Hovězí vývar s krupicovým drobením, masem a zeleninou
Po krátké diskuzi s čtenářkou mého blogu Hannah, jsem si opakovaně připravil jednu z mých zamilovaných polévek. Je už dávno popsaná tady na webu, ale protože ji mám opravdu rád a protože jsem se dověděl, že její babička a nejspíše celá rodina ji nazývá farářskou polévkou, dal jsem si tu práci s opakovačkou.
Tedy jak na to
– 2l vývar – kuřecí, hovězí, podle chuti
– 4PL krupice
– 1ks vejce
– Mrkev a celer nebo petržel (mrazená zeleninová směs)
– Zelená petrželka
– sůl a pepř
>> Vývar přivedeme k varu a mezitím si připravíme to hlavní: nasucho restovanou krupici. Ano, nasucho. To je totiž hlavní v chuti i vůni této polévky.
>> Na rozehřátou teflonovou pánev vsypeme krupici a mícháme a přesypáváme a všelijak s ní hejbáme, až začne lehoučce hnědnout. V tu chvíli pryč s ní z tepla.
>> A teď ta druhá velmi důležitá část. Prochladnout necháme jen částečně. Tipuju tak na 50-60°C. Vyklepneme vajíčko a mícháme, dokud se vše nespojí. Jde o to, že se nesmí vejce srazit, jako míchaná, ale jen tak lehce a stihnout spojit se s krupicí. Vzniknou různě velké hrudky, které postupně roztlučeme právě použitým míchadlem na drobení. Chvíli necháme ještě zaschnout a vsypeme do vroucího vývaru společně se zeleninou, nahrubo nastrouhanou, nebo z mrazáku, ideálně však lehce orestovanou na másle. A uvaříme „do jedla“, což je tak do desíti minut. Vsypeme hrst usekané petrželky. Já si rád připepřím.
Pohleďte na tu krásu. Silný hovězí bujón s hromadou drobení a zeleniny. Luxusní polévka. To je čeština jak poleno. Musím poznamenat, že mám vždy dilema: dát si jen ten vývar, nebo kompletní polévku. Vyřešil jsem jej vskutku šalamounsky: obojí postupně za sebou 😀
Dobrou chuť Hani…
Pavle, mňamky.
Šmačně si to zrobil!!!!
Všem doporučuji toto drobení nebo zavářku nebo (jak já pravím) cucky do polívky.
(Nebudu radši ani zmiňovat, jak temu pravi muj chlop) 🙂
Úplně jiná dimenze obyč vývaru. Na mou duši, na psí uši a našeho zpovykaneho kocura svědomí. 🙂
Děkuji za poklonu Hani.
Musím jen opět poznamenat, že je to jedno z mála jídel u kterého netuším, jak jsem k postupu došel. Jinak ano, drobení je vlastně zavářka a já na něm miluju tu strukturu. Klasické kapání je takové tuhé stejně jako nočky a knedlíčky. Tohle je lehoučké a děsně dobré.
Tak šmačnego i prubni tež pomazanke…Laděnka už si mlaská a je naprosto nadšená 🙂