Utopenci
Leden 9th, 2012 | 
Napsal: 
Ten název mne vždycky drtí. Jedno z jídel, která každopádně dostanou všechny cizince (podobně jako ovarové koleno) do slušného šoku. Představa Japonce, který namísto sushi okusuje českého kyselého buřta mne opravdu rozesmívá. Každopádně utopenci jsou česká klasika.
Receptů, zaručeně „nejlepších“ je neskutečná spousta. Já tedy přidám ten svůj.
A taky jeden z mnoha.
Rubrika 
Štítky: 
Dušené brambory se žampiony, cibulkou a česnekem
…s plátky pečené krůty
Náhodou jsem na stránkách gurmánky Šárky dolcevita.blog natrefil na jídlo, které jsem naposled vařil sestřence předloni v létě. To jsem používal rané brambůrky i se slupkou. Teď ale pěkně oloupané.
Drožďové knedlíčky – nočky
Schválně jsem nepřidal tento opravdu typicky český recept k polévkám a vývarům, kde by zapadnul mezi to ostatní. Teď a tady má svůj prostor, který si opravdu zaslouží.
Je maximálně jednoduchý a uspokojí nejednoho gurmána. Ovšem :) jen pokud chce zatěžkat svůj jazýček opravdu výraznou chutí.
Těsto na pizzu a "Pizza domácí"
Pro každého, ale na požádání hlavně pro Lenku.
Tak jsem se rozhodl, že nic extra sepisovat nebudu, páč už všude všecko je.
Na stránkách S Italem v kuchyni je přesně to stejné, co bych Ti sepsal já. Alespoň uvidíš, že je to opravdu italské.
Konkrétně tady: Pizza s Italem
Marinované, konfitované a grilované hovězí žebro, nebo Ossobuco
Když si Zdeněk Pohlreich dával U Štěpána “roládu z hovězího pupku” a “hovězí žebra žebra pečená v sádle s cibulkou, česnekem a tymiánem”, byl jsem z jeho reakce naprosto unešen a okamžitě chtěl toto jídlo vyzkoušet. Stalo se po několika pokusech jsem unešen stále. Hovězí je prostě špica. Pro inspiraci na zahraničníc webech hledejte výraz Prime Rib Bones. Co je u nás novinka, v zahraničí dělá každej trouba doma na zahradě.
A jeden web český, konec článku: hostovka.cz
Vývar s krupicovým drobením
Pokud už mám připravený vývar, a to já mám téměř vždy, rád si dám tuhle rychlovku. Ač mám bujón rád jako takový, pokaždé ve mne převládá pocit, že v něm „něco musí plavat“. Nudle, játrové knedlíčky…klasika, to ano, ale tak nějak už ohraná deska. Ovšem krupice, ta obyčejná, hrubá pšeničná a v kuchyních českých řekl bych dost opomíjená, to je ono. Knedlíčky z droždí, vajec a krupice jsou geniální, ale dnes něco mnohem jednoduššího.
Vývar či bujón? Prostě polévka…
Ale kvalitní a maximálně chutná, silná a výrazná.
Požádala mne Lenka o postup jednoduchý a jasný. Jako pro blbý, řekla. Když jsem začal vysvětlovat a popisovat, prohlásila, že je to alchymie a odešla říkajíc: „napiš to, ale abych to prostě mohla uvařit bez složitých postupů“.
Co si bedeme povídat. Vývar, když má být opravdu kvalitní, je tak trochu alchymie. Už jen těch hodin pomalé přípravy. A ty úpravy do výsledného produktu. Připomíná mi to časy pracovně strávené ve Vítkovických železárnách. Projít celý proces výroby je neobyčejně složité a náročné. Od vysoké pece k vyválcovanému plechu odeslanému do lodějnic k výstavbě lodí je to jen a jenom o poctivé práci a pro laika téměř neskutečné dřině. Vařit polívku je pak vlastně jen relaxace při přípravě a následné konzumaci.