Moje Dobroty

Pečená kachna

Tradiční český pokrm bez příkras a nesmyslů typu med a sojovka. A protože je doba Svatomartinského vína a hus…ale já raději kachničku…

Kachnu, koupím li v obchodě, vybírám vždy jen jedinou. Vodňanská chlazená. Obsahuje ideální poměr masa i sádla a chuťově je opravdu výborná s křehoučkým masem. Samozřejmě dnes, v době farmářských trhů si rád vyberu i domácí kus.

Vždy ji porcuji, protože nemám rád prsíčka vysušená pečením.Ta si odložím. Ze zbytků a kostry udělám vývar a peču vlastně jen kousek hřbetu s křídly a stehenní čtvtky. Dobře a ne málo je osolím a pokmínuji, vložím do pekáče a pokud nemám kachní sádlo z minula přidám kousek vepřového, nebo i kus bůčku. Peču přikryté při 180°C, v sádle s občasným podlitím horkou vodou. Pak si sádlo sleju a na 200°C dopeču do zlatava bez poklice.

Samozřejmě ke kachně  je vhodné zelí.

Musím přiznat, že si už vůbec nepamatuji, kdy naposled jsem krájel hlávku ručně. Tzv. V-Krouhač je geniální, jen si vybrat ten správný typ.To je na každém z nás.I když musím uznat, že profi verze za asi 1500,-Kč z Makra celá v nerezu nemá chybu. Já ovšem mám krám za snad 200,-Kč a nestěžuju si…

Červené nebo bílé, hlávkové: zbavené vrchních listů a košťálu nakrouhám. V hrnci si na sádle, když už ke kachně tak kachním, orestuji cibuli na kostičky do růžova, přidám lžíci cukru, který nechám zkaramelizovat a trochu kmínu. Přidám zelí, promíchám a zaleju vývarem, nebo horkou vodou. Jen těsně nad povrch, aby se dusilo, ne vařilo. Sůl a pak už jen pod poklicí dusím do poloměkka. A to doslova! Zelí rozvařené na bláto je opravdu věcí minulosti a „al dente“ neplatí jen pro těstoviny. Zahustím moukou rozmíchanou s vodou a to přibližně 2-3 lžíce na 1,5 litru zelí, ve kterém je tekutina ještě vidět jak bublá, ale není utopené. Chvíli za pravidelného míchání nechám provařit a dochutím pouze solí dle potřeby, cukrem a octem dle chuti. Tu hlavní chuť ovšem dodá trocha výpeku z kachny či masa, které k tomu peču.

Kysané: dle kyselosti propláchnuté a lehce překrájené zelí dám do základu stejně jako dříve, tedy cibule s cukrem a kmínem. Zaleju vývarem a pokračování stejné. Je možná jedna z mnoha variant, a já upřednostňuji „slezské zelí“. Tedy jen to, že ve stejné chvíli, jak výše zmíněno, do zelí místo mouky vmíchám najemno nastrohaný brambor a dobře promíchám. Ocet je mimo hru a cukr jen dle chuti. Já už nedám.Ovšem výpek z masa určitě.

Přílohu ať si každý zvolí sám. Těch možností, jak známo, jsou opravdu spousty.

Ještě doplním něco k obrázku: je tam vidět jen křídla. To je má fintička, jak ušetřit penízky. Znám obchůdek, kde prodávají kachní hřbety za 28,-Kč/kilo! 4 kusy vyjdou ca na 60,-Kč. Odříznu křídla a upeču. Zbytky do polévky. Za pár kaček tři obědy.

Ale samozřejmě i stehýnko muší bejt

Pokud by se někdo divil, že fotky jsou jen s houskovým knedlíkem a kysaným zelíčkem, namísto bramborového a červeného, je to jen proto, že já tuto kombinaci mám nejraděj

Sdílejte...

• 
•