BradáčKozdělkaMíček_011216Na vaření mám papíry, tedy výuční list a praxi v různých typech "stravovacích zařízení". Začal jsem ještě za "komančů" v závodních jídelnách Nové Huti Klemennta Gottwalda v Ostravě. To byly časy. Hnusná jídla v hnusném prostředí velkovývařoven, kde místo hrnců mají kotle schopné pojmout celou krávu a mixer na kolečkách. Tak velký, že by jej nikdo k těm kotlům jinak nedostal. Malá zodpovědnost a nechuť k této práci ze mne kuchaře neudělala. Lepší už to bylo v těch několika restauracích a dokonce pizzerii. Ovšem šéf považující za delikatesu kupu vepřových nudliček utopených v hromadě sterilované zeleniny a "UHO", stejně jako plat 8 tisíc čistá ruka nejsou právě inspirativní.

A tak jsem postupem času musel připustit, že lepší je pracovat za peníze a kuchařinu si nechat jako koníček, který se stal vášní i posedlostí. Nic mi pak nedělá větší radost, než zkoušet nová jídla a rozmazlovat například kolegyni Páju dobrotami, o kterých ještě ani neslyšela.

V současné době jsem jaksi spokojen. S tou rolí průměrného foodblogera, s vlastní invencí v domácí kuchyni, s okrajovou účastí v projektu Skutečně zdravá škola. A s neustálým seznamováním se s novými lidmi. Nyní hlavně s Antonínem Bradáčem a Jaroslavem Kozdělkou. Jen si je na webu vezdejším najděte.

 

15.2.2012

Od kolegy jsem vyslechl poznámku, která mne slušně podepřela: "Jde vidět, že to píšeš pro lidi”. Žádné přikrašlování a slovíčkaření. Jasný a výstižný popis použitelný pro každého.”

Přesně tak jsem to chtěl. A děkuju.

 

Krátká úvaha

Občas, málokdy naštěstí se mne někdo zeptá, proč nemám tady na webu více vlastních, originálních receptů. Nestává se to často. To spíše já to tak vidím. Nicméně ptají se a já odpovídám:

Něco natolik originálního, abych prohlásil „je to moje“ právě často nevymyslím. Ovšem pokrmy natolik kvalitní, abych je připoměl, či dokonce poprvé vypsal na stránkách v zemi české stojí za popis v podobě mého postupu. Konkrétním příkladem jsou steaky, u kterých, jak se zdá, není nikdy dost těch zaručeně správných. Nebo asijská jídla. Fenomenální polévka Phó například.

Jedním z hlavních důvodů je také věta mistra české kuchyně pana Pohlreicha: "Největším nepřítelem českého kuchaře je jeho fantazie".

 

5.12.2016

Dlouho jsem neměl potřebu něco tady v profilu upravit. Ale setkávání se s lidmi zajímavými, úspěšnými a mne inspirujícími, bylo snadným spouštěčem. Stejně jako ta fotka s Tondou a Jardou. A návštěva Esky kde jeden z nich v pozici zástupce šéfkuchaře působí. A pravidelné akce s firmou Electrolux které vévodí ten další. Takže upravený profil a vám všem dík za návštěvy. Ten průměr v rozmezí 5-6 tisíc týdně je úžasný. 🙂

 

Vaše jméno (vyžadováno)

Váš Email (vyžadováno)

Předmět zprávy

Vaše zpráva

 

Sdílejte...