>> Kuře v trojobalu smažené je nestárnoucí klasika
Duben 23rd, 2013 | 
Napsal: 
Zatímco kvalitní francouzské supreme jsem usmažil jednou a už to nikdy neudělám (je ho opravdu škoda), běžné české kuře od řezníka za rohem se dá touto úpravou jedině vylepšit. Stehýnko zbavené kosti, solené, ochucené sušeným česnekem a potřené jen lžičkou směsi strouhaného Goudy, řapíkatého celeru a vajíčka, jen tak pro zvýraznění chuti, ne aby tam byla náplň…prostě skvělé. Sametovou kaší a salátkem z červené řepy se to dá už jen pozvednout.
Moje babička s dědou považovali smažené kuře se šťouchanými bramborami a sterilovaným salátem z červeného zelí za sváteční jídlo. A tak jako jinde se v neděli, na velikonoce či narozeniny peče husa, já se v tyto dny těšil na kuře. A bylo mi s nimi při tom “labužení” dobře 🙂
Rubrika 
Štítky:
Pavle,
můj choť mě pověřil, abych tě pozdravila vysekla poklonu. Za co? Inu za ty máslové karboše. Včera jsem je ukuchtila. Téměř přesně dle tvého návodu…místo mléka jsem tam prdla decku smetany, jak jsi doporučoval, k základnímu koření jsem přidala kmín a majoránku a strouhaný čerstvý zázvor. Osmahla a podlila jenom pivem,
Radek 12° to jistil. 🙂
A jak se tak večer snažím už moc nejíst, tak jsem se včera regulérně přežrala, nedalo se odolat. Chlopek byl v sedmém nebi a pravil, že pokud karboše, tak už jedině takto.
Tož díky tobě.
Tak teda Hani, fčil sem pyšný jak fčela medonoska. Jen zavrtět zadečkem 😀
Dovolím si, věren svému stylu malinko vylepšovat: já nerad věci „na pivě“, i když pivo rád mocinky moc :P. Ale! Pokud na pivě, tak si umím představit v tom karbošku zabalený tvarůžek a k tomu na talíři hromádku čerstvě strouhaného křenu. Pokud tohle čte Tvůj manžel, omlouvám se. Máš další práci navíc 🙂
Jinak platí co jsem už minule napsal. Na tohle jídlo jsem si zvyknul už v komančo kuchyni a z mletého masa bylo jediné pro mne přijatelné. Ta jemná úprava ho totiž opravdu „zpřijatelní“ každému. I Laděnka posledně mlaskala…
K těm kuřecím řízkům – prostě si nemůžu pomoci, ale k mému dětství patří kuřecí řízky smažené na přepuštěném másle, táta dostal prsíčka (samozřejmě jako každý chlap kosti neobíral) a my ostatní jsme si pochutnávali na horních nebo dolních stehýnkách a křidýlkách. Máma většinou okousávala krk se žebry a v nouzi i kobylku, ale nevadilo jí to. Dnes, když už nejsou s námi, smažím „kostnaté“ dílky kuřete já. A stejně jako mamka to dělám pod pokličkou, samozřejmě na přepuštěném másle s troškou sádla nebo oleje a velmi, velmi pomalu. Jen se pijí, jak jsou šťavnaté. 🙂
Pěkne kurňa, fajne a pěkne. Moje babička byla jednodušší tvor a něco jako přepuštěné máslo ani neznala. I tak ale jsem si mlaskal.
Z čím ale nesouhlasím je ta připomínka o kostech vs. chlapech!
U nás to bylo naopak a můžu říct, že bylo období, kdy já, coby malé prtě babičce dost důrazně vyčítal, že mi z kuřete pečeného maso obírala a co hůře !!! taky kůžičku 🙁
To mně hrozně trápilo 😀
No,to musela být muka! Také jsem je zažívala, když mi máma vyjídala z uzenáče jikry a mlíčí s tím, že by mi to nechutnalo… 🙂 Pavle, myslím, že přepuštěné máslo babička znala,byl to běžný způsob jeho uchování na delší dobu. U nás byl kameninový hrnek stále plný, vonělo to hezky, ale na chlebu to bylo fuj. A potom ještě prodávali máslo II. jakosti – krájené, což si myslím, že bylo také ono. Ale možná se mýlím.
Muka to byla 🙂
A jsem si celkem jistý, že to přepuštěné máslo, které je opravdu jen na vaření a ne chleba opravdu neznala. A druhá babička už vůbec ne. Ta navíc měla neskutečnej zvyk, který je v naší rodině legendární. Totiž mazání chleba: krajíc „jak pro haviřa“, jak se u nás říkalo, namázla půlcentimetrovou vrstvou másla a další stejnou tavenákem. Hrůza a děs. Ale mělo to své odůvodnění. Sama z devíti děti z chudého slovácka, chtěla nám „přilepšit“. No, my děti jsme to moc neocenili.
