Moje Dobroty

Krásnou neděli přeji. Musím hned na začátku podotknout několik podstatných maličkostí.

1/ Tento článek vůbec neměl vzniknout. Šel jsem na koníčky a segway.
2/ Sváča k výletu patří a já při prvním jídle nebyl nadšen, ale netrpěl.
3/ Netuším a ani nebudu zjišťovat kdo mne to tam vlastně krmil.
4/ Dík fotce na konci pochopíte vše.

Odborářská akce pro zaměstnance a hlavně rodiny s dětmi. To byl včerejší O2Den ve Velké Chuchli přímo na závodišti jež jsme měli k dispozici kompletně celé. A to je tak asi vše co chci o tom podniku napsat. Já tam totiž popravdě jel jen na ty koně a vyzkoušet konečně jízdu na segwayi. Obojího jsem si opravdu užil a… A dost.

Jenže jsem taky jedl. A ani to jsem původně nechtěl nijak komentovat. Jenže!

>> Jako první jídlo jsme si s kamarádem dali tradiční opékanou klobásu. Byla na roštu nad dřevěným uhlím, takže pekně voněla. To ale bylo tak asi vše. Byla tuhá, s kusy křupek a tuku velkými jako článek prstu, dost tuhá. Popravdě mi připomínala přesně to co já a se mnou například Zdeněk Pohlreich tady v Praze nedokážeme pochopit – Václavskou klobásu. Já tvrdím, že všichni jimž chutná, ještě opravdu dobrou klobásku na grilu neochutnali. Tato navíc byla ještě horší, na čemž jsme se shodli s Honzou oba. K ní špatná levná hořčice a dost slušný čerstvý chléb.

>> Jan si dal halušky s uzeným a zelím. Jako rodilý slovák jež halušky zvládá opravdu dokonale (o tom jsem už tady psal) nejen že nebyl nadšen. Docela to proklel. Já ani neochutnal. Stačil mi pohled.

>> Vrcholem odpoledne byl tradiční a to opravdu doslova a do posledního písmenka – SMAŽÁK! Nejlegračnější na celém tom výtvoru byla ukázková porce kterou každé slušné zařízení typu bufet a jídelna má v nějaké té vitríně. Tady opravdu pěkná porce, kterou jsem si prostě chtěl dát. Dík nedostatku výběru a obvyklé české logice. Když není nic jiného, smažákem to nezkazíš. Oooo jaký omyl.

V poměrně zdlouhavé frontě jsem si počkal až přijdu na řadu a dík tomu mohl sledovat ten cvrkot

>> Paní za pultem se měla opravdu co otáčet a ta druhá v pozadí za okýnkem v rádoby kuchyni ještě více. Když už jsem byl přímo naproti a mohl sledovat, neodpustil jsem si v jedné chvíli zvolání, no doprdele, to snad ne! To když jsem zahlédnul přípravu hamburgeru již jsem považoval za dávno zapomenutou. Ta kmitalka v kuchyni házela polorozmrazené puky z balíku rovnou do fritézy na asi dvě minuty a sázela do nakrojených housek. Zbytek jsem raději nesledoval a odvrátil hlavu.

Nejlepší na tom popisu je fakt. Ten že tím maminy krmily své děti! Já ani toto neochutnal.

>> A je to tady. Nafasoval jsem smažák náš vezdejší a mazal ven, na sluníčko, ke stolu. A tady to začalo. Opravdu si nemohu odpustit opět popis v bodech.

1/ Myslel jsem, že hranolky z mrazáku, i ty nejlevnější, jsou stále prostě a jednoduše hranolky. NE! Na tyhlety špalíky bez chuti a zápachu (krom levného oleje) nemá nic a najednou jsem ochotem připustit, že ty od mekáčů jsou skvělé. Shoda s Jendou!

2/ O tatarce netřeba moc psát. Hutná emulze s chemickou příchutí za nejmenší peníz v pravděpodobně pětilitrovém kýblu. Jinou bych ani neočekável.

3/ Ovšem ten smažák. Dílo hodné mistra. Občas potkávám tu i onde dámy pokryté spoustou makeupu a kdečeho nesnadno určitelného. Říkám jim manekýny z domu hrůzy. Tak nějak bych charakterizoval ten amaroun co mi přistál na plastovém tácku.

>> Představte si ten nejhorší typ tzv. eidamu 3% v jeho ještě horší kvalitě. Ti z vás kdo neznají, vězte že je k mání. Není to sýr, ale jakási napodobenina o níž mluvil v době poměrně nedávné například Roman Vaněk ve svém pekle na talíři. I já to doma jednou měl a nestačil se divit. Tak tohoto asi 50 gramů v ne trojobalu, ale v trojitém trojobalu ze špatné strouhanky a ve špatném oleji skoro usmažené mi šoupli na ty podivné hranolky z pravděpodobně krmných, bílých škrobových brambor.

Vyzkoušel jsem to. Ochutnal to. Pokusil jsem se jíst. Nešlo to! Chuťovka za rozumných 75,- Kč

Já nemám co dodat. Odpor, hnus, nechuť napříště pokoušet štěstí nebo snad zdraví. A otázka kterou si kladu a jich se pravidelně ptám u podobných stánků s rádoby jídlem: “co je tak těžkého na koupi, opečení a nabídce trapně obyčejného buřta, chcete-li špekáčku?” Já za něj klidně dám stejné peníze. ale očekávám jídlo.

ROZSUDEK

Vážení, to co mi předvedli takzvaní stánkaři na závodišti ve Velké Chuchli (pro mne už malé a zaostalé), by mělo být konečně už trestné. O tom že jsou dnešni matky tak nezodpovědné když tím dokážou krmit děti se raději ani moc nezmiňuji. Typickým příkladem budiž jedna, jež asi tříletou holčičku celou dobu co stály za mnou ve frontě uklidňovala (malé se tam moc nelíbilo) tím, že jí koupí smažený řízeček a hranolečky…

??? MDMP ???

Sdílejte...

• 
•