Moje Dobroty

…o polední pauze. Ano, myslím tím oběd. Měl jsem tu úžasnou možnost dík shodě okolností jíst a tím pádem sledovat cvrkot okolo obědů v jídelně budovy kde pracuji. Tři dny po sobě. A ne, nedám si pokoj už jen dík jejich přístupu. A opět ano, jedná se o známý Aramark. Už jen ta jejich nabubřelá webová stránka mne rozpaluje doběla. I kdyby v celém světě vyhrávali jednu soutěž a cenu za druhou, dokud nabízí to co já vyzkoušel nezaslouží nic jiného než pohrdání a výsměch! Dva dny tradiční česká průměrnost a ten třetí výsměch lidem i jejich peněženkám. Tak to vypadalo. První dva dny se mi ani moc nechtělo fotit. Ten třetí jsem už opravdu musel. Nicméně úvodní obrázek je z jejich webu.

Výběr z teplého pultu není nic jiného než u nás známý švédský stůl. Pojmenování sice nesmyslné, ovšem statečně užívané.

Oběd první – teplý pult

Vařené brambory – evidentně nepříliš dlouho připravené a proto v podstatě slušné na jídelnu.

Pečené vepřové – absolutně univerzální vepřová pečeně z konvektomatu. Vždy stejná a poměrně přijatelná. Nic proti tomu, ale s konvektomatem se dají dělat zázraky. Škoda.

Fazolky s červenou cibulí – v podstatě to stejné. Ovšem tentokráte dík kuchaři–ohřívači nezničená zelenina s příjemnou křupavostí a opět dík včasné návštěvě mou osobou opravdu jedlá. Za ty tři dny to nejlepší. Děkuji.

Zelenina z mrazáku – co dodat? Stejně jako výše upravená směs tradičně známá z obchodů všech typů a tudíž s mrazírenským pachem i pachutí.

Oběd druhý – repete

Kari rýže s kukuřicí a fazolemi – tak tohle byla vážně síla. Naprosto neuvážené množství jakéhosi neidentifikovatelného kari koření (o pastě bych výrazně pochyboval) v kombinaci s tou nejlevnější rýží na českém trhu stalo se hrobem pro byť i jen minimání chuťový zážitek. Kukuřice i fazole z mrazáku a silné přesolení znamenalo prostý fakt – nechal jsem to na talíři.

Pečené vepřové – a to už jsem popsal výše. Furt ta stejná karma.

Fritované brambory – vlnky – ovšem tohleto bylo něco. Znáte ty rádoby americké brambory do friťáku? Taková žlutá absolutně suchá věc se slupkou. Já to cítím jako dřevěné uhlí. Jen barva je příjemnější. Tak takto vypadaly ty dle popisu na cedulce hranolky. Opět zůstaly na talíři.

Promiňte vážení, ale nepletu li se, tak brambor v kvalitní úpravě je něco jako steak! Musí, opakuji musí býti šťavnatý. Mít chuť bramboru a ne sušené slámy!

Smažák – co dodat. Smažený sýr umí v této zemi každý blbec. Opravdu umí? Tam tedy ne! Nejlevnější něco, co už ani není Eidam cihla je obaleno a usmaženo. Prostá guma ve zlatavém brnění.

Tady jsem si jist že se budou vymlouvat na dodavatele. Jenomže to ten personál si zboží přebírá a dále použije. Přistoupit na tu výmluvu by znamenalo: já jsem jen nezodpovědný ohřívač a přivezou li mi rejnočí hovno, i to vám šoupnu do talíře.

Oběd třetí – hotovka

A ta mne vážení rozsekala na drobné kousky které jsem pak marně ego lepidlem dával dohromady.

Domácí sekaná s bramborovou kaší – a bylo to tak:

Ten den a u toho oběda jsem se setkal v jídelně se třemi kolegy kteří jedli to stejné. To už tak bývá. Všichni se s jistou leností a odevzdaností shodnou na nejjednodušší klasice a tím pádem mažou ke stolu s tácy shodně vybavenými – špagetama s rajdou a mletým masem obecně formálně a přezíravě zvanou špagety boloňské. I čvachtali si. Já však, obeznámen s nabídkou dne (tedy že v nabídce je smažená ryba s bramborovou kaší) zašel o kousek dále. Ach to zklamání. Už není a ke kaši se právě dopéká domácí sekaná.

No ale proč ne?

Já přeci vím, že kuchtíci v tomto provozu brkaši umí. Už jsem vyzkoušel a nakonec proti sekané nic nemám. Jsem tak trochu splachovač. No co? Jenže. Víte pane, ona se ještě dopéká. Než sníte svou polévku je hotová. Za 3-5 minut.

Snědl jsem průměrný vývar, slušně odnesl tác s miskou do okénka a nadšeně mazal opět do fronty. Za pět minut pane, za pět minut. Hmm…

S kolegy jsme odešli zpět na pracoviště a já umíněně trval na tom že se tam za dvacet minut vrátím. Byl jsem sice napomenut poznámkou o kaši z pytlíku a sekané z mrazáku. No ale já přeci své kuchaříky z Aramarku znám. Jsou hodnoty které ani oni neoklamou.

Ach ano, já se tam za dvacet minut vrátil. Už při nakládce na talíř jsem jen nemohoucně zíral. Kaše téměř kanárkové žluti – kde se tam asi vzala? Uniformně ukrojený plátek sekané podivně známého tvaru i konzistence?? A chcete pane trochu omastit kaši? Jistěěě, máslíčko neuškodí…

Tak tady to máte. Lituju že do práce nenosím opravdový foťák. Ten na mobilu tu nádheru tak nějak podcení. Hajzl. Krása bratru za 72,- Kč. Lepidlo z pytliku a kompozit z kopyt. No tak má úcta pánové. Za těch 30 minut čekání to vážně stálo. A to máslíčko byl jen tuk vyždímaný z té…hmm, sekaná už tomu neřeknu! Ani za piču!

Jen pro upřesnění – ty dokonalosti z tzv. teplého pultu stojí nějakých 230,- Kč/Kg. Ta hotovka… já jsem z toho hotovka. Nejhorší na tom všem je, že tam ti lidé pracují protože musí. Protože nemají lepší perspektivu. Protože je ani nenapadne tak jako mne, pouze původně vyučeného kuchaře vyzkoušet alespoň maličko jinou formu obživy. Ale mají ji vůbec? Volbu? V této společnosti?!?

Je to hnus velebnosti. A dokud si jen tak pyskujem sami za sebe namísto řvaní na ty šmejdy a hodně veřejně, jsme jen ti přizdisráči bez budoucna a perpektivy. Tak to je, velebnosti…

MDMP

Sdílejte...

• 
• 

4 Responses to “>> Jak se stravuje český zaměstnanec…”