Karbanátky od babičky
Klasika. A už jsem po nich doslova toužil. Nejjednodušší jídlo a veliká dobrota. Moje babička je podávala zásadně ohřívané. Naplocho rozkrojené a opečené na řezu. S mačkanými brambory a sterilovaným zelíčkem. A protože patřily k nejoblíbenějším klasikám, měla několik kousků v lednici neustále. Takže návštěva u ní, to znamenalo téměř jistotu karbanátku k obědu, nebo ke svačině s chlebem a hořčicí.
A pokus s mletým masem
Zas jednou jsem sledoval nějaké hodnocení na webu. Video. Šlo o balené mleté maso, vše v krabicích s ochrannou atmosférou. Nějak se mi nechtělo věřit těm výsledkům a konkrétně krabici z Tesco bych si nevzal ani zadarmo. Těmhle šmejdům já prostě nevěřím. Ale! Shodou okolností a protože ta moje chuť na karboše byla převeliká, vzal jsem v akci v Albertu, mleté maso mix. 75% vepřové, 20% hovězí, 5% sůl a sračky. A tohle v testu prošlo na, řekněme dvoječku, bráno podle školního známkování. Tak uvidíme.
Karbanátky směs
U mne zásadně bez mouky. A strouhanka jen s velkou ostražitostí. Sůl vynechám dík už hotové směsi, přidám mletý, respektive drcený kmín, majoránku, pepř mletý, na 400 gramů masa 40 gramů bílé cibule, velmi jemně krájené. Ne strouhané. Ne mleté. Jemně krájené. Stroužek utřeného česneku a jedno menší vajíčko. Rukou vymíchám poměrně rychlým pohybem tak, aby studený tuk vytvořil tu emulzi, která způsobí, že mletina krásně drží pohromadě. Rychle, zprudka, za 30 sekund máte hotovo. Nechám to chvíli stát a vmíchám 1-2 lžičky strouhanky. Nebo, pakliže to má být ta stará dobrá klasika, hrst houskových kostek máčených v mléku. A odpočinek půl hodiny v pokojové teplotě, pokud budeme ihned smažit.
Karbanátky příprava
Karbanátek je smažená věc. Ne opékaná. Ne pečená. Smažená. Takže trojobal a smažíme v sádle, nebo oleji. Já jen dvě minutky z každé strany a pak odložím do teplé trouby. Takže ji zapínám na 200°C už před obalováním. Řekněme na 10-15 minut. Karboše tam odložím na 20 minut. A pokud je jich málo, nechci utrácet za energie, pak je fajnová věc Remoska. Hlavně proboha ne dokončení v mikrovlnce. Ono to sice funguje. Ale…
Co se ve výsledku toho masa týče, bez další soli akorát. Bohužel nějaké ty tvrdé kousky, křupky a možná maličko vodnatější, než by se mi líbilo. To ale může být subjektivní dojem. Každopádně je to úplně jiná liga, než ty podivné polotovary před několika lety.
A domácí majonéza na tatarku. Z domácích vajíček. Dokonalost sama…
Hotovo, MDMP
My jsme tedy karbanátky nikdy neobalovali, ale Vy to popisujete tak sugestivně, že to budu muset zkusit 🙂 ale normálně jste mě vyděsil – fakt se na světě najdou bytosti, co jsou schopné dát do karbanátků mouku???
No ale, když jsou lidi,co říkají „ta karbenátka“ (moje kolegyně), tak proč ne i ti s tou moukou, že… zvěrstvo jako zvěrstvo.
Když jsem si ověřoval, jak to s tím obalováním je, nědošel jsem k jednotnému závěru. Velice zajímavý je recept Viléma Vrabce ve Velké kuchařce. 350g hovězí zadní, 250g vepřové maso, 1ks vejce, 2ks žemle, 250 ml mléko. To je dost řídká směs na můj vkus. Navíc je peče v troubě na sádle.
Další klasika a z té já vycházím, je z receptur teplých pokrmů od Runštuka. To jsou v posdstatě ty mnou popsané. Ale je tam ta mouka a to já odmítám.
Velmi zajímavá je kombinace, kdy polovinu hovězího použijeme vařenou. Pak přidáváme ještě kousek slaniny. Také klasika od Vrabce.
Každopádně karbanátky nejsou jednoznačné téma… 🙂