Narychlo dušený vepřový plátek s gremolatou, aneb (ne)manželská etuda*
Žádná sláva a žádný šlendrián. Toto je jídlo (nejen) pro chlapy a doporučení jejich ženám. Proč? Mně ve chvíli přípravy festovní večeře po dvanáctihodinové šichtě (povšimněte si rozdílu mezi tím slovem a pouhou číslovkou 12 – rozdíl mezi časem v práci a časem obecně) napadlo že je zapotřebí připomenout naši chlapskou zálibu. Totiž věčnou chuť na teplou večeři a požadavek na přípravu osobou milovanou. Tady prosím bez poznámek, páč rodinné rozepře, stavy a případné nesoulady nehodlám řešiti. Tedy: velmi rychlé jídlo, teplá večeře, maso, pikantnost. Pivo..??..
Jak a z čeho = jedna porce narychlo
>> Vepřový plátek, filé, řízek, steak, kus masa a v mém případě krkovici není od věci naložit s mnoha jinými předem. Já to dělám jednoduše. Prostě si je nakrájím, někdy i lehce naklepu, solím, pepřím a sypu sušeným česnekem. Zabalím do fólie a nacpu do už tak dost plného mrazáku. Jak to jde. Pak je občas náhodně lovím (opět sledujte tu chlapskou záležitost – lov) ráno před odchodem do práce a těším se na ten kousek odložený a povolující v lednici a na večer.
Když přijdu domů…
>> Maso obalím v mouce a opeču na oliváči s máslem do zlatava. Zaliju horkým vývarem nebo jen vodou a pod poklicí dusím doměkka. Stačí 20 minut. 30 je maximum a je to o kvalitě masa. Opět připomínám – tady krkovička nezklame, není li z Tesco a podobně (i když na obecně proklínaný Albert si stěžovat nemohu – v tomto případě a u krkovice vcelku).
Tady začíná spor. Steak, nebo měkoučké masíčko s hromadou šťávy vhodné jak k bramborám vařeným, šťouchaným, kaši, rýži. Či jen to maso ke kusu chleba, nebo pečiva? Já se přikláním ke šťávičce a masíčku jako dortík.
>> Když je maso měkké přidám do šťávy dle potřeby sůl, spoustu pepře a pořádnou dávku hořčice. Ideálně hrubozrnné se semínky. Ta je skvělá. Nechám ještě chvíli redukovat bez poklice. Těsně po odstavení z plotny také trochu gremolaty a utřený česnek.
Gremolatu si připravím v mezičase a to tak, že: jemně nasekaný pórek, česnek a petrželku ochutím pepřem, solí a limetkovou šťávou. Je to verze upravená a mně vyhovující.
>> No a podávám. Jak už výše popsáno s kde čím. Každopádně vše na talíři posypané bohatě gremolatou a případně i s feferonkou.
A to pivo? Doma to nepiju, ale… To už je na vás.
Tak co, dáte si? Připravíte sobě či tomu zatracovanému chlapovi když nasranej přijde ze šichty a… zacpete mu tímto hubu? Na mne by to fungovalo 🙂
nebo
*etuda – krátký prozaický útvar na předem dané téma
*prozaický – psaný v řeči nevázané; všední, střízlivý, prostý
PS: Romanko, píšu to tady prozaicky, nebo mám svůj blíže neuřčený styl? No co myslíš? Na Tvůj názor já dám. 😛
MDMP
Já bych řekla, že je to prozaická etuda. 🙂
A kdyby ti v textech stále neujíždělo slovo „zapoměl“, byl by tento slohový útvar přímo perfektní! 🙂
Přímo se nabízí pro nějakou stálou rubriku v našich novinách, co říkáš?
Opět poMNu že „pokud je slovní základ „pomni“, píšeme MN“.
Nějak ale nejsem jist ??? tady nebylo ani jedno…
Každopádně řekni si námět a já Ti něco sepíšu. Třeba už budu ten slavnej 😛