Moje Dobroty

Napsal Karel Jaromír Erben ve své sbírce Kytice…co by asi psal dnes?

Moje současné vánoce každopádně bez komerce prosím. To bláznění v supermarketech obcházím velmi širokými oblouky a vše co na to poměrně jednoduché vaření potřebuji, nakoupím předem. Domácí vajíčka mám v lednici už 14 dnů (díky Jirko). Zeleninu z farmářkých trhů necelý týden. Nějaká ta šunčička na chlebíčky je věcí náhodné koupě, no a kapřík u prodejců na každém rohu. To už je rituál odmala, kdy mne pro něj vyslali rodičové a já mazal do fronty se síťovkou. Vzpomínám, jak jsem jednou místo této klasiky vzal na živého kapra igelitku a ta cestou rupla. Chudák, válel se na náměstí po chodníku a dobře mu jistě nebylo.

Nevymýšlím stědrovečerní menu nijak složitě. Je tradiční v naší rodině a nechystám se jej měnit. I když občas zaexperimentuji, letos opravdu jen to navyklé. I proto, že v letech minulých jsem změnu vyzkoušel. Polévku rybí a místo kapra jinou rybu. Ovšem vrátit se k tradicím a zvyku je mně milé a proto:

 
Vývar s domácími nudlemi a játrovými knedlíčky
Bramborový salát tradiční, s majonézou
Smažený kapr a několik kuřecích i vepřových řízků
Chlebíčky se salátem a čímkoli na co je právě chuť

Vývar

– Kuřecí skelety a hovězí harfa, nebo kousek oháňky
– Mrkev, celer, petržel, cibule, česnek, kurkuma, natě
– Sůl, celý pepř, nové koření

Ani už nevím, jaký dělali naši. Já dost výrazný, kuřecí s kouskem hovězí harfy (kosti kolem páteře, odkud je roštěnka), či oháňky pro zesílení chuti. Přidám špetku kurkumy, ať se pěkně žlutí a několik kousků zeleniny z něj vyndám už po desíti minutách, aby byla pěkně křupkavá. Nudle, protože jsem línej si koupím. Ovšem kvalitní, vaječné a řezané.

Salát

– 1kg brambor (Keřkovské rohlíčky)
– 2x polovinu cibule (bílá a červená)
– Svazek jarní cibulky
– 1ks větší mrkev
– Plátek celeru asi 1 cm tlustý
– Hrášek
– Nakládané okurky
– Hořčice Dijonská, nebo plnotučná
– Sůl, pepř, cukr a špetku vegety
– 1dl bílého vína
– Worcester
– Chilli omáčka
– 6ks vajec
– 3dl oleje, kvalitní slunečnicový (na to pozor, levný olej = nechutná a nevoňavá majonéza)

Brambory uvařím už 22.prosince večer. Dobře kartáčkem očištěné je zaleju horkou vodou, přidám lžíci soli a vařím asi 30 minut na menším plameni. Sleju a pod poklicí nechám odstát do rána. V pelechu u televize se pak těším a bojím zároveň. Jestli jsem  něco nezapoměl koupit, a jestli ta vejce budou použitelná na majonézu a…usnu.

Ráno pak mažu do kuchyně, udělám si tam „útulno“, tedy uklidím vše, co by mohlo překážet a srovnám pěkně do fronty všechny přísady. Pak u televize (dnes princezna ze mlejna 🙂 oloupu brambory.

Majonézu dělám domácí. Ne vždy a nutně. Nic proti Hellmanns, která je dobrá a má výhodu velké trvanlivosti. Ovšem domácí, je domácí. Vzpomínám, že jako kluk jsem chodil vyzvednout kilo objednané majonézy do výrobny lahůdek a ta teda byla – hustá a voňavá, jen minimálně dochucená. Salát pak byl opravdu domácí, podle vlastní chuti, ne s tou vnucenou od výrobce právě jako Hellmanns. Když už kupovanou dnes, doporučím spíše Poličanku.

Jak na domácí majonézu je popsáno už tady na mém webu. Jedině snad pro upřesnění:

>> Na toto množství salátu ji připravím ze tří deci oleje a dvou vajec. Celých. Chcete li ale opravdu “hezkou”, použijte jedno celé a dva žloutky, nebo jen 4 žloutky. Samozřejmě bude mít i hezčí barvu.

Majonézu si vyrobím ráno jako první. Pro jistotu. Kdyby se nepovedla, utíkám ji koupit. A stalo se kdysi. Nejednou! Tentokráte však je OK a tak můžu pokračovat. Do osolené vroucí vody vložím přepůlenou oloupanou mrkev a stejně tak i celer. Ten je akorát za 8-10 minut. Mrkev za 15. Mezitím ohřeju suché bílé víno a vsypu do něj nadrobno pokrájenou bílou a červenou cibuli (nebo jen červenou). Stačí tři minutky míchat, scedit a nechat vychladnout. Taky uvařím čtyři vejce natvrdo.

Pokud se majonéza podařila, mám ji chvíli v lednici, aby ještě trochu ztuhla. Stáhnu ji stěrkou do mísy a ochutím:

>> solí, mletým pepřem, cukrem, citronovou šťávou, hořčicí, worcesterem, chilli omáčkou, špetkou vegety a hořčicí – jednoduchá rada zní: přechutit. Pak už není třeba moc přidávat do výsledku. Podobně se dělá tlačenka. Když je horká a přesolená, bude ztuhlá a studená právě tak akorát.

Začnu přidávat postupně cibuli, zelenou cibulku, hrášek a na kostičky pokrájenou mrkev, celer a okurky – vše promíchám a vsypu brambory na kostičky (ne nutně všechny – prostě akorát). Občas je krájím, ale nic proti strunce, přes kterou protlačené neztratí nic na své kvalitě a konzistenci. Opět promíchám a až nakonec přidám opět strunkou protlačená vejce. Poté míchám už jen opatrně a dochutím dle potřeby čím ještě třeba.

Vřele doporučuji zelenou petrželku a k majonéze přidání bílého jogurtu.

Kapr a řízky 

Kapra porcuju podle momentální nálady. Většinou dvě velká filata z půlek a z těch si pak nakrájím porce. Nebo podkovy, ze kterých poté stáhnu filátka. Nechávám kůži a proto raději koupím kapra šupináče. Po sedření šupin je kůže tenčí a křehčí, než na lysci. Ta je dost silná a tuhá, ale vhodnější na jiné úpravy než smažení.
Běžně dochutím filátky i řízky velice jednoduše – popráším sušeným česnekem a nechám dvě hodiny odležet. Pak osolím, obalím v klasickém trojobalu (mouka, vejce, strouhanka).
Chci li ovšem rybu extra vychucenou, připravím si marinádu. Smíchám 2 lžíce Dijonské hořčice a stejně tak citronové šťávy. Lžičku medu a stroužek česneku. Potřené ryby pak nechám opět dvě hodiny odležet.
Stejně možno připravit i kuřecí či vepřové řízky. Ty ale raději, aby nebyly tolik suché (na to jsem citlivka 🙂 naložím na celý den do vajíčka s mlékem a česnekem. Pak už obalím jen ve strouhance.

Chlebíčky

Tady už není co psát. Veka a salát a na to cokoliv, co je právě po ruce.

Nesmí chybět šunka od kosti, může být pikantní salám, marinovaný losos a ančovičky. Ostatní je spíše věc náhody. Prostě co dům dá.

Tak dobrou chuť a klidné svátky…

Sdílejte...

• 
•