>> Houbaření v Brdských lesích
Září 12th, 2013 | 
Napsal: 
Tak jsem se konečně po dlouhých dvou letech vydal do lesa na houby. S kolegou a kamarádem Zdendou jsme zajeli kousek za Mníšek pod Brdy a dychtivě vběhli do lesa. No, po čtyřech hodinách byla dychtivost ta tam a já měl v košíčku přesně 1550 gramů babek. A ještě plus pět praváků. Musím přiznat že toto jsem nikdy nezažil. V tom lese byly opravdu jen ty babky a na to si tam stěžovali všichni. Nic proti tomu. Je to hříbek a já, jelikož je nesuším si jej každopádně vychutnám. Nepříjmné ovšem bylo, že byly malinké. To kilo a půl znamenalo dobře 100 kusů!
Chcete li se podívat do mapy, tak na té v odkazu je okruh, který jsme prohledali. A tím končím o sběru hub, páč už léta letoucí se opravdovým houbařem zváti nemohu. Obzvláště po tom, co jsem hned odpoledne zašel do hospůdky a tam se sešli hned tři houbaři – profíci. No to vám byl pohled na ty plné košíky hřibů jako polena.
Co s tím
Já mám celkem jednoduchý a léty prověřený postup. Jak už jsem napsal, nesuším. Na to mám paní Gitu a za těch pár peněz mi stojí za to koupit si od ní jednou ročně čtyřlitrovou lahev parádní směsi sušených hříbků. Můj přístup je velmi jednoduchý a maximálně vyhovující.
Jak tedy
Na hlubokou pánev dám rozehřát asi lžíci olivového oleje. Nasypu do něj na větší kusy pokrájené hříbky, lehce posolím a okmínuji. Pod poklicí na mírném plameni dusím asi 20 minut. Odstavím a odkryté nechám odpařit dalších 20 minut. Jsou ještě docela tvrdé a to mi právě pro další použití vyhovuje (samozřejmě záleží na druhu houbiček – takto připravuji praváky a podobné).
takto vypadá 800 gramů praváčků – pozornost kolegy Honzy
po dvaceti minutách
a takto výsledek
Ty krabičky nechám už zavřené prochladnout a šoupnu na maximálně dva dny do lednice, nebo na půl roku do mrazáku. Jednoduché, jesné a srozumitelné. Žádná věda.
Cestou necestou
Samozřejmě jsme nemohli odolat a zašli na oběd do restaurace Malá Svatá Hora u které jsme parkovali. Už jen proto, že nechat auto na cizím pozemku čtyři hodiny a zase odjet by bylo nevhodné. Bohužel! Jak si asi na jejich stránkách přečtete, nabízejí mnohé. Jenomže také opět tradiční sliby chyby. V opravdu rozkošném prostředí uprostřed Brdských lesů jsem zůstal doslova omráčen nabídkou.
Houbová polévka Shiitaké a Dršťková z Hlívy ústřičné. Šmarjá proč? Uprostřed houbařské oblasti si neumí ráno nasbírat několik těch zatracených babek a připravit prostou bramboračku s hříbky? Odmítli jsme a objednali si tradiční hovězí vývar s játrovými knedlíčky. A opět bohužel! Když to pán přinesl a byl asi metr od našeho stolu hodil jsem dosti znechucený pohled na Zdendu. Jen aby pochopil, že něco není v pořádku. Sám zareagoval těsně po servisu misky s polévkou na stůl. On totiž je pan kolega milovník kvalitního bujónu a sračku pozná téměř tak rychle jako já.
Aby bylo jasno! Já cítil pach glutasolové hrůzy na metr. Zdenda až na stole. Oba jsme se shodli – je to hnusně umělé, knedlíčky jsou sice poctivě játrové, ovšem naprosto betonové (mouka a strouhanka) dva kusy o průměru 3 cm na porci a tím to celé končí. Bratru za 38,- Kč tři decky polívky. O té trošce špatně připravené nastrouhané mrkve netřeba se zmiňovat. Dobré na tom bylo jediné – slušná hrst čerstvé, ale na drť posekané petrželky listové (pane či paní kuchař-ko, vy neumíte ze složených lístků alespoň teninké proužky?).
Co dodat? Snad jen pro vyvrcholení: já si dal Coca Colu. Vážení! Přinesl ji v plechovce a poctivým číšnickým hmatem otevřel 😀 a nalil do sklenice. Decku. Plechovku mi postavil vedle. Je vám asi jasné že hody se nekonaly a my rychle vypadli do pryč. Útrata za dvě polívky a colu 120,- Kč (deset z toho jsem nechal za jakousi tu ochotu).
Co jsem čekal a na tom se se Zdendou shodnul? Bramboračku. Bramborák. Dršťkovou. To ale ne. Nemají. Zato čtyři druhy smažáku. Když tento text dopisuji a opravuji kouká mi přes rameno hospodský Pavel tady v Praze a povídá: víš jaký bys měl mít od teďka nick? Inkvizitor! No tak jo. Beru. Hlavně když nebudu platit za sračky.
Restaurace Malá svatá hora v několika obrázcích – no není to škoda?
Málem bych zapoměl – hned za vchodovými dveřmi vás uvítá typická rostlina v této oblasti velmi rozšířená – PALMA! No vono totiž u nás platí: co je zelené a živé je i přijatelné. A přitom ten kachlový krb, krásný…
Achich ouvej…
>> No a protože v domácí pražské hospodě jsem se opravdu zdržel musím doplnit několika obrázky průběh dnešního houbaření všech přítomných
houbička maličká telefonem focená
holubinky které už nesbírám, páč si nepamatuji k čemu a jak jsou dobré
toto byl jednoznačně nejhezčí kousek jaký jsme dnes našli
a tady už hospoda v Praze, pro mne ostuda ale taky pozvánka na hřiby jak jen je možné je poznat nejlépe
tenhle krasavec váží 350 gramů
několik různých hříbků, klouzků, ten vravo je kozák
Z tohoto obrovitého kýblu jsem nafasoval takovou hromadu, že jsem se musel bránit dalšímu přídělu a uvažovat o tom co s tím. Můj malý mrazáček toho moc neunese.
A ještě kytička – to jen tak pro krásu. Moc se tím telefonem nepovedla ale je hezká – trochu trifid, co myslíte?
Rubrika 
Štítky: