Moje Dobroty

Celé to začalo už před několika týdny při náhodném sledování pořadu U Haliny v kuchyni. Ne že bych jej kdovíjak miloval. To spíše ta jídla. Halinin polsko-česko-ukrajinský grif a nádherná jednoduchost toho vaření. No a protože polévka je základem mého stravování odjakživa dík babičce, která nějakou v hrnci měla vždy, nemohl jsem odolat. Máčánka mne navíc zaujala jistou analogií a připomínkou dětství. Nakonec ten příběh. Něco se přihodilo. O tom ale později.

  

 

 

Pěkně postupně

Nejdříve tedy trocha historie. Připomínka dětství byla dosti důrazná dík situaci kterou jsem jako kluk nesnášel. Můj otec měl strašně rád polévku známou u nás jako slovenská kapustnica, nebo valašská kyselica. Obého základem je šťáva z kysaného zelí. A tady je to mé trápení. Když ještě táta neuměl připravit domácí kysané zelí, byl jsem právě čas od času vyslán buďto k rodinným známým pro to jejich a časem i naše domácí. Právě podle jejich návodu bylo totiž později chystáno i v našem sklepě. Nebo do blízkého obchůdku s ovocem a zeleninou. Tehdy, v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století (jak archaické), bylo zelí prodáváno ze sudu, respektive plastového barelu. Na váhu a do igelitového pytlíku. No a protože někdo rád právě tu kapustnicu a kyselicu, bylo nutné přinést sebou na šťávu nějakou tu nádobu. Mého tátu nenapadlo nic lepšího, než vybavit mne pravidelně ošklivým třílitrovým kastrolem s poklicí za nějž jsem se děsně styděl. Nevím proč. Bylo to dětské a hloupé. Ale bylo.

 

A je tady současnost

Mimochodem obě zmíněné polévky dodnes stejně jako tehdy nemám rád. Na mne je to příliš kyselé. No ale co už. Halina zaujala a já do toho šel s vervou. Jenže! Zkuste si dnes koupit šťávu z kysaného zelí. V sáčcích se zelím z marketu žádná není. Logicky. Kdo by platil za vodu. Na váhu to snadno neseženete když nemáte po ruce farmářské trhy nebo prodejnu. No a ten nejsnazší způsob, tedy lahev s čistou šťávou není tak nejsnazší jak by se zdálo. Mívají to buďto v prodejnách zdravé výživy anebo prostě v supermarketu práě mezi tebemito potravinami. No, mívají? Já nesehnal…

 

Nyní už ten příběh

Ve středu 11.2. jsem měl v plánu jet v Praze na Brumlovku. Není důležité proč, ale to že je tam prodejna Maranatha, o které vím už dlouho že má nabídku pro zdravé stravování opravdu skvělou. Paradoxně právě tu šťávu jsem tam sice koupil, ale na webu ji nemají. Takže koupil? No ano, poslední! Lehce jsem se podivil a ty dvě dámy jež byly přítomny ještě více. Že prý je to v poslední době nějak moc oblíbené. Napadlo ne něco o zimním období a obrovském bsahu vitamnu C například, ale nahlas jsem vyslovil něco jiného. Že totiž za to může právě Halina dík pořadu vysílanému 7.2. Každopádně za nemalých 69,- Kč 750 mililitrů zakoupeno a jedu domů. Ještě bych ale zmínil jeden smutný fakt. Voda ze zelí z dovozu za ty peníze když kilo zelí stoí do 40 za kilo v domácí kvalitě? Svět obchodu je divný a nelogický.

Z prodejny sotva 100 metrů na zastávku a autobus mi ujel před minutou. Další za 15 minut. Takže pěšky na jinou zastávku a autobus mi ujel před minutou. Další za 11 minut. Čekání a přejezd do Záběhlic. Tady kousek pěšky a poslední autobus. Světe div se, ujel před 2. minutami. No na to už kašlu. Deset minut po svých domů i s mou zanícenou kyčlí. To dám. Hmm, jenže…

