Moje Dobroty

Hodně vydařený. Tento recept není nic extra. Ale protože dobré rajské není nikdy dost, protože knedlík se opravdu podařil a protože jsem ještě jednou chtěl připomenout ten dobrý nákup u Jakuba, je to tady. Krásné mleté hovězí jsem tehdy koupil spíše ze zvědavosti. Co s ním ale věděl předem. Sice byla v plánu smetanová omáčka, pak ale…

Každopádně dík ceně v poměru s kvalitou to nebylo naposled a já navíc dostal další nápad. Nevím jak to děláte s vývarem vy. Mne ale v poslední době přestává bavit příprava desíti litrů jednou za čas. Spíše se mi líbí koupit například čerstvé kuřecí čtvrtky k obědu a očistit. Co zbyde, na vývar. Rovnou při vaření oběda. Stejně tak s krkovicí. Vykostit a. Jasné ne? Jenže! To vše je na kvalitu trochu málo. Ten vývar bude mdlý a dobrý právě jen k podlití masa při pečení například.

Nápad? Do krabiček si nacpu po 150. gramech mletiny a šoupnu do mrazáku. Na zesílení litru a půl vývaru s hromadou zeleniny kdykoli k dispozici. To by šlo ne? Ale nyní už ten oběd.

 

Hovězí polpetky v rajské a další domácí houskový

 

Suroviny – maso

 

– 600g maso mleté hovězí
– 1ks vejce
– 1ks cibule
– 1ks stroužek česneku
– 1ks paprika bílá
– 1ks paprička
– 1PL petrželka
– 1PL strouhanka
– sůl a pepř

 

 

Postupy

1/ Maso – bylo tak pěkně namleté, že jsem nic dalšího nepodnikal. Dík vrozené a časem stále výraznější lenosti jsem i míchání svěřil robotu a míse na těsto s hákem. Stačilo jen do masa přidat decku studené vody, všechny ingredience a promíchat asi 5 minut na stupeň číslo 2.

2/ Omáčka – na cibulce restované do sklovata stačí prohřát plechovku rajčat, nebo tři decky dobrého pyré. To už jsem tady prezentoval mnohokrát, takže pohledejte. Ještě předtím ale na cibuli přidáme lžíci cukru, nebo medu. Necháme zkaramelizovat. Je to lepší než slazení nakonec. Vše zalijeme litrem vývaru, nebo vody (ta postačí, protože maso později udělá své). Přivedeme k varu, přidáme decku vína (spíše bílého), opět přivedeme k varu a doplníme kořením. Celý pepř, nové, list a skořice. Vaříme pomalu a dlouho (než se udělá maso).

3/ Z masové směsi uválíme kouličky asi 5-7 centimetrů v průměru, naskládáme do misky k zapékání, nebo kastrolu a při 180. °C pod poklicí pečeme 30 minut. Pak zalijeme vycezenou omáčkou, kterou, máme li tu potřebu (já ano), zahustíme asi v polovině přípravy lžící jíšky. Perník, stejně jako povidla, nejsou od věci, ale já tentokráte chtěl spíše rajčatovou chuť. V troubě necháme dalších 20 minut už jen na 170°C a vypneme.

4/ Knedlík – tradiční houskový. Jako je už dávno tady. Jen jsem tentokrát housku nakrájel na opravdu velké kusy. Protože když houskový, tak teda opravdu HOUSKOVÝ. A vyplatilo se. V řezu nakonec jsou opravdu krásné kusy. Chutná to jak má a malé kostičky tím pádem u mne skončily.

5/ Chcete li omáčku nakonec zcedit, udělejte to. Já, jak už známo, rád čistou a jemnou. Tentokráte jsem ale cezení vynechal, a kousky „bílkovinné sraženiny“ z pečení mne na talíři poněkud otravovaly. To je ale, konec konců, věc osobní volby.

 

 

Postřehy

>> Ať už mleté maso mícháme rukou a promneme mezi prsty, nebo použijeme robota, je to jen o vnímání kvality výsledného produktu. Stejně, jako to před několika dny uvedl na jednom videu pan řezník, Fanda Kšána. Klidně použijte techniku. Samozřejmě s dodržením základních pravidel – teplota je to primární.

>> Jak už výše popsáno, šlo tady o maso. Mleté, koupené, už připravené a ve vakuu balené. Ne ze supermarketu, ale od řezníka (firmy), která se evidentně hodlá věnovat přípravě kvality. Upřímně konstatuji, že moje dřívější rozhodnutí připravovat si mletinu sám a doma dostalo pořádnou trhlinu. Tohle prostě stojí za to.

 

 

Chtěl jsem za výrazem konstatuji do závorek přidat výraz „lehce konsternován“. Netřeba! Když se vám podaří najít pana podnikatele, výrobce, producenta kvality, netřeba být konsternován. Ona ta kvalita totiž opravdu existuje. Bohužel, není jí příliš mnho. Doufejmě že jen prozatím.

 

 

>> Už dřívě jsem v článku uvedl možnost přípravy tataráku a trvám na faktu, že když nechcete drahý výsledek prvotřídní kvality, můžete vyzkoušet přípravu z tohoto produktu. Já s tím problém nemám a navíc jsem vyzkoušel další burger, který uvedu ve fotkách níže.

 

 

Výsledkem budiž toto konstatování

Vyzkoušel jsem jen jednou a jsem neskutečně zvědavý na druhý pokus. Pokud vyjde, tvrdím že tady začíná krásná tradice jak „nevojebat“ zákazníka a přitom rozumně se ziskem (proč by to jinak dělali) profitovat na poli tradiční české produkce masa v maloobchodu.

 

 

No a včil už obrázky

 

1/ Sádlo jako základ? U mne jednoznačně…

 

2/ Cibule jako základ? Stejně tak…

 

3/ podle návodu výše – hotový základ a už jen provaříme…

 

4/ Mleté maso a vše ostatní…

 

5/ Kouličky na pečení…

 

6/ Po 30. minutách na 180°C…

 

7/ Ještě 20 min ut na 170°C a pak dalších 20 odpočinku…

 

8/ Knedlík už je notoricky známý. Takže jen rychlý náhled…

 

9/ Servis – tradičně s knedlíkem…

 

10/ A možná ještě tradičněji – s rýží…

 

11/ Na závěr to nejlepší. Tedy ne že by burger bylo lepší jídlo. Asi jak pro koho. Ovšem tento, ze stejné směsi jako výše a tedy masa za pár peněz. Opravdu skvělý…

 

Co se hamburgeru týče, malá změna v servisu. Už moc nemusím obrovskou housku s, třebas i velkým, kusem masa. Raději na každou půlku položím asi centimetr a půl silný burger a oblohu.

 

Hotovo, MDMP