keramiky od Kočků…

Jablka z lisu rovnou do zobáčku. Tohleto mne nadchlo. Zapoměňte na mošty. Čistá jablečná šťáva. Ale má svá ale! Odneste si to domů a vypijte. Do 24 hodin. Protože po delší době se projeví jednoduchý fakt. Cukry se rozloží a je z toho mošt jako takový. Chutný, ale už to není ta šťáva. Budete ředit…

Oleje z bylinkových semínek. Popravdě, pro má zdevastovaná játra doslova lék v hodině poslední. Ostropestřec v selektivním produktu. A parádní dochucovadlo…

Ach, tohleto je zařazeno do třídy best off. Jedny z nejlepších uzenin, jaké jsem kdy ochutnal. Plzeňský Plzák…

Konečně je to tady. Už jsem dnes nabídnul vše a došel k prapůvodnímu úmyslu. Totiž opéci si špekáček sám nad živým ohněm. Nabídka je tato…

Ať se vám to líbí, nebo ne, já na tom klasickém, dětském a takřka starodávném způsobu trvám! Nemám děti. Ale mít je, učím primárně způsobům přípravy jídla na ohni v přírodě…

Mňam. Namísto tradiční fotky opečeného špekáčku je tady jídlo s pozadím. Nemyslím zadek, ale takříkajíc zátiší…

Pěkně pospolu. Takhle seshora je to paráda. Mně mezi nimi až tak dobře nebylo. Jsem holt solitér…

Náplavka je radost. Ze života, z dobrého jídla, skvělé muziky. Náhodou jsem zjistil, všimnul si, s některými z vás se tam už potkávám. Takže krásné zážitky, váš MDMP

PS: tady jen několik obrázků a zbytek na facebooku…

Sdílejte...

• 
•