Na grilu – Power gril PARTY TIME
Jak začít? Letní grilování, oheň, kouř, vůně, skvělé jídlo v jiném rozměru. A návrat ke kořenům. Já to miluju. Na pražském sídlišti ale nesmysl. Ne že by to nešlo. Stačilo by se domluvit. Ale tam co bydlím já, se lidé, sousedé, ani nezdraví. Takže nějaké společné grilovací místo někde za barákem? Vyloučeno. Zkuste to sami a dočkáte se leda tak blbejch keců o smradu. Asi před dvěma roky se mi takřka přímo pod okny ubytovali bezdomovci v takové plechové boudě. Na soukromém pozemku. Na ohni vařili denně, já na ně koukal z okna a měl chuť zajít. Požádat o chvilku u jejich ohně. Abych si opekl buřta. Nešel jsem. To ten asociál ve mně…
Každopádně, alespoň minigril jsem chtěl léta, a tak mám.
Vařím s Mikrofarmou – Telecí řízek a bramborový salát s fenyklem
S marinovaným fenyklem. Přestože ve spojení s řeznictvím mikrofarma.cz, je tady více než samozřejmě parádní telecí řízek, zajímavý ten salát. Absolutně jednoduchý, přesto ale skvělý v chuti. A to pouze dík jen čerstvým surovinám v rozumné kombinaci. Prim hraje ten fenykl. Marinovaný fenykl.
Je až s podivem, jak najednou člověk změní návyky a chutě. Já ješt nedávno nemohl ani cítit cokoli podobného anýzu, lékořici, fenyklu. A teď ten fenykl žeru jako zjednaný. Pravda, bez toho marinování, jen tak čerstvý to nedávám.
Býčí žlázy, neboli smažený koule
Ale tak tohle bych vám nemohl udělat. Či spíše neudělat. Bylo nebylo, dávno tomu, já tuhletu delikatesu komunistické restaurace prostě zbožňoval. Chodili jsme na to ve skupinkách do klasiky té doby. Typické restaurace označené jako druhá cenová skupina v Ostravě Hrabůvce. Byla součástí "koldomu" (kolektivního domu), tedy ubytovny pro dělníky a později pro kdekoho a ještě později, snad až dodnes sociálního bydlení. To už ale z hospody je banka. Tak už to bývá.
Podávali tehdy čtyři až pět plátků s vařenými brambory a ďábelskou omáčkou. Pamatujete ji? Víte co to je? K tomu dvě piva a oběd za 14 kaček plus ty tekutiny byl naprosto dokonalý. Potom léta nic (1992-2002) a najednou se to objevilo v Havířově. Už ani nevím jak se jmenovala ta restaurace. Budova stojí a jako hospoda/restaurace funguje dodnes. No a tam připravovali nejen tu klasiku, ale také pikantní směs ve stylu "kaťák". Nebylo to to vono, ale pobavilo.
Vařím s mikrofarmou – Jehněčí Biryani
“Birjání” Ten pokrm je v jistých drobnostech velmi specifický (dvoubarevná rýže) a v mnoha věcech variabiní jak jen to jde. Počínaje názvem – Biryani, Biriyani, Biriani, Buriyani, Breyani, Briani. Přes použití druhu masa, nejčastěji kuřecího a jehněčího. Až po různé kombinace koření. K přípravě se krom rýže používá maso a zelenina, Biryani může být i vegetariánské. Důležitá je kořenící směs, kde najdeme např. muškátový oříšek, muškátový květ, pepř, hřebíček, kardamom, skořici, bobkový list, koriandr, mátu, zázvor, cibuli a česnek. Někdy se používají též rozinky a oříšky.
Sušenky s vločkami a vlašáky
Nějakou dobu mám problém. Nepiju alkohol, nekouřím, mám děsnou chuť na sladké a začínající cukrovku. Fakt paráda. Kombinace jedna báseň. Tímto receptem si nic moc nevykompenzuju, ale jednu hnusárnu nahradím. Totiž! To sladké jsem si vybral. Z Icelandu mražený cheesecake, který mi děsně chutná. Ani raději nečtu údaje na obalu. Páč těch sraček v tom. Takže medové sušenky s vločkami. Stále cukr a med, za což mne diabetoložka nepochválí, ale je to domácí a neskutečně chutné. Tak jedem.
Vařím s Mikrofarmou – Pečené hovězí žebro a červená čočka…
…se sušenými rajčaty a řapíkatým celerem.
Další recept pro vás, do soutěže, a z masa vybraného v prodejně s bistrem Mikrofarma. Jak už jsem psal, těch receptů bude několik. Ale tento do soutěže. Tak snad neurazí. Každopádně není to příprava úplně nejrychlejší dík pečenému masu, zato ale maximálně jednoduchá. Tohle zvládne opravdu každý. Chtěl li by někdo polemizovat o širších možnostech vychucení, musím připomenout, že já mám nejraději základní chutě. Takže nepříliš blbinek. Ostatně, ta čočka jako příloha je výrazná až dost. Dík, mimo jiného, římskému kmínu. Tak jdeme na to. Ale…
Vařím s Mikrofarmou – jehněčí a hovězí klobásky na gril
Paverl Maurer na konci každé své glosy říká společně s pozdravem, "nejezte, nepijte a hlavně, když to půjde, ani nežijte blbě". Tak s těmito klobáskami to ani nejde. Protože to je jídlo, s nímž život rozhodně není blbý. Já už je na efbéčku zmiňoval. A taky tady. Jsou opravdu skvělé. Takže jsem si několik kouků odnesl domů a připravil hnedle nadvakrát. Musím přiznat, že za ty svoje jsem se lehce zastyděl. Ne že by nebyly víc než jen dobré, ale na tuhle parádičku jim ještě cosi málo chybí. Každopádně další text mimo pořadí, protože jído do soutěže nemám z čeho uvařit. Nestíhám přijít do prodejny v ten správný den. Takže dnes například neměli jehněčí. Snad už příště…