Ve třetině cesty romlácené auto. Policie, všude sklo a plast. Na rovné, přehledné, suché cestě. Já oči v sloup převraceti. Ve druhé třetině cesty několik kroků přede mnou starý pán. Kolaps, pád, jakési mé pokusy a záchranka. Dojezd 11 minut a já na zhroucení. Co vám budu vykládat. Když mne konečně propustili a já se doploužil domů kde jsem si velmi důvěrně dvakrát pohovořil s keramikou v koupelně, pak naházel vše ze sebe do pračky a sebe sám do sprchy, byl jsem absolutně vyřízený a flašku se zelnou šťávou zapoměl v předsíni mezi botama…

 

Máčánka – polévka s příběhem

 

Suroviny

– 1l kuřecí vývvar
– 1/2l zelná šťáva
– 1ks kuřecí stehno
– 2ks stroužek česneku
– 2PL sušené hříbky
– 2PL jíška
– 1PL máslo
– sůl a pepř

 

Postup

>> Jak už je asi jasné, opět se nebudu řídit daným postupem a tentokrát velmi zištně. Jak už jsem psal, nemám rád příliš kyselé. No a navíc mi ten původní Halinin vývar přišel trochu slabý. Tedy ne že by byl, ale já měl jistou možnost.

>> Vývar – shodou okolností jsem dík kouskům ze slepičích zadních půlek připravených do paprikové omáčky měl den předem připravený už tak dost dobrý vývar. Ten jsem tedy se vším všudy jak to zůstalo večer na plotně přivedl k varu a do toho vložil další kuřecí stehno na tuto polévku. Takže ve výsledku parádní dvojitý vývar.

>> Polévka – je směšně snadná a dík své jednoduchosti geniální. Do litru vroucího vývaru jsem přidal máčené sušené hříbky. Dvě vrchovaté lžíce. Po 5. minutách zahustil jíškou a po dalších 5. teprve vlil zelnou šťávu. Dochutil solí, pepřem a jedním utřeným stroužkem česneku. Přidal maso obrané z kuřecího stehna a posledních 5 minut varu.

>> Geniální završení – to celé je krásně snadné. Ovšem vrcholem této polévky je česnekové máslo. Přemýšlel jsem nad tradičním přístupem, nebo zda se lehce zpronevěřit tradici a použít raději modernu. To druhé zvítězilo a je pěkným návodem i pro vás. Do mističky si dáme kousek másla a v mikrovlnce na plný výkon necháme točit asi 40 vteřin. Plus mínus. Výsledkem je čirý tuk s usazeninami na stěnách. Necháme tak minutu stát a pak vmícháme další utřený česnek.

>> Servis – podáváme pokapané právě tím česnekovým máslem a věřte že do jisté míry čím více, tím lépe. Je to úžasné! Máte li chť experimentovat pak vězte, že této polévce budou slušet brambory, mrkev, kopr, kroupy, zahuštění kváskem, trocha smetany, uzený vývar, nebo naopak úplně bezmasá verze…

 

Fotoromán

 

pro začátek kuřecí stehno na vývar…

 

anebo do vývaru…

 

a uvařené…

 

trocha ukázkového dvojitého vývaru a hlavně ta zapeklitá zelná šťáva…

 

šťáva v detajlu – vypít tento drink na ex je jistá záruka žaludečních potíží, zdravé je to ovšen neskutečně…

 

takto škrábu jíšku do polévek i omáček, co lžíce, to asi 20 gramů…

 

a takto připravuji ve velkém – krabice obsahuje asi kilo a čtvrt…

 

obrané kuře do polévky…

 

česnekové máslo – překvapilo mne jak rychle dokáže mikrovlnka připravit vlastně dokonalé přepuštěné máslo, neboli ghí…

 

a tady je to hlavní – máčánka s česnekovým máslem, řapíkem a jarní cibulkou…

 

Co dodat závěrem?

Samozřejmě zdravím do Maranthy. Když nebude zbytí, opět si k vám přes půl Prahy přijedu.

Tahle velmi jednoduchá polévka mne stála nemálo času i sil. Doufám, že tomu dědovi se dnes daří dobře. Bydlí kousek ode mne, tak se možná ještě potkáme.

Co se jídla jako takového týče, je prostě výborná. U mne sice stále platí, že takto kyselé nemusím, každopádně ale spokojenost. Spolubydla Jano prohlásil natřikrát: že je parádní, že je opravdu spokojen, no a ráno když přišel z noční směny že se těší až další porci ohřeje před odchodem do práce. Co chtít více… 🙂

 

MDMP

 

2 Responses to “Máčánka – polévka s příběhem”