Moje Dobroty

Po tomto pokusu mám jednu provždy jasno. Maso je a v tržní společnosti vždy bude různě kvalitní. Od základu je to dáno postupně druhem jatečního zvířete, jeho chovem, tedy ovlivnění prostředím, ve kterém je jaksi budována jeho kariéra směřovaná do kusu žvance na talíři (to nezní úplně chutně což?). Dále pak zpracováním od porážky až k prodeji a použití v té které kuchyni. Ale! Neberte to prosím jako dogma. Není nutně maso z hypermarketu, tedy špatné, tudíž laciné, a maso od specialistů typu Naše maso, tedy s maximální pečlivostí zpracované, vyzrálé a jaksi povýšené mimo běžné normy. V klidu a pohodě se vraťte k základu. Maso. Jako takové.

A tohle mne dokáže, na rozdíl od mnoha jiných projevů hlouposti lidí, jak je potkávám, hrozně pobavit. Totiž jak se dokáží projevit při nákupu. "Dejte mi prosím něco, co je měkké. To posledně se nedalo jíst. Nedalo se to ani připravit. Tvrdé jak podrážka". No blábol na blábol. Já si opět vyzkoušel a tady máte výsledek, který předčil všechna moje očekávání.

V poslední době méně jím, málo vařím a neplánuju. Prostě vidím něco, dostanu chuť si to připravit, a tak koupím. Jasnačka ne? To jsem tak po velmi dlouhé době zašel do Hypermarketu Albert. Chcete li to konkrétně, v nákupním centru Vivo Hostivař. A uviděl to málo známé už maso, pod názvem slabina. Bereme li totiž v potaz obchodní názvy masa, prodává se nejčastěji hovězí přední žebro, nebo pupek. To první s kostí, to druhé je právě ta slabina. Tedy kus pod žebry. Pod názvem slabina, je to pak častěji v celku. Tedy ne jen ty proužky, takzvané pupíky. Ale pěkně celý kus. A s tím se jinak pracuje. A tento, óóó, tento byl nádherný. Takže, hmm, 2300 gramů vcelku sebou domů. Za 99,- peněz kilo prosím!

Bylo to pěkné na pohled, takže bez diskuzí do pytliku a do dom. Kilo na první pokus, třičtvrtě na druhý a zbytek na gulášek. No a ty dva pokusy v postupu to stejné v lehce odlišném prostředí. Ale stejně jako posledně. Takže, sůl, sušený česnek, citrónový pepř, odležet několik hodin v lednici, opéci na grilu venku. Tedy pěkně ohřát v kouři. Z obou stran dohromady půl hodiny. Potom větší kus do litiny a na něj plátek másla. Menší do sáčku a zavakuovat. Do trouby, 90°C/12 hodin/vypnout a 6 hodin odpočinku. Pak teprve nakrojit.

No, dost už bylo těch řečiček. Výsledek úžasný. Maso je z pekáče měkké, krásné na řezu a chuťově velmi výrazné. Měl li bych srovnat s nedávnou vyšší kvalitou od Pražského řeznictví, nebo dokonce s parádičkou od Naše maso, je to snadné. Ne tak výrazné v chuti. To vyzrálé je prostě lepší. Ale právě dík pečení a kouři z ohně i tak, prostě skvělé.

Takže? Kvalita masa je přeceňovaná? Ne že by opravdu byla. Jen to nesmíme přehánět. Ty kecy hlupáků u řezníka, těch co neumí při vaření myslet, ty ignorujte. Použijte mozek a logiku. Prostě, vše potřebuje svůj čas. Sebelepší maso nebude skvělé a měkoučké bez práce a za hodinu z tlakáče. Tak ho spíše dorazíte. Jako jóóó. Je to dobrá pomůcka. Ale 18 hodin v troubě, to je jiná liga. Nelíbí se vát to? Dlouho? I přesto, že ta trouba je dnes s teploměrem, časovačem a vypínáním na automat?

>>>

>>>

No tak jezte kuřata a nedržkujte u řezníka! A vám ostatním brou chuť a mějte se. MDPM

Sdílejte...

• 
• 

2 Responses to “Kvalita masa je, někdy, přeceňovaná”