K jejímu vaření mám i historku, která ode mne směrem k rodině opakovaně putuje už řadu let.
Požádal jsem jednou dědu, aby nám koupil mražené hranolky a babička že by je připravila. A tato jednoduchá žena, která takový produkt nikdy neviděla, jala se jej připraviti po svém – dobře uvařit, jako každé brambory. Nalila tedy do pánve litr oleje, do něj šoupla ty hranole a pomalu půl hodiny prohřívala. Výsledek si asi každý umí představit 😛
Když už tak hezky oba dva vzpomínáte na babičky, nemohu nevzpomenout na legendární pokrm mojí babičky, který jsem jako dítě z hlouby duše nenáviděla.
Recept je velmi jednoduchý…kuře se naporcuje a nasolí, opravdu jen zlehka se opeče na spoustě másla a zalije vodou a přisype se k tomu hrubo majoránky a celý tento skvost se dusí do úplného udušení. Jako příloha se podává houskový knedlík.
Když jsem jela poprvé babičce představit svého nastávajícího, hádejte co ukuchtila. Já se málem hanbou propadla. O to větší byl můj šok, že manželovi to hrozně chutnalo a dodneška mu to musím vařit. 🙂
Kurňa to je fajne. Musím vyzkoušet, páč se mně to děsně líbí.
Jen asi bych dal majoránku čerstvou a místo knedlíku rejži. Kruci todle Ti zušlechtím 😀
A mimochodem, právě si povídám s Laděnkou a přinucen okolnostmi jsem si připoměl své první vlastnoručně připravené jídlo.
Já nevím proč a jak mne to napadlo, ale…
Přibližně v mých osmi letech, kdy já i má sestra jsme milovali chut obyčejného „magi“, tedy tehdy tekutého koření do polévky, jsem mámě sebral z lednice malý kousek právě rozmrazeného vepřového určeného na kdoví co. Umíchal směs „magi“ a pepře a majoránky a česneku a nudličky toho masa v něm na 10 minut utopil. Snědli jsme to syrové a byli nadmíru spokojeni 😛 Při druhém pokusu jsem to opekl na vidličce nad plamenem sporáku. Užasné… No a pak se divte, že v osmičce mi máma řekla, že pro mne je budoucnost jediná. Ta v kuchyni. A už jsem mazal na učnák 😀
Pavle,
budu rozhodně ráda, když babiččino kuře zušlechtíš, už se těším. Jen ten knedlík jako příloha u nás zůstane, páč mužík to právě s tím knedlíkem miluje, pěkně si ho omatlá šťávičkou…
Na magi mám taky vzpomínku z dětství…moje prababička byla velmi vděčný strávník a opravdu, kdyby se jí předložila osmažená fusekle, tak by ji zblajzla a chtěla ještě barzjaky zablafuňk. Milovala tlustý karjíc chleba, tak na 2 cm namazaný sádlem a fest politý magim. No, přiznám se, že tohle mi fakt chutnalo. Matka to mně a mým třem sourozencům zakazovala, ale moc to nepomohlo. Pak přišla s tím, že magi se dělá z koňských kopyt a prasečích ocásků…a už jsme to nedali do huby. 🙂
Hlídej si Hani stránku. Do zítra tam přidám recept. Právě to dušopeču v troubě… 🙂
To je krásné povídání! 🙂 Tož dětství – žloutky rozmíchané s cukrem, flíčková polívka z pytlíku, jesenka, syrová játra užíraná mámě z prkénka, vařené brambory osmažené na přepuštěném másle na modrém rendlíku, který byl zvenčí úplně černý opálením z hořáku, tátova hladká Ančka se šplíchancem octa na talíři, šunkofleky z domácího těsta, které jsme měli nejradši vykřupané dohněda. 🙂 Syrové vejce vypité potajmu, od té doby miluji bujon s vejcem. A taky mě stále chutnají ta syrová játra, přiznávám. Umletá, očesnekovaná, osolená a opepřená s rohlíkem, to je to zvěrstvo, které požíráme s mou dcerou a cítíme se takové – ehm – zvláštní a jedinečné. 🙂
Syrová játra s rohlíkem…tak to je síla docela…ne že bych těsto na knedlíčky neochutnal, ovšem totok je kvalitka. Tož tak brou chuť vám oběma 🙂
Ten bujón s vajíčkem taky miluju a s krupicí. Ovšem syrová vejce jsem nikdy nedal. No a dokřupava vypečené fleky si dělám dodnes. Z půlkila těstovin vždy napoprvé sežeru polovinu…