Moje Dobroty

Přesně to chcete mít poblíž, po ruce, cestou někam, kam chodíte a jezdíte pravidelně. A já se tam dobelhal, téměř na den přesně, měsíc po otevření. Vážně, dobelhal…

Nemocenská, druhá za asi deset let, stále nedoléčená viróza, poslední dávka antibiotik a únava. A náhoda. A to mám nejradši. Každodení dvouhodinovou vycházku jsem tentokráte směřoval k pátečním farmářským trhům na Jiřáku. Jen tak. Nic jsem nechtěl, neplánoval. Vycházím z metra a najednou stojím na veliké samolepce na podlaze. Na reklamě. Na mikro farmu. A víte co? Hned jedna rada. Nikdy zbytečně nepředpokládejte. Když jsem si přečetl kde že to má být, nějak jsem to zhodnotil, a vydal se opačným smerem, okolo. Páč tam, co mne směrují, tam to přece být nemůže! No ale je…

 

mikrofarma.cz

Farmářské řeznictví a bistro. Tak se popisují na webu. Mají dvě pobočky v Brně a nyní novou v Praze. Na, pro mne, lehce neobvyklém místě. To je ale jen dobře. Karlín už byl preferovaný dost a o centru se raději nezmiňuji. Takže nyní rozhraní Žižkova a Vinohrad. Mně se to tam líbí hlavně proto, že se v té oblasti pravidelně vyskytuji.

 

 

Koncept

Spojení řeznictví s bistrem považuji léta letoucí za ideální. Nejen že lze zákazníkům připravit naprosto čerstvé speciality přímo od zdroje, ale to, co se neprodá, mohou rovnou zpracovat. Nic nestihne projít expirací, vše má průhledný původ, odpadá prověřování dodavatele. Tedy samozřejmě v tomto případě od úrovně maso dovezené na prodejnu.

 

 

Maso

Původ si najděte sami na zmíněném webu. Stejně jako já. Z pohledu zákazníka zmíněného pražského bistra popíšu jen to, co jsem viděl na vlastní oči. A to byla krása. Dvě vitríny plné ve visu vyzrálého masa a uzenin z něj připravených. To první bývá většinou 30-40 dnů stařené a já si kopil na vyzkoušení tradiční, oblíbený flank. Tedy pupík. Druhé, uzeniny jsem zastoupil parádním Pastrami. Jeho cena je docela vysoká, ovšem kvalita a zpracování prvotřídní.

 

 

Bistro

Jako třetí část obchůdku vévodí prostoru pult s kuchyní. Gril, plotny. A tady jsem si dal (už dvakrát) opravdu skvělou jehněčí klobásku v briošce, servírovanou jako Hot Dog. Ten první byl s karamelizovanou cibulí a omáčkou z modrého sýra. Tak výraznou, že vše ostatní zabila. Takže podruhé jsem si nechal nandat mnohem jemnější dijonský desink a mlaskal si. Ta klobáska, nabízená i k prodeji na váhu, je opravdu dokonalost sama. Co mne navíc opravdu potěšilo! Kuchař ji jen rozumně opekl, takže byla čerstvá a plná šťávy. Toto musím zdůraznit, protože do mrtva vypečené rádobydobrotry jsou stále největší bolestí grilů napříč zemí českou.

 

 

Prostor a nabídka

Jednoduché, moderní, čisté. A tím nemyslím pouze fakt, že tam mají uklizeno. Prostě čistý styl. Dlažba, dřevo, sklo, nerez. Vše je účelné, příjemné, uklidňující. Tam se prostě dobře jí. A je co. Jíst. Denní menu není na bistro malé a začíná už snídaní. Já ochutnal zmíněné Hot Dogy a kuřecí polévku k nedělnímu obědu. Ano, i v neděli se tam najíte, nakoupíte. Mají dost obsáhlou nabídku v pultech, jak už jsem zmínil, a prozatím jen v Brně také eshop. Při třetí návštěvě jsem si dal k obědu jehněčí pečínku z kýty, a to byla taky parádička.

 

 

Flank jako dortík, šťouchačky a Pak Choi

Krom už popsaných Hot Dogů a Pastrami, jsem domů odnesl kousek pupíku na steak. A protože uvedených 30 dnů zrání mi nestačilo, omatlal jsem ho ostropestřcovým olejem, obložil několika plátky česneku a zatavil do vákua ve fólii. Na týden. Přesně. A pak už ta dobrota. Velmi snadná příprava s popisem k obrázkům.

 

1/ Týden odleželé a předtím čtyři vyzrálé maso, 200g, s česnekem a ostropestřcovým olejem, sůl, citrónový pepř…

 

2/ Ze dvou stran opečeme na přepuštěném másle po dvou minutách a pak podržíme minutu na stranu dvě další…

 

3/ Celkem zprudka do barvy…

 

4/ Odložíme do trouby rozehřáté na 160° C/6 minut, pokud chceme středně propečené maso a pak ještě necháme v pokojové teplotě dvě minutky odpočívat…

 

5/ Na výpek nalijeme červené víno a zpěníme, dále vývar…

 

6/ Přivedeme k varu a pomalu redukujeme…

 

7/ Nakonec přidáme oříšek studeného másla a necháme rozpustit…

 

8/ Pak Choi, neboli čínské zelí. Ne pekingské prosím. Zmíním jej později a mnohem více…

 

9/ Opět na přepuštěném másle lehce prohřejeme jemně posekaný česnek…

 

10/ A na něm podélně krájenou šalotku. Tu jsem léta nekupoval. Je totiž děsně dobrá až návyková a bohužel relativně drahá…

 

11/ Na to vše nysypeme celé nebo překrájené Pak Choi. Já si vybral jak vidíte, a zastříkneme rybí omáčkou. Promícháme a na velmi mírném plamínku necháme maximálně 2 minuty prohřát pod poklicí…

 

12/ Primár, tedy tady maso, je skvělé. Štouchačky miluju jednou provždy už odmala. Pak Choi mne naprosto uchvátilo. Omáčku si na to vše můžete a nemusíte procedit…

 

Takže hotovo. Skvělé jídlo a protože pupík je maso poněkud sušší, než například vysoký roštěnec, pomohl jsem mu jak odležením v oleji, tak máslem použitým při tepelné úpravě. Podívejte se na facebook. Je tam více fotek a něco navíc. Například: když bistro, tak jednorázové nádobí na některá jídla. Co mi opravdu učarovalo? Bambusová miska. Tenká jako papír, jednoznačně z obnovitelného zdroje a dokonale ekologická. Kus dřeva vrácený přírodě každopádně neublíží. A ještě jedna fotka. Zmínil jsem vysoce kvalitní pastrami. Tak tady jedna a na FB celá série z přípravy sendviče.

 

 

A fertyk. MDMP

 

One Response to “Mikro farma, maxi nabídka, flank jako dortík…”