Moje Dobroty

Nemám rád batohy. Nee. Nemám rád lidi s batohy. Hmm, taky ne. Nemám rád lidi s batohy v prostředcích hromadné dopravy. Tak to je. Věřte mi, více než blbec s batohem na zádech v plné tramvaji mne dokáže zbořit už jen jedna věc. Ale popořadě. Nemám rád lidi s batohy v nacpaných prostředcích hromadné přepravy. Nemám v této situaci rád ani svou sestru, která dorazivší na výlet do Prahy se svým, tehdy snad pětiletým synem, je poctivě vybavena…

Batohem. Plným batohem. Plným batohem věcí potřebných k celodenní údržbě syna vesele pobíhajícího městem a zoologickou zahradou. Vážně nemám rád svou sestru sveřepě se deroucí do absolutně napráskaného autobusu směřujícího do zmíněné zoo, aniž by ji napadlo že ten blbej batoh měla už venku mít připravený v ruce sakraaa!!! Uf.

Asi chápete jak se dívám na lidi obecně když takto mne dokáže vytočit vlastní sestra. Nemám rád lidi s batohy na zádech v prostředcích hromadné dopravy. A nemám rád dámy předpokládající z mně neznámého důvodu, že batoh sundaný jen na jednom rameni a ležící na mé noze když dotyčná má potřebu sedět a zmíněné zavazadlo se jaksi jinam nevejde, je v pořádku. Nemám rád batohy!

Stále vás zajímá co je ta ještě horší věc?

Já nemám děti. Ne že bych je neměl rád. Já vím, proč nemám děti a věřte mi, prokazuji tomuto světu i mým neexistujím dětem velké dobro tím, že nemám děti. Co mne tedy opravdu ničí v tomto kontextu? Matky a babičky naprosto automaticky předpokládající, že jejich potřeba zachování rodu je neoddiskutovatelně poviná pro všechny v jejich okolí. Takže? Sedím v tramvaji. Sám, poklidně, poslouchám muziku a je mi… konec pohody. Babička, pětiletý vnuk. Kdo myslíte že si vedle mne sedne? Správně, stará paní, to není. Vnouček je ten co musí sedět. Nutně. Paní je ráda že je ráda a automaticky očekává, že její radost z dovádějícího dítěte je sdílena veškerým osazenstvem tramvaje. Omyl madam! Mnou ne! Já jsem štasten, že po desíti minutách vystupuji, aniž bych kloučka sežral po tom, co na mně vyzkoušel všechny polohy jež si pětileté dítě dokáže vymyslet. A aniž bych madam nacpal do jejího neodmyslitelného batohu i s tím spokojeným úsměvem jednoznačně potvrzujícím nadšení z radostně dovádějícího vnoučete.

Příliš negativní? Jsem asi holt ten asociál. Zabte mne. A co dnes budu mít k večeři? 😀

Salát z volské tlamy

Asociativní což? No ale nebojte. Je to náhoda. Cestou z té protivné tramvaje do jednoho obchodu na Vinohradech jsem potkal řeznictví, jež se vychvalovalo dosti nestydatě svým štítem, nápisy na výlohách i nabídkou na tabuli popsané křídou. Obluha uvnitř už tolik nadšení nevzbuzovala, ovšem ten salát mne velmi rychle zaujal. Nebudu vám namlouvat že to znám jinak, než ze stránek kuchařek. Rychle jsem ale na internetu dohledal nějaké informace a hlavně vám opsal parádní recept Viléma Vrabce z jeho kuchařky. A to je, myslím si, záruka kvality.

Salát z volské tlamy

Čas přípravy

• 5-6 hod

Počet porcí

• 4 porce

Suroviny

• 600 g očištěné kůže zbavené volské tlamy
• voda
• 1/8 l octa
• sůl
• 120 g kořenové zeleniny
• 1 malá cibule
• 2 bobkové listy
• 4 zrnka pepře
• 1/2 kl hořčičných semínek
• na marinádu:
• 1/10 l octa
• 1/16 l vývaru z volské tlamy
• 2 pl oleje
• 1 kl hořčice
• sůl
• pepř
• cukr
• 1 kl worčestrové omáčky
• 80 g cibule

Postup přípravy

Očištěné maso z přední části volské tlamy ve vodě dobře vymyjeme, dáme do hrnce, zalijeme osolenou a okyselenou vodou a vaříme 4 hodiny.

Potom přidáme očištěnou zeleninu, cibuli a koření a vaříme ještě další hodinu, t.j. tak dlouho,až maso změkne. Uvařené maso nakrájíme na velmi tenké lupínky, cibuli nakrájíme na kostičky a vše dáme do misky. Nyní dáme do hrníčku hořčici, nejdříve ji vývarem z volské tlamy rozmícháme, pak přidáme ocet, worčestr, sůl, cukr, pepř a olej, dobře rozkvedláme, nalijeme na salát a ještě všechno promícháme. Hotový salát upravíme na skleněnou misku a přes noc postavíme do chladu. Místo marinádou můžeme salát promíchat také s majonézou, rozředěnou vývarem z volské tlamy.

Podáváme jako samostatný pokrm.

Moderní studená kuchyně, Vilém Vrabec, strana 87, recept 384

Stejný recept je také v jeho nejznámější Velké kuchařce.

No a do třetice jej najdete také v komunistické bibli restaurací, jídelen a výroben, Recepturách studených pokrmů.

Slíbené odkazy a zajímavosti

Poznámka čtenáře lidovek.cz – H. M.: Podařilo se mi zjistit, že „volská tlama“ je salát z hovězích „mulců“. Spíš než „tlamu“ bychom si měli představit čumák, protože právě část, kde má kráva nozdry, slouží k výrobě této speciality. Jde o starý řeznický recept, který se už málokde připravuje. Mulce se musejí spařit, očistit od chlupů opálením, naložit, pět hodin vařit. Po vyjmutí chrupavek se stlačí do forem a nakrájejí na kostičky. Ze vzniklé suroviny se vyrábí salát s cibulí, octem, hořčičným semínkem a dalším kořením. U pana Hlaváčka přijde deset deka na 12 Kč. Řeznictví a uzenářství Hlaváček, Masarykovo náměstí 24, Veselí nad Lužnicí.

Volská tlama v Čestru – tady nemůžete udělat chybu

Salát v lahůdkách Zlatý kříž – moje oblíbené lahůdkářství

MDMP

Sdílejte...

• 
• 

4 Responses to “Když jídlo souvisí s náladou, aneb jsem asociál?”