Moje Dobroty

Neznám asi čecha, který by ji neměl rád. A po i jen letmém ochutnání musí chutnat snad každému napříč světovou gastronomíí. Gulášovka je prostě česká klasika.

Já sám ji připravuji stokrát jinak, vždy s přihlédnutím k aktuálnímu obsahu lednice a spižírny. Asi nejraději z nahrubo pomletého masa. Bohužel nedisponuji mlýnkem s širšími otvory, takže raději maso nadrobno pokrájím. Mlýnky to je vůbec bolest. Už jsem jich měl nepočítaně a vždy při nějaké změně typu stěhování o další přišel. Ten stávajíci jako naschvál není právě kompatibilní se standartně prodávanými vložkami. Mám je dokoupené a nepasují! Smůla.

Tradiční poctivá gulášovka – 4 litry

– 500g hovězí maso /krk, žebro, pupek/

– 1-2ks velká cibule

– 1PL sádlo

– 3ks velký brambor

– 2ks veliký stroužek česneku

– 5-8PL mouka hladká

– Voda nebo vývar /ale tady je celkem zbytečný/

– Sůl, pepř, paprika, kmín, majoránka

Samozřejmě fantazii se meze nekladou a proto

– Bílá paprika, rajče, uzený bůček, trochu kysaného zelí, fazole… to vše je věc chuti a názoru. Tohle vaření je nesmírně variabilní a zahustit například ovesnými vločkami může být nejen moderní, ale hlavně zdravější. Jen bych asi použil méně vody.

>> Na sádle, nebo rozškvařeném bůčku (slanině) orestuji cibulku dohněda. Přidám maso a ve vlastní šťávě podusím bez poklice než se tekutina vyvaří. Přidám papriku, kmín, sůl, pepř a nadrobno posekaný česnek. Po chvíli zaleju vroucí vodou a pod poklicí vařím doměka.

>> Vsypu na kostičky pokrájené brambory a vařím asi jen 5 minut. Zahustím moukou romíchanou ve studené vodě, nebo jíškou (kterou se mi nikdy nechce dělat) a doředím na požadované 4 litry. Přidám majoránku v dlani promnutou.

Množství mouky je věc názoru a chuti. Většinou je zvyken udělat polévku hustší. Ovšem díky velkému množství mouky to není ono. To raději na začátku použiju jednou tolik cibule.

>> Pak už jen provařím, brambory pěkně dojdou. Odstavím z plamene a dochutím jemně utřeným česnekem. Nechám odpočinout a nádherná rustikální polévka je na světě.

Dobrou chuť.

Na obrázku je chilli paprička. Tu si každopádně přidávám už do základu. Pikantnost je totiž žádoucí a já ji nějakou mletou pálivou paprikou neřeším.

Vzpomínám si na školní jídelnu, kde gulášovka byla k obědu vždy ve spojení se sladkým jídlem jako tím hlavním (žemlovka, buchtičky s krémem, rýžový nákyp, vdolky). Já to nesnášel. Takže jsem se raděj nacpal polévkou. Jediné co jsem nezkousnul, byla neskutečná vrstva tuku na povrchu. Proto jsem byl vděčný za možnost nabrat si ji sám z velikého hrnce umístěného na stole mimo výdejní okénko. Mohl jsem dobře zamíchat a nabrat si dle chuti. A jelikož jsem byl oproti ostatním dětem vyjímka (měly raději to sladké), měl jsem jí k dispozici dost.

A ještě vzpomínka: nesnášel jsem, když vařila matka! Hovězí z konzervy, brambory, cibule, voda a koření. Nic proti této kombinaci. Jenže už tak slaná konzerva a další dochucovadla rovnalo se děsivě přesolená směs a navíc nezahuštěná. Brrr…

[fb_like]

Sdílejte...

• 
•