Katův šleh – kaťáček z vepřového
Únor 1st, 2016 | 
Napsal: 
Klasika komunistické restaurace a dodnes má oblíbená dobrota. Ať si Pohlreich i jiní říkají co chtějí. A protože tady ne poprvé, dnes bez zbytečného vysvětlování. Prostě další varianta s rozkošnými sterilovanými mini žampióny a obrázkovým návodem. Mně se prostě ty fotoromány děsně líbí. Co ty na to paní Petro?
Každopádně, u mne doma je toto jídlo vždy kombinací dvou faktů: zbylo něco z úpravy většího kusu masa a budu v práci 2-4 dny od rána do večera. Jasný spouštěč i jistota. Nebudu totiž muset například o víkendu shánět kdoví co jako moji kolegové. Tak tedy…
Katův šleh
Suroviny – cibule a okurky jsou bez podmínečné, kapie a česnek skoro také, žampiony volba…
Pánev – suchou rozehřejeme…
Tuk – tentokráte přepuštěné máslo, Ghí. A trochu olivového oleje…
Maso – vepřová krkovička od kotlety dnes. Nejlepší jsem si připravil z králíka. Fakticky ale následujícím způsobem můžeme upravit v podstatě jakékoliv maso…
Příprava – maso orestujeme. Tak dlouho, aby se uzavřelo a nepouštělo šťávu…
Vychucení – tady stačí sůl, pepř, hořčice a chilli…
Restování, dušení – to je někdy dilema. Opravdu libové maso stačí orestovat. Krkovička ale obsahuje žvejkací kousky. Já to tedy zaleju horkou vodou a pod poklicí podusím do měkka…
Hotový základ – pak necháme poslední zbytky tekutiny odpařit a znovu orestujeme…
Kompletace – přidáme pokrájenou zeleninu…
Promíchat – prohřejeme dosti zprudka…
Omáčka – a tady další dilema. Nyní je na řadě kečup. Já ale raději používám nějakou hotovou omáčku. A ta se v mé lednici najde často. Z dušeného hovězího s trochou rajčatového pyré je nejlepší…
Dokončení – opět promícháme a necháme jen několik minut vařit…
Vylepšení – nakonec, na poslední minutu přidáme hrst zelených bylinek podle chuti a možností…
Hotovo – odstavíme a necháme chvíli odpočinout. Protože žádné teplé jídlo není dobré ihned po odstavení…
Šichta servis – no, a takhle si to pak ohřívám v práci. Protože s rejží, tak zásadně hůlkama. Přes to vlak nejede…
Katův šleh. Tady obzvláště platí, že sto lidí rovná se sto chutí. Rodiče, hlavě matka toto dělali úplně jinak. Bez té omáčky a příliš tučné. To ovšem mělo svůj význam. Jedli jsme s chlebem a ten, namáčený do šťávy byl dokonalý.
Nikdy nezapomenu jak máti, při přestavbě jejich koupelny, když jsme s tátu makali, prohlásila: “Připravím vám to k večeři. Z koňského masa.” No to mne málem trefilo. Já koně nejím! Jenže ona někde sehnala svíčkovou. Nerad to přiznávám, ale bylo to úžasné jídlo. To maso jsem pak jedl ještě dvakrát. Nyní ani omylem. Každá zkušenost se ale počítá.
Vyzkoušejte tento návod a já vám přeji dobré chutnání.
MDMP
Based on 10 Review(s)
Rubrika 
Štítky:
Nevím, která paní Petra 😀 Ale mně se tento recept od tebe líbil už kdysi a dělala jsem ho. Díky, že jsi mi to připomenul 😉 Jen ty žampióny vynechám – manžel nejí houby. A sterilované by možná nejedla ani dcera. A budu muset vzít zavděk tím kečupem, ať si v tomto případě Pohlreich říká, co chce. Vlastní zbylá omáčka se u mě v lednici nenachází nikdy 😛
Tož tak je to dobré. Dotyčná paní Petra se ozvala tak jak jsem čekal 😀
Obrázkové recepty jsou tvé oblíbené pokud vím, tak jsem to vzal pěkně v řadě.
Když nezbývá omáčka a ani vývar, doporučuji vodu a kečup. Dpbré je ale napřed cáknout trochu vína. To dělá divy. A nebo po asijsku – po lžíci sojovky, rybí a rýžového vína (octa).
do svejch koní a psů bych taky nešel,ale cizí klidně,maso jako maso.